Globální problémy
Rizikem číslo jedna je pro pojistitele regulace a související regulatorní požadavky. V současné době jsou na vině jednak přirozeně akcelerující přípravy na režim Solventnost II, které představují pro pojistitele nemalé náklady na implementaci, a jednak neexistence akceptačních kritérií, která mají často za následek nejistotu dostatečnosti prováděné implementace.
Nejde ale zdaleka pouze o solventnost. Rostoucí požadavky na ochranu spotřebitele často způsobují, že je klient zahlcen informacemi, které nedokáže zpracovat, a v konečném důsledku se stává pojištění méně transparentním produktem, než tomu bylo před lety. Kromě všudypřítomné obavy z regulace upozorňují světoví pojistitelé na obtížné makroekonomické prostředí a rostoucí konkurenční tlaky.
Stejně jako je tomu v jiných odvětvích, řada pojistných produktů se komoditizuje. Nové produkty umožňující získat zpět ztracené marže přicházejí pouze zřídka. Pojistitelé se stále více zaměřují na nákladovou stranu svého podnikání a na roli prevence, která je upřednostňována před pasivní likvidací nahlášených škod.
Úrokové sazby
Jako třetí nejpalčivější hrozba jsou vnímány úrokové sazby. Jelikož mívají pojistitelé tradičně velké objemy finančních prostředků zainvestovaných na finančním trhu, představovaly úrokové výnosy historicky významnou část zisků. Nedosahovaly-li technické výsledky požadovaných hodnot, mohly být často dotovány z výnosů finančních nástrojů.
V době nízkých úrokových sazeb jsou tlaky na technické výsledky mnohem vyšší, protože již není možné se spoléhat na alternativní zdroje zisku. V životním pojištění pak s klesajícími úrokovými výnosy klesá schopnost pojišťoven nalákat své klienty na spořicí produkty, které v průměru stále představují stěžejní část jejich obchodu. Velkým tématem globálního pojistného trhu je pojištění kybernetických rizik. Zatímco kybernetické hrozby jsou čím dál zřetelnější, pojistitelé jsou v jejich krytí zatím opatrní. Specifikace pojistné události a vyčíslení potenciální škody jsou velkým tématem.
Je zřejmé, že pojištění kybernetických rizik je stejně tak velkým rizikem jako velkou příležitostí. Mezi další významněji vnímaná rizika patří nízká investiční výkonnost, řízení změn a existence garantovaných produktů. V těsném závěsu pojistitelé zmiňují rizika distribučních kanálů, přírodní katastrofy a kvalitu řízení rizik.
České měřítko
Čeští pojistitelé vnímají jako největší riziko, stejně jako jejich zahraniční kolegové, regulatorní požadavky. Rok 2015 je ve znamení finalizací příprav na režim Solventnost II, který je velkou výzvou zejména pro pojišťovny, které nejsou součástí nadnárodních finančních skupin, a nemohou tedy očekávat podporu mateřské společnosti.
Specifikem českého pojistného trhu je druhá nejvýznamnější hrozba, a to zásahy politiků. V našich podmínkách již jde téměř o folklór, kdy řada pojistných produktů stojí a padá na zájmových lobbystických skupinách. V kontextu pojistných produktů jde např. o zdravotní pojištění cizinců nebo o zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele. Velké téma ale neustále představuje účast komerčních pojistitelů na důchodové reformě, popř. možnost zapojení komerčního sektoru do systému veřejného zdravotního pojištění.
Mnohaletá diskuze o sektorovém zdanění celého odvětví nedávno vyústila v odvody z pojistného na povinné ručení. Velmi názorným příkladem je rovněž nedávná diskuze nad zákonem o pojišťovacích zprostředkovatelích, kdy až téměř do poslední chvíle nebylo jasné, čí zájem nakonec zvítězí, zda získá pojistitel, zprostředkovatel anebo klient.
Symbióza se zprostředkovateli
Vysoce konkurenční prostředí má za následek tlak na pojistné sazby. Zatímco po řadu let byly výsledky cenové války patrné zejména na trhu povinného ručení, kdy řada pojišťoven poskytovala toto pojištění se ztrátou, klesající marže již dostihly většinu pojistných produktů. V kombinaci s nízkými úrokovými sazbami a rostoucími regulatorními požadavky jde v řadě případů o kritickou situaci. Fenoménem českého pojistného trhu jsou obchodní praktiky zprostředkovatelských sítí.
Zatímco před několika lety šlo o téměř nejpalčivější problém, se kterým se české pojišťovnictví potýkalo, v aktuální studii se drží až na pátém místě. To napovídá tomu, že čeští pojistitelé se již naučili se zprostředkovateli žít a že i zprostředkovatelské praktiky se v řadě aspektů zlepšují. To, jakým způsobem ovlivní nová legislativa toto riziko, necháváme na úsudku čtenáře. Mezi další rizika, která v podstatě kopírují globální trh a kterých se čeští pojistitelé obávají, patří nejrůznější kybernetické hrozby, dále pak podmínky na trhu, přírodní katastrofy, riziko reputace a distribučních kanálů.
V čem se lišíme
Jak bylo zmíněno největším rozdílem ve vnímání hrozeb pojistného trhu mezi Českou republikou a globálním pojistným trhem jsou zásahy politiků do podnikání. Na základě výsledků celkového průzkumu se zdá, že ve světě se drží politici mnohem dál od pojistného sektoru a ovlivňují pravidla hry pouze minimálně, popř. alespoň více predikovatelně. Zatímco jsou zásahy politiků vnímány v České republice jako druhá nejvýznamnější hrozba, v globální studii se dostaly politické zásahy na hezké šestnácté místo. Dalším neduhem českého pojistného trhu jsou podnikatelské praktiky zřejmé zejména z trhu životního pojištění.
Zatímco u nás trh zatím nedospěl k tomu, aby se životní pojištění začalo „kupovat“, i role zprostředkovatele je jiná než v některých vyspělejších zemích. Časté přepojišťování smluv životního pojištění je smutnou praktikou, na které primárně tratí klient a následně i pověst celého odvětví. Určitě nelze tvrdit, že svět podobný problém nezná, ale zatímco je u nás hodnocen jako pátá největší hrozba, ve světě až jako jedenáctá.
Garantované produkty
Je zajímavé, že zatímco čeští pojistitelé nevnímají jako významné riziko garantované produkty, jejich zahraniční kolegové je stále hodnotí s obavami. Důvodem je zřejmě stáří (resp. mládí) našeho pojistného trhu, kdy naši pojistitelé nestihli uzavřít příliš velké objemy smluv kapitálového životního pojištění s vysokou technickou úrokovou mírou.
Po proběhlé vlně konverzí je již starých smluv relativně málo. V zemích, kde pojistný trh pracuje s mnohem delší tradicí, měly pojišťovny možnost uzavřít historicky mnohem větší objemy podobných pojistných smluv a v kombinaci s lepší finanční gramotností ve vybraných zemích již nebylo možné se takových smluv v následujících letech tak „snadno“ zbavit.
Včera, dnes a zítra
Zajímavou informaci nám dává srovnání letošního průzkumu a toho posledního, který se konal v roce 2013. Zatímco v roce 2013 byly vnímány jako největší hrozba obchodní podnikatelské praktiky, v letošním průzkumu se dostaly až na páté místo. To je určitě dobrá zpráva, je ale otázkou, do jaké míry jde o zlepšení předchozího stavu a do jaké míry pouze o smíření se s realitou. Obecně lze zřejmě konstatovat, že naši pojistitelé se přestávají obávat rutinních hrozeb, se kterými se již naučili pracovat.
Přestávají se bát slabé investiční výkonnosti a garantovaných produktů, protože se již soustředí na technický výsledek a jsou si dobře vědomi rizik spojených s garancemi. Kvalita řízení rizik přestává být (doufejme, že oprávněně) tak silné téma, řídké škody jsou již lépe odhadnutelné. Na druhou stranu jsou oblasti, kde obavy našich pojistitelů narůstají. Jde zejména o regulatorní požadavky, ať už jde o Solventnost II nebo o jiné požadavky na ochranu spotřebitele ovlivňující jejich podnikání. Narůstají obavy i z několikrát zmíněných hrozeb z politických zásahů – zatímco jsou v letošním roce druhou největší hrozbou, předloni byly čtvrté. Pozitivně lze hodnotit, že si pojistitelé více uvědomují rizika spojená s dlouhodobým dopadem na své podnikání, jako jsou rizika reputace, lidských zdrojů nebo vývoje nových produktů.
Co dodat
Přes některá specifika se obavy našich pojistitelů přibližují obavám jejich zahraničních kolegů. Kvalitu pojistného sektoru samozřejmě nelze měřit pouze obavami, ale skutečnost, že se naši i zahraniční pojistitelé stále více soustředí na podobná témata, je určitě povzbudivá.
Podle posledního průzkumu se zdá, že jsou čeští pojistitelé o trochu lépe připraveni na očekávané hrozby, než je tomu v případě průměrného zahraničního pojistitele. Doufejme tedy, že nejde o statistickou chybu.
Komentáře
Přidat komentář