Regulace musí být rozložena mezi pojišťovny a zprostředkovatele

15.4.2014 Legislativa

Regulace distribuce prochází v České republice mnoha změnami. Jedná se o regulaci ze strany Evropské unie, u nás jde především o novelu zákona 38/2008 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích, která bude patrně znovu předložena; v legislativním plánu vlády je zařazena na letošní květen. V neposlední řadě jde ale také o činnost České národní banky, která zastupuje roli regulátora. Česká asociace pojišťoven položila otázky ohledně regulace řediteli pražské pobočky společnosti Deloitte z oddělení Actuarial & Insurance Solutions, RNDr. Karlovi Veselému, Ph.D.

Jaký vliv bude mít připravovaná regulace EU na další vývoj distribuce v ČR?

Domnívám se, že větší regulace je nutná. Kvalita distribuce zejména životního pojištění je nízká a zájmy zákazníka jsou obvykle až na posledním místě. Pokusy o samoregulaci mezi pojišťovnami a zprostředkovateli vesměs dosud selhaly. S nutností větší regulace souhlasí i celá řada pojišťoven a zprostředkovatelů, byť ne všichni.

Vyvíjí se regulace distribuce správným směrem?

Odpověď na otázku, zda se vyvíjí regulace distribuce správným směrem, není vůbec jednoduchá. S regulací distribuce bojují se střídavými úspěchy desítky let i vyspělejší trhy, například Británie, a samotné naplnění hesla „více regulace" není rozhodně zárukou úspěchu. U nové regulace vnímám celou řadu rizik. Cílení skutečně účinné regulace musí být adekvátně rozloženo mezi pojišťovny a zprostředkovatele. Pojišťovny musejí být nepochybně plně zodpovědné za produkt a informace o něm a do značné míry také za vlastní obchodní síť. Současná regulace zcela selhává v rozlišení vlastních obchodních sítí pojišťoven a externích sítí, které se označují za nezávislé, ale přitom jsou placeny z provizí pojišťoven. Rozložení zodpovědnosti mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem by mělo být posuzováno jinak u vlastních sítí než u externích (nezávislých). Dalším rizikem je případný příliš velký důraz na rozsáhlou informační povinnost vůči zákazníkovi. Zkušenosti u nás i v zahraničí například se zveřejněním provizí naznačují, že zákazníci se typicky v informacích neorientují a samotné jejich zveřejnění nemusí automaticky významně posílit jejich zájmy a schopnost se správně rozhodnout.

Jaký bude mít dopad na zprostředkovatele, pojišťovny a klienta?

Dopad na zprostředkovatele, pojišťovny a klienta může být skutečně zásadní, ale bude záviset na konečné podobě regulace. Pojišťovny budou nepochybně muset upravit své procesy, možná i obchodní model, a to bude stát hodně peněz a úsilí. Může a dokonce by mělo dojít k významnému poklesu počtu zprostředkovatelů na trhu; to je podmínkou zkvalitnění prodeje zejména životního pojištění. Klient by v ideálním případě měl lépe rozumět, kdo mu poskytuje poradenství a jak nezávislou radu dostává, jak doporučený produkt odpovídá jeho potřebám a kolik ho bude stát na poplatcích. Otázkou je, zda nová regulace významně nesníží objem prodeje zejména životního pojištění. Pokud vyloučíme přeprodávání, které je záhodno omezit, skutečně nově uzavíraná životní pojištění jsou po nedávném fiasku důchodové reformy jedním z mála fungujících možností dlouhodobého finančního zabezpečení. Zásadní pokles zájmu klientů dlouhodobě investovat a zabezpečit rizika by bylo nešťastným a smutným výsledkem regulace. A stát se to může - k propadáku druhého penzijního pilíře a dosavadnímu obchodnímu neúspěchu nového třetího pilíře přispěla i nevhodná regulace výše provizí a akvizičních nákladů vytržená z kontextu ostatních produktů.