Děkuji vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky Pojistného obzoru. Na úvod se zeptám, jak vlastně vnímáte české pojišťovnictví v kontextu turbulencí světové ekonomiky?
Odpověď na tento dotaz bych pojal trošku zeširoka. Není žádným tajemstvím, že sektor pojišťovnictví je stabilní součástí české ekonomiky. Když se například ohlédneme za vývojem v devadesátých letech, tak si pojišťovny na rozdíl od bank se všemi ekonomickými turbulencemi souvisejícími s touto poněkud divokou dobou dokázaly vždy poradit. Obdobně tomu bylo i v kontextu s poslední velkou krizí, kdy pojistný trh, a nejenom v České republice, situaci přečkal v podstatě jen s drobnými šrámy a kdy se i přes významný pokles dynamiky růstu podařilo udržet pomyslnou vysoce nastavenou laťku ve všech aspektech našeho podnikání. Jsem také přesvědčen, že pojišťovnictví je plně připraveno vstřebat i budoucí výzvy, kterých se kromě té ekonomické stránky určitě dotkne i současný geopolitický proces. Snad se dočkáme brzkého zklidnění situace, je totiž zřejmé, že eskalace globální politické nestability nepomůže vůbec nikomu.
Jaký je podle vás ten nejvýraznější problém, který brzdí vývoj tuzemského pojistného trhu?
V této chvíli vnímám jako nejproblematičtější dvě oblasti, které, kdyby se podařilo vyřešit, tak by to pro pojišťovnictví znamenalo výrazný růstový impulz. Jedná se o penzijní a zdravotní reformu. Je nad slunce jasnější, že důchodový systém musí být v České republice změněn. Bohužel se to však nedaří. Nečasova vláda se sice o reformu pokusila, ale jak všichni víme, takzvaná „Potůčkova“ ministerská komise se nyní snaží najít cestu, jak tento pokus co nejdříve ukončit. A to ke škodě nás všech! V zabezpečení na stáří hrají pojišťovny ve vyspělých zemích důležitou roli a osobně jsem velmi smutný, že se u nás za ty roky, co se o penzijní reformě diskutuje, nepodařilo najít politický konsenzus a udělat reformu, jež by byla důvěryhodná, dlouhodobá a opravdu řešila finanční zabezpečení na stáří. Podobně bychom se mohli podívat na zmíněnou problematiku komerčního zdravotního pojištění. To je segment, jenž v řadě zemí plní svoji nezastupitelnou roli a který pomáhá dosáhnout občanům, kteří o to mají zájem, na komfortnější lékařskou službu. Sice jsme i u nás byli svědky křehkých reformních pokusů, ale ty vzaly opět kvůli rozdílným politickým zájmům brzy za své. Pomalý rozvoj v těchto oblastech bezpochyby brzdí rozvoj celého pojišťovnictví. Jsem si totiž jistý, že české společnosti jsou v tomto směru schopny nabídnout opravdu kvalitní služby podpořené vhodnými produkty. Můžeme se v tomto ohledu poučit i u svých mateřských společností a jejich trhů.
A v čem je podle vás zakopaný pes? Přeci všem zainteresovaným stranám musí být jasné, že se tyto reformy musí provést…
Podle mého názoru to souvisí s kvalitou politické reprezentace. Někdy je zkrátka zapotřebí překročit svůj stín a být schopen se na klíčových věcech domluvit napříč celým spektrem. Penzijní a zdravotní reformy by se přeci neměly řešit na nejbližší volební období. Mělo by se jednat o efektivní systémové změny, jež vydrží desetiletí. V této optice je politický konsenzus u všech politických stran nezbytný. V opačném případě budeme stále dokola svědky naschválů, kdy nově zvolená garnitura šmahem ruky zruší někdy i rozumné kroky politiků dosluhujících.
Regulace kam se podíváš
A co považujete za překážku vývoje pojišťovnictví v globálním měřítku?
Globální pojišťovnictví je již několik let konfrontováno s obrovským množstvím regulatorních požadavků. Což na jednu stranu má své opodstatnění a určitá míra regulace je zapotřebí. Nesmí se však stát, aby množství směrnic a režimů začalo omezovat samotnou podstatu a do určité míry už i svobodu našeho byznysu. V evropském prostoru se jedná hlavně o vývoj Solvency II, kterou vnímám spíše jako regulaci rozumnou nastavující společný způsob nahlížení na procesy pro upisování rizika pro celý evropský pojistný trh. Jedním dechem ale také dodávám, že je velmi důležité Solvency II vnímat i z hlediska materiality, kdy se musí brát bezpodmínečně v úvahu velikost jednotlivých společností a velikost jejich podnikání. Tento kontext by se neměl rozhodně opomíjet.
Regulace jsou většinou tvořeny kvůli ochraně spotřebitele. Co si o tom myslíte?
Ochrana spotřebitele je zásadní téma. Klient je totiž z podstaty věci tím méně kvalifikovaným v rámci smluvního rámce. Nicméně i v této oblasti musí být pravidla rozumně nastavena tak, aby vztah mezi zprostředkovatelem a klientem byl pro obě strany především vyvážený. Když se podíváme opět do Evropy, tak se v tomto ohledu připravuje hned několik směrnic. Jde hlavně o IMD II a PRIIPs. A pokud se k těmto normám přidá ještě i novela českého zákona 38, tak se toho na zprostředkování a poradenství řítí skutečně hodně. Když si pomůžeme příslovím, tak mám veliký strach, aby se s vaničkou nevylilo i dítě, a to v podobě smysluplně nastavené komunikace zprostředkovatel – klient.
A jak tedy konkrétně vnímáte situaci kolem „českého zákona 38“?
Problematika zákona 38 je nesmírně široká, tato novela totiž významně zasahuje všechny zúčastněné strany a každá má své vlastní představy o tom, jak by finální zákon měl vypadat. V poslední době se hlavně vypichuje regulace zprostředkovatelských provizí v rámci životního pojištění, což je produkt, který je nedílnou součástí pojišťovnictví a je významný právě v souvislosti s otázkou zabezpečení poklidného stáří. V České republice jsme však konfrontování s velikým nešvarem, a tím je přepojišťování. Zde je tedy určitá míra regulace na místě. Jak už jsem ale zmínil, musí být vyvážená. Jde o to, aby zákazník dostal odpovídající produkt, který skutečně koresponduje s jeho potřebami, zprostředkovatel by pak měl získat za svoji kvalifikovanou práci spravedlivou odměnu a také pojišťovna by měla být schopna vygenerovat přiměřený zisk. V této chvíli je otázkou, jak bude konečná podoba novely vypadat, je však důležité, aby zmíněný trojúhelník klient, zprostředkovatel, pojišťovna naplňoval merit daného smluvního vztahu.
Co podle vás dokáže nejlépe ochránit klienta před zprostředkovatelem s nekalými záměry?
V tomto směru je podle mého názoru tím klíčovým faktorem důvěra. Vztah mezi klientem a zprostředkovatelem by měl být dlouhodobý a člověk by v něm měl mít jistotu, že mu poradce vždy pomůže. Neméně zásadním prvkem je pak také informovanost. Zmíněné životní pojištění se přeci neuzavírá během pěti minut. Spotřebitel by si měl produkt detailně nastudovat, měl by si také získat názor i například třetí strany a v případě konkrétních nejasností to se zprostředkovatelem doladit. Poté by mělo následovat kvalifikované rozhodnutí a ztotožnění se s produktem, jenž bude zákazníka chránit dlouhodobě. Je to samozřejmě i otázka dostatečné finanční gramotnosti Čechů a jsem rád, že v dnešní době existují povinné předměty, které už na základních školách seznamují děti se základy fungování finančního světa. To je nutnost! Nesmíme si však myslet, že zvýšením finanční gramotnosti vyřešíme problém s přepojišťováním. Je to opravdu hlavně o důvěře. Přeci když jdu k zubaři, tak mu důvěřuji, že odvede dobrou práci a že mi spraví zuby. To samé čekám od finančního poradce… dobrou a kvalitní radu v oboru financí. A jeho motivací by primárně neměla být vidina odměny, ale pocit, že má dlouhodobě spokojeného klienta, jenž se na něj v obdobných záležitostech bude pravidelně a s důvěrou obracet.
Jak vy osobně chápete odvěký souboj mezi akcionářskou vizí co nejvyššího zisku a základním principem pojišťovnictví – chránit před riziky?
Pojišťovny musí fungovat dlouhodobě a musí být schopny dostát svým závazkům i za deset, třicet nebo padesát let. Jejich existence není založena na generování krátkodobého a rychlého zisku. Je jasné, že v komerční sféře jsou firmy zakládány s cílem dosahovat zisku, já jsem však velmi rád, že u nás působí subjekty, které jsou si v souladu se svými mateřskými společnostmi vědomy, že dlouhodobost, stálost a jistá míra konzervatizmu jsou těmi nejdůležitějšími faktory. To se pak odráží ve zmíněné klientově důvěře a také v přiměřeném zisku.
Rušné léto se zákony
Česka republika zažila hektické legislativní léto. Snaha o zrušení daňového zvýhodnění v rámci IŽP, novela zákona o pojištění cestovních kanceláří a agentur, situace kolem zákona o pracovních úrazech…
Je pravda, že se nám toho po legislativní stránce nahromadilo opravdu dost. Co se týče pracovních úrazů, tak tady jde spíše o to, že zákonodárce před touto situací tak trochu strká hlavu do písku. Všichni víme, že v této oblasti je obrovský akumulovaný deficit. V momentu, kdy se přejde na klasický pojistně-technický režim, bude potřeba se s tím nějak vyrovnat. Pojišťovnictví bylo schopno se úspěšně poprat s deficitem v povinném ručení, jenž vznikl za dobu trvání monopolního období. Tady je ten problém daleko větší a mám pocit, že vlády mají obavu do toho nějak významněji zašťourat, protože by to přineslo negativní body u voličů. U pojištění cestovních kanceláří jde hlavně o neexistenci pojistného limitu. S tím se neumím vnitřně nijak vyrovnat. To, co je nyní uvedeno v návrhu ministerstva pro místní rozvoj, jde proti principu pojišťovnictví obecně. Pokud jde o daňovou uznatelnost v IŽP, tak by byla chyba, kdyby měla u životního pojištění jako takového zcela zmizet. Jsem však přesvědčen, že ministerstvo financí chce v tomto případě omezit mimořádné výběry na měsíční bázi, což se mi jeví jako správná snaha.
Jak ze širší perspektivy hodnotíte politickou situaci v České republice a tvrzení typu „stát se dá řídit jako firma.“
Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu… myslím si, že stát se do jisté míry jako firma řídit dá. Ale skutečně jen do jisté míry. Tím myslím, že je zapotřebí pracovat efektivně. Zodpovědní lidé se zkrátka nesmí držet kréda – z cizího krev neteče. V tomto bodě se dá s obdobnými proklamacemi souhlasit. Na druhou stranu, firma je založena primárně za účelem generování zisku, kdežto stát musí plnit i jiné role, které se ziskem nemají vůbec nic společného. Když se na politickou situaci u nás podívám ze širší perspektivy, tak náznaky zmíněného efektivního hospodaření vidím. Samozřejmě vnímám i to, že v koalici panuje velká míra názorové roztříštěnosti, ale je minimálně pozitivní, že se nedělají vyloženě unáhlená rozhodnutí, například v oblasti daňových otázek. Co však vnímám zcela negativně, jsou zmatky a vysoká fluktuace v personální sféře na klíčových místech. To mě velmi trápí. Dříve bylo standardní, že se sice měnili ministři, jako političtí reprezentanti, ale náměstci zůstávali. Působili totiž jako garanti kontinuity v nastavených procesech, a to je pro chod daného ministerstva to nejdůležitější. A do toho se ještě přidaly peripetie a diskuze o zákonu o státní službě. Zkrátka personální politika není úplně povedená a rozhodně nepřispívá k tolik potřebné vnitřní stabilitě všech státních úřadů.
Orientace na klienta
Jaké jsou podle vás správné ingredience k úspěšnému prosazení se pojišťovny na dnešním pojistném trhu? Očekáváte nějakou zásadní změnu ve členské skladbě v nadcházejících letech?
Jednoznačným klíčem k úspěchu je orientace na klienta. Nároky spotřebitele čím dál více stoupají, a uspokojit jeho představu tak musí být jasným cílem všech pojišťoven. Nabídka konkurenceschopného pojištění a odpovídajícího servisu je opravdu základ úspěchu. Toho však nedosáhnete bez kvalitních spolupracovníků, kteří proklientský způsob vnímají jako středobod svého snažení. A jak to vypadá s členskou základnou v rámci pojistného trhu? U nás působí poměrně vysoký počet pojišťoven a z nich je tak deset nebo patnáct dostatečně konsolidovaných a jejich matky si jsou vědomy dlouholetého závazku v České republice. Přesto k určité úpravě tohoto seznamu dříve nebo později dozajista dojde.
Zkonstruovat a nabídnout produkt, jenž klienta upoutá, není dnes vůbec jednoduché. Máte nějaký recept?
Nejpodstatnější je sledovat vývoj trendů. Produkt, se kterým jsme byli schopni zaujmout klienta před patnácti lety, by dnes už s největší pravděpodobností úspěšný nebyl. Je tedy důležité vstřebávat informace z trhu a získávat zpětnou vazbu od obchodníků. Neméně klíčové je také přicházet s nápady, inovacemi a následně je umět využít v rámci produktového spektra. V této optice pak předpokládám, že čím dál zásadnější roli budou hrát moderní informační a komunikační technologie. Zmíním třeba projekt SafeLine, jenž nabízí širokou škálu telematické asistence, což například v praxi znamená, že když dojde k závažné havárii vedoucí ke klientově neschopnosti reagovat, systém vyhodnotí závažnost kolize a dokáže na místo nehody automaticky vyslat záchrannou službu. A k tomu umí telematika upravit výši pojistného podle ujetých kilometrů, a tedy úměrně riziku. To je obrovský pokrok a příslib pro budoucnost.
Jak hodnotíte současnou obchodní strategii pojišťovny UNIQA a případně jaké změny připravujete?
UNIQA má výhodu, že je univerzální pojišťovnou stojící z pohledu prodejních kanálů na vícero nohou. Funguje nám systém spolupráce s makléři a se zprostředkovateli, úzce kooperujeme se skupinou Raiffeisen, a díky převzetí Direct Pojišťovny jsme získali také know-how na poli on-line prodeje. Tento výčet společně s širokou produktovou nabídkou tvoří v podstatě maticový systém, který pojišťovně přináší solidní pohyb a pozici na trhu. Tato pomyslná rozkročenost nám také pomáhá v situacích, když se jednomu segmentu začne dařit méně, segment další ho zastoupí a přebere jeho roli. Stabilní růst UNIQA pojišťovny na českém pojistném trhu odráží úspěšnost a funkčnost tohoto nastavení.
Máte nějaké profesní krédo, které vám ve vaší kariéře vždy dobře posloužilo?
Roky jsem pracoval na pozici finančního ředitele, a měl jsem tak vždy blízko k číslům. Proto se v profesním životě řídím krédem – nikdy nevěř číslům, která si sám nezanalyzuješ. Je zkrátka nezbytné přesně rozumět výsledkům a statistikám, aby bylo možné je správně interpretovat pro praktické využití.
Vaše zaměstnání je časově jistě náročné, přesto, čemu se nejraději věnujete ve svém volnu?
Mám dva velké koníčky. Jeden z nich je sport, a i když je U NIQA partnerem českého volejbalu, tak já zůstávám aktivním fanouškem triatlonu. Miluju plavání, jízdu na kole a běh – a v tomto sportu se to všechno tak nějak sešlo. Druhým zájmem je historie. Zvlášť historický román je moje oblíbená četba.
Děkuji Vám za rozhovor.
Mgr. Jan Cigánik
Pojistný obzor
Plné znění naleznete v časopise Pojistný obzor, který si můžete objednat na www.pojistnyobzor.cz. Přehled článků vycházejících v aktuálním čísle najdete ZDE.
Komentáře
Přidat komentář