Rozdělení zprostředkovatelů
Mgr. Adam Nečas považuje IDD z hlediska klasifikace zprostředkovatelů pojištění za poměrně stručnou a nechávající významnou diskreci jednotlivým členským státům. Směrnice bude však definovat otázky důvěryhodnosti a odbornosti. Ministerstvo financí připravuje: „Systém, kdy by se od stávajících šesti sedmi skupin pojišťovacích zprostředkovatelů, které známe dnes, přešlo na zjednodušený systém, který známe z jiných finančních oborů, např. kapitálového trhu.“ Principiálně se očekává, že i zde budou pouze samostatní zprostředkovatelé a vázaní zprostředkovatelé.
„Ministerstvo financí navrhuje jednotnou úpravu napříč trhem, aby v distributorské síti nebyly osoby, které splní podmínky pro registraci v jednom sektoru, ale nesplní ji v sektoru jiném. Směrnice přináší i otázku odbornosti a ve své příloze vymezuje kategorie, které by se vztahovaly k činnostem při distribuci pojištění a to zejména na počátku zahájení distribuční činnosti. Zároveň obsahuje specifický požadavek na kontinuální vzdělávání osob, které se podílejí na distribuci, kdy směrnice stanoví minimální požadavek aspoň 15 hodin ročně.“
V rámci svých návrhů se Ministerstvo financí rovněž přiklání ke standardizovanému systému známému z jiných sektorů finančního trhu , tedy jakousi vstupní kontrolu odbornosti:
„minimální požadavky odbornosti, které jsou splněny odbornou zkouškou, zprostředkovatel musí složit před akreditovanou osobou, kterou akredituje ČNB.“
Informační povinnost
Směrnice ukládá poměrně detailní pravidla jednání ovlivňující informační povinnosti vůči klientům, ale nechává diskrece jednotlivým státům a úprava není tak striktní, jako v případě kapitálového trhu. V případě řešení střetu zájmů směrnice obsahuje katalog toho, co by měl zájemce o pojištění získat od pojišťovacího zprostředkovatele za informace.
„Směrnice obsahuje také poměrně detailní pravidla toho, jakým způsobem se informace budou poskytovat. Nejen v papírové formě, jsou tam pravidla i pro poskytování informací na trvalém nosiči dat i podmínky, za kterých mohou být informace poskytovány prostřednictvím webových stránek. V této oblasti pravidel budou další jednání a očekávají se poměrně detailní prováděcí nařízení.“
Mimosoudní vyrovnání
IDD ponechává velkou volnost ohledně případného mimosoudního řešení sporů a potenciálně je tedy velkorysým polem působnosti pro finančního arbitra.
„Zajímavá je oblast mimosoudního řešení sporů, směrnice je v tomto ohledu poměrně benevolentní a udává poměrně široký rámec toho, které všechny spory v oblasti pojištění by mohly být řešeny mimosoudně. Směrnice neklade žádná omezení, takže se mimosoudní řešení vztahuje fakticky na všechny pojistné odvětví. Finanční arbitr má momentálně pravomoc a působnost rozhodovat spory v oblastech životního pojištění, kde je poměrně aktivní. Podle směrnice ani veřejné diskuze není problém v tom, aby se toto mimosoudní rozhodování sporu rozšířilo i na oblast neživotního pojištění.“
Sankce a jejich ohlašování
Evropská unie v poslední době vyvíjí tlak na harmonizování sankcí a opatření, která mohou ukládat orgány dohledu. I v dalších sektorech finančního trhu máme katalogy správních deliktů a sazby pokut.
„V IDD se z maximálních limitů dostáváme do limitů volnějších. Rozdíly mohou být velmi významné a mají vztah třeba k obratu zprostředkovatele. Zveřejňování sankcí má být standardním nástrojem a kvůli vyhodnocování dohledu v jednotlivých státech musí být EIOPA (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) informována o každé sankci.“
Komentáře
Přidat komentář