Náměstek ministra financí Radek Urban  v rozhovoru pro Pojistný obzor

Domníváte se, že by mělo být pojišťovnictví regulováno stejně jako bankovní sektor?

Nelze zcela mechanicky přenášet zvyklosti a zkušenosti z jednoho odvětví ekonomiky do druhého. Takové snahy mohou v praxi přinášet problémy, které v konečném důsledku ponesou adresáti příslušných norem, tedy pojišťovny, zajišťovny a jejich klienti. Ale ve srovnání s regulací bank či standardních fondů kolektivního investování se může regulace pojišťovnictví jevit jako méně tvrdá. Např. neexistuje zde „standardizovaný ukazatel“ nákladovosti pro retailové produkty. Nicméně bych chtěl připomenout, že koncept přísnější regulace pojišťovnictví je již na evropské úrovni přijat v podobě směrnice Solvency II. Diskuze o něm ale začaly již dávno před vznikem finanční krize.

Už nějaký čas funguje klíčová reforma vládního kabinetu – penzijní reforma. Je podle vás současná podoba opravdu tím nejvhodnějším řešením?

Po zhruba 20 letech bez jakéhokoli řešení se zvolená podoba penzijní reformy jeví jako nejlepší řešení. Nicméně, podle mého názoru, měla být účast ve II. pilíři nastavena jako „automatická“, tj. II. pilíře by se měly ze zákona účastnit všechny osoby, které splňují stanovené podmínky, ale s možností se odhlásit. Jsem přesvědčen, že mladé generaci není jedno, kolik peněz odvede státu a s kolika penězi bude chtít sama hospodařit jako s vlastním majetkem. Stejně tak i pomalu pomíjí doba, kdy občané ponechali výši svých příjmů v důchodovém věku pouze na státu, neboť si uvědomují, že tyto příjmy nejsou zdaleka zaručené. To by mladou generaci mělo motivovat k větší starostlivosti o svoji budoucnost. Stát jim k tomu dal důchodovou reformou příležitost.

A jak vnímáte problematiku reformy daňově, zvláště co se týká stability v podnikatelském prostředí v kontextu častých změn?

Je samozřejmě na úkor nejen stability podnikatelského prostředí, ale i na úkor právní jistoty občanů, pokud velmi často dochází k zásadním změnám zákonů, zejména těch, které představují základní pilíře našeho právního řádu.

Pojišťovnickou veřejnost velmi zajímá vývoj novely zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, jak byste charakterizoval současnou situaci?

Probíhá standardní legislativní proces. Vládní návrh zákona aktuálně posuzuje Poslanecká sněmovna, která v rámci prvního čtení rozhodla o jeho projednání v rozpočtovém výboru a zároveň využila maximální lhůtu na projednání ve výborech, tj. 80 dnů. Konečná podoba tohoto návrhu tak bude záležet na případných změnách provedených sněmovnou. Věřím, že vzhledem k cílům, které předloha sleduje, získá nakonec tato novela u zákonodárců širokou podporu.

A jaká bude nejbližší budoucnost připravovaného zákona o distribuci finančních služeb? Mohl byste tento zákon stručněji popsat?

Ministerstvo financí předloží k veřejné diskuzi věcný záměr zákona o distribuci finančních služeb v nejbližších týdnech v bezprostřední návaznosti na projednávání novely zákona č. 38/2004 Sb. Součástí materiálu samozřejmě bude i dopadová studie, která popíše základní východiska této připravované horizontální úpravy, nastíní možná řešení a podrobně odůvodní námi preferovaný přístup. Zákon cílí především na posílení ochrany spotřebitele na finančním trhu jako celku. Nebude asi překvapením, že hlavní prvky, na kterých má dle naší představy tato norma stát, budou odrážet řešení navržené v sektoru pojišťovnictví. Cílem úpravy tak bude posílit odbornou způsobilost distributorů, zvýšit transparentnost a srozumitelnost informačních povinností distributorů vůči zákazníkovi, rovněž jako vytvořit podmínky pro efektivnější výkon dohledu. Horizontální legislativní řešení, ke kterému se tímto zákonem přistoupí, má pak zajistit, aby tyto požadavky byly uplatňovány jednotně jak pro zprostředkování, tak i pro přímé nabízení finančních služeb, a dále, aby byl odstraněn stávající prostor pro mezisektorovou regulatorní arbitráž.

Českou republiku často trápí problém povodní a záplav a téměř u každé obdobné události se diskutuje možnost zavedení povinného pojištění pro majitele nemovitostí ležících v povodňových oblastech. V jakém stádiu rozpracovanosti je tato myšlenka dnes?

Co se týká povinných pojištění, jde historicky o velmi starou myšlenku. Zavádět povinné pojištění majetku, z něhož jen některý je vystaven jednomu riziku, a to ještě v různé míře pravděpodobnosti vzniku pojistné události, je značně diskutabilní. Nicméně toto téma je velmi intenzivně projednáváno jak na evropské, tak mezinárodní úrovni a dochází se k závěru, že tento problém bude potřeba řešit nikoliv jen lokálně, ale v rámci širších regionů. Vzhledem k tomu, že uvedená myšlenka je obtížně realizovatelná, domnívám se, že v současné době je vhodnější zapojit se do diskuzí na toto téma a vyčkat jejich závěru.

MGR. JAN CIGÁNIK , ŠÉFREDAKTOR, POJISTNÝ OBZOR