Děkuji Vám, pane řediteli, že jste si udělal čas pro otázky odborného portálu o pojištění.cz. Společnost Kooperativa, u jejíhož zrodu jste stál, slaví v těchto dnech 30 let své existence. Mohl byste se ohlédnout a zavzpomínat, s jakou motivací a vizemi jste tenkrát pojišťovnu zakládal?
Společně s přáteli z tehdy České státní pojišťovny jsme měli představu, že bychom rádi vybudovali malou, moderní a efektivní pojišťovnu. Chtěli jsme pojišťovnictví dělat trochu jinak, než bylo v té době zvykem. A tak jsme využili příležitost. Družstevní svazy na začátku devadesátých let hledaly specialisty, kteří by vytvořili nový finanční mechanizmus pro družstevnictví. Plánovalo se vybudovat banku, proto vznikla COOP banka, a také pojišťovnu, což vyústilo ve vznik Kooperativy. Banka se tak úplně nepovedla, do dnešních dnů přežila jen Kooperativa (v Čechách i na Slovensku). Postupem času se z ní stala velká a významná společnost, na což jsem patřičně hrdý.
Mohlo by vás zajímat: Lukáš Kovanda: Česko je bohatší než Itálie nebo Španělsko
Jaké byly ty největší překážky, které Vám v počátcích příslovečný byznysový osud kladl do cesty?
S Kooperativou jsme začínali na zelené louce v tom pravém slova smyslu. Neměli jsme opravdu nic. Neměli jsme produkty, provozní systém a bylo nás málo. Co nám však nechybělo, bylo odhodlání. Vytvořili jsme základní koncept, jak by měla naše (tehdy československá pojišťovna) vypadat, a podařilo se nám přesvědčit tehdejší akcionáře, aby nám poskytli zdroje a důvěru.
Také mohu říci, že ani ekonomické prostředí v Česku k nám nebylo nijak zvlášť přívětivé. Z monopolního pojišťovnictví se přecházelo do tržního světa financí a celá řada věcí, které se dnes považují za běžné, byly tehdy zcela neznámé. Celková ekonomická pravidla hospodaření soukromých pojišťoven, tvorba rezerv, zajištění, to vše bylo v procesu transformace. Ale poradili jsme si s tím. (úsměv)
Mohlo by vás zajímat: Pojistný obzor: Brexit a jeho vliv na pojišťovnictví
Co bylo tenkrát tou hlavní inspirací, která Vám pomáhala realizovat Vaše plány?
Měli jsme výhodu, že tehdejší doba přála lidem, kteří byli ochotni něco riskovat. Většina z nás odcházela do Kooperativy z pohodlnějších pracovních pozic a šla do nejistého prostředí. Byli jsme však přesvědčeni, že pojišťovat umíme a že jsme dostali onu příslovečnou životní příležitost. Ostatně nám to akcionáři a otcové zakladatelé zdůrazňovali: „Jestli si myslíte, že něco umíte, tak teď máte šanci to dokázat!“
Měli jsme štěstí, že jsme za partnera měli rakouskou úspěšnou pojišťovnu Wiener Städtische. Zkušenosti jejích profesionálů byly pro nás klíčové. Historicky jsme také měli dobré kontakty na kolébku pojišťovnictví Velkou Británii. Velmi nám pomohl „Know How Fund“, který postkomunistickým zemím nabízel své služby. Využili jsme toho a tato pomoc byla hlavně v samotném počátku nedocenitelná.
Našel byste něco, co byste udělal úplně jinak?
Česká státní pojišťovna měla v té době v podstatě monopol na pojistné produkty a pokrývala celé spektrum pojištění, a my jsme hledali čím začít. Proto jsme se pustili do pojišťování podnikatelů a průmyslu, i když naši akcionáři by byli tehdy raději viděli, abychom pojišťovali retail. Zkoušeli jsme nepříliš úspěšně pojišťování zemědělských rizik, pokoušeli jsme se také o oblast pojišťování úvěrů a ještě by se nějaké další chyby našly. Ale nic zásadního bych ve vývoji Kooperativy neměnil.
Mohlo by vás zajímat: PwC: Čeští ředitelé se obávají klimatických změn a poškození životního prostředí
A naopak, co považujete za svůj největší úspěch?
Jsem přesvědčen, že se nám povedlo dát dohromady kvalitní odborníky s velkým potenciálem a se společným cílem. Podařilo se nám rychle nastartovat všechny základní činnosti, učili jsme se rychle a všichni jsme usilovali o rychlý a bezpečný růst.
Tím klíčovým milníkem pak byla samozřejmě demonopolizace povinného ručení na přelomu století. To byl do dneška určitě největší úspěch Kooperativy, kdy jsme ve velmi limitované době dvou měsíců dokázali pojistit přes milion vozidel! Byla to hektická doba, ale každý zaměstnanec pojišťovny měl svůj úkol a všichni ho splnili velmi zodpovědně. Všichni jsme cítili, že to je velká chvíle. Výkonnost a motivace zaměstnanců byla nesmírná. Vzpomínám si, že můj šéf a velká osobnost evropského pojišťovnictví Günter Geyer mi řekl: „Vladimíre, tohle je jedinečná šance, kterou si každý šéf přeje zažít. A když uspěje, tak na to nezapomene po celý zbytek života!“ A to se přesně stalo. Ten pracovní entuziasmus mých kolegů a i celého pojistného trhu byl opravdu neskutečný. Nikdy na to nezapomenu.
Mohlo by vás zajímat: Motory v Česku pohání hlavně nafta
Jak byste popsal současnou „formu“ Kooperativy?
Myslím si, že postavení Kooperativy na trhu jasně ukazuje, že je to velká a moderní pojišťovna. V dnešní době už ani nejde být na špici, aniž by tomu také neodpovídaly metody práce, vize vedoucích pracovníků a celkový způsob řízení. Pojišťovna také udělala velký kus práce na kultivaci sebe samé, což jí podle mě dává opravdu dobré vyhlídky do budoucna.
Jaká „vlastnost“ pojišťovny podle vás určuje tu pomyslnou úzkou hranici mezi úspěchem a neúspěchem?
Kooperativě se podařilo přesvědčit tisíce svých lidí, že náš společný cíl je správný. V průběhu let jsme našli způsob, jak zaměstnance do samotného vývoje firmy úzce zapojit. Aby byla společnost dlouhodobě úspěšná, pak musí být řízena týmem kvalitních a odpovědných profesionálů a pracovat v souladu jak se zájmy klientů, tak i akcionářů. Jsem přesvědčen, že Kooperativa má dnes výborný tým, v čele s Martinem Divišem, a to ji dělá stabilní, profitující a pozitivně vnímanou firmou.
Jak se pojišťovnictví obecně za tu dobu, co v oboru působíte, změnilo?
Rozdíl mezi dnešním pojišťovnictvím a 90. lety, kdy vznikla Kooperativa, je nepochybně významný. Kupříkladu – když jsme začínali, měli jsme tři pojistné matematiky. Dnes jich máme v pojišťovně třicet a všichni jsou plně vytíženi (úsměv).
Soutěž mezi pojišťovnami přispěla ke zlepšení služeb ve všech směrech, od jednoduchých produktů k širší paletě komplexnějších pojištění, likvidace škod se zrychlila, velmi se rozvinuly různé distribuční cesty, které přispívají k rychlejšímu růstu trhu. Naproti tomu věci, které se před dvaceti lety řešily jednoduše, jsou dnes mnohem složitější. Vidím jasný trend zvyšování míry byrokratizace procesů, což přináší nejen rostoucí administrativní zátěž, ale i růst cen pojišťovacích služeb.
Pojišťovnictví je v současnosti samozřejmě modernější. Proměna související s digitalizací a novými technologiemi je velmi rychlá. V samotné podstatě procesu pojišťování však náš obor žádnou průlomovou změnu nezaznamenal. Ty hlavní pojistné produkty jsou totiž ve svém jádru stejné.
Se vstupem České republiky do Evropské unie vzrostla míra regulací nejen v pojišťovnictví, ale i celého finančního trhu. Nemyslím však, že je dnes pojišťovnictví zásadně bezpečnější než dříve. Mohl bych zmínit chystaný zásah státu, o kterém se diskutuje čím dál více a který mají politici schovaný v pootevřeném šuplíku. Jde o sektorovou daň. Už předloni jsme byli svědky zdanění technických rezerv pojišťoven a obávám se, že nesystémová opatření mohou, bohužel, pokračovat k neprospěchu nejen pojišťoven, ale i jejich klientů.
Mohlo by vás zajímat: Zpráva o finanční stabilitě: Jak uspělo pojišťovnictví v zátěžových testech ČNB?
Má regulace podle Vašeho názoru i nějaká pozitiva?
Dnešní regulační systémy jsou velmi sofistikované, složité a legislativně náročné. Finanční svět se v poslední době vyvíjí dosti překotným tempem a regulace se tomu velmi iniciativně přizpůsobuje. A to nepochybně s sebou nese čím dál více rostoucí administrativu, která ekonomicky pojišťovny zatěžuje. Ty daný závazek pak logicky přenesou na své klienty.
Avšak správně nastavené mantinely jsou zapotřebí. Klient musí vnímat naši podnikatelskou sféru optikou zaručené bezpečnosti. Vhodná regulace také tlačí pojišťovnu, aby byla opatrná a obezřetná při nakládání s penězi svých klientů i akcionářů. A to, že pojišťovnictví je bezpečný byznys, můžeme prokázat například na tom, že za uplynulých třicet let jsme neměli jediný pád nějaké významné pojišťovny. Podívejme se, kolik u nás skončilo bank, z pojišťoven byla v problémech snad jen Pojišťovna Morava.
Celý svět se už více než rok potýká s koronavirovou krizí, která doslova v přímém přenosu mění chování lidské společnosti. Jak z tohoto „souboje“ podle Vašeho názoru vyjde pojišťovnictví?
Pandemie dramaticky ovlivnila životy lidí i společností. Počet obětí je varující a lidské tragédie nezměrné. Avšak legislativní omezení způsobila významné zpomalení ekonomiky i omezení pohybu lidí. V pojišťovnictví se to projevilo nižším počtem škod. Myslím si, že pojišťovací trh zvládnul pandemii dobře. Naučili jsme se pracovat na dálku a díky očkování se začínáme vracet do normálu.
Ne všechno bylo ale tak růžové, problémy měly určitě malé specializované pojišťovny, které se věnují například cestovnímu pojištění, ale velké kompozitní pojišťovny v Česku situaci ustály a jsou nadále stabilní součástí české ekonomiky.
Mohlo by vás zajímat: Počty ekonomických subjektů rostou
Kde vidíte onoho příslovečného zakopaného psa, co se týká životního pojištění?
Současný problém životního pojištění je převážně spojen s vývojem investičních životních produktů. Když byly podle zahraničních zkušeností vytvořeny první návrhy, jak by životní investiční pojištění mohlo fungovat, zdálo se, že jde o úspěšný krok. Podcenili jsme však fakt, že jakákoli krize způsobí u tohoto pojištění ztráty, které nepůjde jen tak lehce zhojit. Otřesy v roce 2008 a následující vývoj na finančních trzích výrazně otřásly důvěrou klientů.
Segment životního pojištění je opřen o kvalitní distribuční cesty a chcete-li v této oblasti uspět, musíte spolupracovat s velkým počtem poradců. Není žádným tajemstvím, že životní pojištění bylo a je významným zdrojem zprostředkovatelských provizí. Trhu mimořádně ublížila rostoucí snaha vypovídat stávající pojištění a nahrazovat je novými produkty bez ohledu na zájem klienta. Neříkám, že to dělali všichni, ale určitě se to dělo a děje dodnes. Životní pojištění tak bylo do určité míry doslova zdiskreditováno. V současné době vidíme návrat ke klasickému životnímu pojištění, kde většího významu nabývá pojištění rizik. Nabídka dnes pokrývá aktuální potřeby, jako je pojištění pracovní neschopnosti, invalidity, závažných onemocnění či hospitalizace, pojištění neschopnosti splácet úvěry a další.
Jsem přesvědčen, že různé důchodové a rezervotvorné produkty mají svůj smysl a že se opět blíží doba, kdy je budou klienti využívat častěji. Jako například pojištění škod na zdraví různého typu, nemocenské pojištění atd.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Melounoví aktivisté útočí…
Český trh roste více méně jen díky neživotnímu pojištění, existuje podle Vás nějaká „snadná“ cesta, jak dostat tyto dvě sféry do rovnováhy?
Snadná určitě ne. (úsměv) Cesta ale zcela jistě existuje. V současnosti nezadržitelně míříme do období inflace a jednou z cest, jak proti ní bojovat, je zvýšení úrokových sazeb. To by životním produktům mohlo pomoci. Věřím, že přijde doba, kdy lidé i u nás pochopí, že životní pojištění je pro život důležitější než pojištění majetku, při plném respektu k jeho funkci. Uvidíme…
Zaujmout dnes klienta novým produktem je stále těžší. Existuje podle Vás návod, jak ve zdejším silném konkurenčním prostředí uspět?
Když se dnes na trhu objeví nový produkt, odhaduji, že do dvou měsíců je schopna ho opsat s drobnými provozními obtížemi kterákoliv pojišťovna. Globálně se dá říci, že pojišťovnictví je podrobně zmapováno a veškeré informace jsou k dispozici. Připravit dobrý produkt není podle mého soudu už dnes velká věda. Umění je však, být o krok napřed a ovládat způsob jak produkt prodat. Zde leží cesta k úspěchu.
Jak se podle Vás za tu dobu, co v pojišťovnictví působíte, změnil klient?
Je určitě náročnější. K čemu by ostatně bylo těch padesát uplynulých let. (úsměv) Pojišťovny se dnes snaží být vůči klientovi velmi vstřícné. Zrychlují procesy, v rámci možností se pokouší zmírňovat administrativní zátěž, kterou při sjednávání produktu nebo při likvidaci škod klient má, a soustředí se i na srozumitelnost, což je možná jedna z nejtěžších výzev, která před pojistiteli dnes stojí. Jedno je ale jisté – dnes už lidé nechtějí stát ve frontách někde na pobočce. Klient dnes preferuje interaktivní služby, telefon, internet a až ve složitějších případech osobní kontakt. Tomuto rychlému vývoji se trh rychle přizpůsobuje.
Mohlo by vás zajímat: ČAP Insurance talk: U mikrofonu Luciano Cirinà
Je podle Vás dnešní klient finančně gramotnější?
Myslím si, že ano, ale přesto se domnívám, že se výchově nových generací k finanční gramotnosti nevěnuje dostatek pozornosti. (úsměv)
Po odchodu z čela Kooperativy jste měl před sebou řadu plánů ať už v oblasti pracovní, tak i v soukromém životě. Jak se vám je daří realizovat?
Z funkce generálního ředitele Kooperativy jsem odešel v roce 2007 a poté jsem řadu let pracoval pro skupinu VIG po celé Evropě. Byl jsem členem řídicích orgánů v Turecku, na Ukrajině, v Rusku, v Chorvatsku, Gruzii nebo třeba v Albánii – takže se dá říci, že jsem procestoval kus Evropy. Bylo to příjemné a naplňující zpestření mého důchodu a snad i užitečná práce. Nyní se snažím být opět k dispozici Kooperativě. Co se profesní stránky týče, tak si nestěžuji. Dělám to, co mě baví, a pokud je o mé služby zájem, tak je rád poskytnu.
Když se ohlédnu zpět, tak musím říci, že práce v pojišťovnictví byla časově náročná a své rodině jsem se věnoval méně, než bych si přál. To je zkrátka daň, kterou jsem odvedl. Ale i kdybych mohl vrátit čas, tak bych nic neměnil.
Mohlo by vás zajímat: Lukáš Kovanda: Tornádo bude třetí nejnákladnější pojistnou událostí v historii ČR
Mohl byste se podělit o své profesní krédo, které Vás provázelo úspěšnou kariérou?
Člověk s přibývajícím věkem a zkušenostmi po čase pochopí smysl obecných životních pravd jako ono sokolské: „Kam se napře síla, tam se pohne svět“. Naučil jsem se také, že s týmem dobrých a zkušených spolupracovníků dosáhnete i cílů, které byly mimo vaši představu. Celý svůj profesní život jsem se snažil být odborníkem ve své oblasti, ale když se postupem času dostanete i k řízení společnosti, tak zjistíte, že jde především o umění řídit lidi. Jsem vděčný, že jsem měl na své kolegy vždy štěstí. Moje krédo: „Jen se správným týmem, dosáhneš úspěchu“.
Děkuji Vám za rozhovor.
Komentáře
Přidat komentář