Impulsem k rozhovoru byl kromě jiného případ firmy Toyota, která z trhu stahuje okolo 8 miliónů automobilů z titulu vadných brzdových pedálů. Některé další automobilové firmy jsou na tom podobně.
*Můžete vysvětlit, o co jde v cause Toyota z pohledu makléře?
Případ Toyota je typickým příkladem "product recall“ – tedy stažení z trhu. Týká se to pojištění vynaložených nákladů, které jsou spojené se stažením a s opravou výrobků, s následnou reklamou a opětným dosažením dobrého jména. Takové pojistné produkty existují, jsou komplikované, velmi drahé a ve většině případů se tato rizika upisují v zahraničí.
Případ Toyoty je velmi komplikovaný: nejde jen o klasické náklady na stažení z trhu, ale i o další náklady, které vyplývají z lokální legislativy: jde o odpovědnost za úniky zisků vlastníků vozidel, náhrady spojené s úmrtím a pod. To jsou věci, které pro nás Evropany nejsou tak úplně obvyklé. Ale pro Spojené státy a jejich legislativu jsou běžné. Připomeňme, že v souvislosti s causou Toyota je registrováno okolo 40 úmrtí, jež způsobilo samovolné zrychlování vozidel. To jsou záležitosti pro právníky a jsou složité z hlediska uplatňování škod.
*Postihne takový případ i subdodavatele automobilových komponent?
Česká ekonomika je typická tím, že je tu spousta firem, které dodávají komponenty automobilovému průmyslu, a to nejen domácím výrobcům, ale i zahraničním. V případě Toyoty se škoda odhaduje na 2 miliardy euro, a způsobil ji pravděpodobně subdodavatel, ať již z jakékoli příčiny. Lze se proto domnívat, že v obecné míře budou zpřísněny pro české subdodavatele podmínky kvality a nároky na náhradu škody, tudíž na pojistné krytí. Následný přenos odpovědnosti na subdodavatele by totiž byl pro něj likvidační .
V současné době není vůbec jasné, zda Toyota a další společnosti, které stahují vozidla z trhu, budou uplatňovat regres vůči subdodavatelům.
V automobilovém průmyslu při velké konkurenci a současném obrovském propadu cen totiž došlo k tomu, že propad se přenesl i na dodavatele komponentů (subdodavatele). Ti museli snížit ceny, aby se vešli do cenové kalkulace. Nezbývají jim tedy peníze na pojištění. Většina z nich takové pojištění vůbec nemá...
*Je povinností výrobce vždy stáhnout výrobek z trhu?
Toyota se rozhodla, že automobily stáhne. Ale ona je nemusí stáhnout – ta povinnost nikde není! Pokud se Toyota rozhodne, že vozidla stáhne, není to náhlá skutečnost, je to rozhodnutí managementu a náhrada z pojištění je poté výsledkem jednání s pojišťovnou. Zůstává otázkou, zda Toyota takové pojištění vůbec má a zda je bude uplatňovat. Standardně jsou totiž tato pochybení v podstatě zakalkulována do ceny vozidla.
Obecně platí, že pojištění Product Recall je standardní. Pokud je výrobek, který firma vyváží do EU, závadný, může se společnost rozhodnout, že ho stáhne. Firmě to však mohou nařizovat hygienické předpisy, případně obchodní vztah se svým odběratelem. V mnoha případech odběratelé nutí naše výrobce, aby se proti tomuto riziku pojistily. Povinnost náhrady škody vůči konečnému odběrateli se poté přesouvá na konečného výrobce, přičemž na našem dodavateli je uplatněn regresní nárok.
V některých případech jde o vztahovou záležitost, kdy výrobce v případě závadných komponent musí výrobek nahradit.
V České republice je Produkt Recall známý, pojišťuje se, ale mnohdy je schován i pod jinými názvy. Záleží na makléři, kterou pojišťovnu doporučí
*A pokud jde o cenu takového produktu?
Záleží na charakteru výroby, do jakého výrobku se komponenty budou dávat. Například, pokud je to do letadel, je to téměř nepojistitelné...
Předpokládá se, že pojistný trh v oblasti stažení výrobků ztvrdne – na trhu bude méně kapacit a pojištění bude dražší. Cena je individuální a nelze ji předem stanovit.
Bude také záležet na tom, jak se současné případy projeví v nazírání zahraničních zajišťoven. Uvidíme, jak k tomu budou zajišťovny přistupovat při pojišťování jiných automobilových společností. Žádná společnost, ať už je to Toyota, Volkswagen nebo jiná, nemá tento druh pojištění uzavřen na miliardové limity .To je nesmírně drahé. Uzavírají se proto smlovy na "přiměřené limity" a to, co je nad tyto limity jde k tíži společnosti..
Ve velkých společnostech je tento druh pojištění jen určitou jeho součástí, která kryje vícenáklady, spojené se škodou, ale není to dominantní pojištění. Podle mých informací maji automobilky limity plnění na tato rizika 150 až 200 miliónů eur. Přenesení takto vysokých škod na subdodavatele, kteří mají limity maximálně v rozmezí od 10 do 30 miliónů eur (770 miliónů korun) je velmi problematické a budou se hledat jiná řešení vzniklé situace.
I tyto "subdodavatelské limity" jsou na české poměry gigantické. Doma se pohybujeme v limitech 50 miliónů korun. Pro klienty i pro nás, makléře, je to otázka úvahy, protože při skutečně fatální škodě nestačí pojištění ve výši 50 miliónů korun ani na právníky.
*A teď jsme u toho: jak vlastně vy, makléři, v těchto případech komunikujete s klienty?
Je několik příčin, proč klient začne o tomto tématu hovořit. Makléř klientovi objasní, jaká je expozice rizika a dopady do účetní bilance. Klient musí sám rozhodnout, zda by chtěl mít takové riziko pojištěné. Pokud ano, tak se diskutuje o tom, co by se mohlo stát v případě, že subdodavatel dodá vadné součástky.
Je rozdíl, zda je to do kávomlýnku, do kuchyňského robotu, nebo do vysavače, který se i tak může stát nebezpečný. Nebo jestli je to do automobilu.
Může se stát, že dodavatel dodává do výrobku jen malou část, nepatrnou hřídelku, ale výrobek může stát statisíce. Pokud se musí stáhnout, nebo musí jet opravář ke klientovi, nabíhají už náklady. Výrobce pak musí klientům dávat bonusy, slevy, aby si zákazníka udržel. A to stojí veliké peníze. V mnoha případech s takovým rizikem čeští finanční ředitelé neumějí pracovat. Přístup Čechů je: ONO SE TO NĚJAK UDĚLÁ...
*Na druhou stranu je chápu. Je přece finanční krize, firmy nemají peníze...atd. atd.
Já to také chápu, protože právě my, brokeři, žijeme s klienty. Naší povinností je pro firmu udělat maximum, aby nebyla vystavena riziku.
Pravdou ovšem je, že expozice rizika prudce roste. Škod je podstatně víc, než bylo v minulosti. Firmy jsou vystaveny obrovskému tlaku. A v tomto roce bude tento tlak ještě sílit.
Do hry vstupuje i odběratel klienta, který přijde a řekne: vyvážíme do Ameriky to či ono a my to chceme aby náš partner byl pojištěn Viděl jsem v kontraktech nesmyslné částky, které nutí dodavatele k tomu, aby se pojistili. Mnohdy s naší pomocí dojde k tomu, že se odběratel umírní a neudělá se pojištění na 100 mil. eur, ale jen na 15 miliónů Kč. Je to tedy otázka jednání.
Prvotní impuls je ale většinou od odběratele, zvláště pokud někdo dodává do Kanady a Spojených států. Tam je to téměř povinností. Pak jde o dohodu, jaká bude výše limitu.
Po cause Toyota se touto otázkou budou zabývat i čeští dodavatelé. Problematické bude získat pojistné krytí, protože náklady na stažení do servisu jsou vysoké.
Většina našich klientů by měla vědět, že takové pojištění existuje, aby měli svobodu v rozhodování o svých rizicích.
*Kolik vašich klientů má toto pojištění?
Řekl bych, že 5 %. Z těch relevantních. Pro některé naše klienty je takové pojištění zbytečné.
Děkuji Vám za rozhovor.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář