Environmentální pojištění: Jak evropské země chrání životní prostředí?


			Environmentální pojištění: Jak evropské země chrání životní prostředí?
27.9.2012 Produkty

Se zvyšujícím se zájmem o problematiku životního prostředí souvisí i otázka odpovědnosti za případné škody na životním prostředí, které podnik svou činností nebo náhlou havárií může potenciálně způsobit. Nastane povinnost uhradit vzniklou škodu a s tím související nutnost finančního zajištění. Jednou z možností je environmentální pojištění. Teoreticky jej lze rozčlenit dle metodiky OECD na:

  • pojištění odpovědnosti za škodu na životním prostředí (environmental impairment lability, EIL) – jde o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou třetím stranám. Obvykle se nevztahuje na škody na životním prostředí samotném, na biodiverzitě a nezahrnuje náklady na sanace;

  • pojištění sanačních nákladů (coverage for on-site cleanup liability) – lze sjednat, pokud jsou náklady na sanace vyloučeny z EIL;

  • cleanup cost cap policy-brownfield site – zahrnuje neočekávané náklady na sanace, vyplývající např. z nadměrné kontaminace;

  • pojištění odpovědnosti dodavatelů (contractor’s pollution legal liability) – pojišťuje znečištění, které způsobí pojištěný při své činnosti vyplývající z dodavatelské smlouvy;

  • pojištění při dopravě (transportation coverage) – kryje nehody při dopravě nebezpečných látek;

  • pojištění skládek (environmental coverage for landfills) – pojištění provozovatelů skládek.

Environmental Liability Directive (ELD)
Směrnice 2004/35/ES Environmental Liability Directive (ELD) nestanovuje přímo povinnost tohoto pojištění, nicméně některé státy se rozhodly do svých právních řádů zahrnout environmentální pojištění jako povinné. V České republice bude povinnost finančního zajištění pro určité činnosti stanovena od 1. ledna roku 2013 včetně možnosti výběru z jiných alternativních produktů finančního zajištění jako např. bankovních záruk. Česká republika spolu s dalšími 22 členskými státy nedodržela termín 30. 4. 2007, stanovený pro implementování ELD. Směrnice byla v ČR implementována s účinností od 17. 8. 2008 zákonem č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě. Na rok 2013 je odložena pouze lhůta pro finanční zajištění environmentálního rizika. To nic nemění na faktu, že již od 17. 8. 2008 mají čeští provozovatelé aktivit potenciálně ohrožujících životní prostředí objektivní odpovědnost za způsobenou nebo hrozící ekologickou újmu (biodiversity damage).

Finanční zajištění rizika lze provést pojištěním, bankovní zárukou, vázaným vkladem nebo účastí v poolu. Rizika krytá environmentálním pojištěním mají svá specifika, následky větších havárií navíc mohou dosahovat katastrofických rozměrů. Z těchto důvodů v některých zemích pojišťovny a zajišťovny vytvářejí pooly, které umožňují kvalitněji diverzifikovat riziko a poskytovat lepší podmínky pro vývoj nových produktů. Pooly existují např. ve Francii (Assurpol), Nizozemí (Nederlandse Milieupool), Itálii (Pool Inquinamento) nebo ve Španělsku (Pool Español de Riesgos Medioambientales).

DOC. ING. EVA VÁVROVÁ, PH.D.

ÚSTAV FINANCÍ PROVOZNĚ EKONOMICKÉ FAKULTY

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

 

Plné znění naleznete v časopise Pojistný obzor, který si můžete objednat na www.pojistnyobzor.cz. Přehled článků vycházejících v aktuálním čísle najdete ZDE

Pojistný obzor

Zdroj: Pojistný obzor

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články