Besperát: Nepříznivý vývoj cen nás nutí vrátit se ke kořenům


			Besperát: Nepříznivý vývoj cen nás nutí vrátit se ke kořenům
6.12.2012 Pojištění aut

Povinné ručení prodáváme pod cenou. Současná cena neodpovídá obsahu nabízené služby. Tento negativní trend budeme muset ve vlastním zájmu otočit. Tak tvrdé konstatování zaznělo z úst Ing. Jaroslava Besperáta, generálního ředitele České podnikatelské pojišťovny (ČPP) na letošním semináři IIR, který byl věnován pojišťovnictví ČR a SR.

Sazby, za které se prodávalo letos, již pojišťovnu neuživí, takže produkt se musí dotovat. Zatím se to dotuje z minulých příjmů, ale to může vydržet tak maximálně dva roky. Pokud je ovšem pojišťovna závislá pouze na povinném ručení, tak je to skutečně problém,“ otevřeně konstatoval Jaroslav Besperát.

Po roce 2000, kdy skončil monopol České pojišťovny, ještě situace nebyla tak dramatická, ale v posledních pěti letech se situace v povinném ručení změnila (viz graf číslo 1). Z grafu je vidět, že od roku 2007 zasloužené pojistné rostlo až do roku 2009, ale potom nabralo rychlý propad. A to jak zasloužené pojistné, tak průměrná sazba na pojištěné vozidlo. Dnes se dostáváme na cenu povinného ručení 2 700 až 2 800 korun ročně. Z toho mají samozřejmě radost klienti. Pojišťovny si uvědomují, že je to nejzákladnjěí produkt z nabídky neživotního pojištění. Ale také dobře vědí, že je to „vstupenka“ do oboru – tedy k tomu, aby pojišťovna začala prodávat i další produkty neživotního pojištění.

„Lze jen pochválit Českou kancelář pojistitelů , díky níž se výrazně zlepšilo vymáhání dlužných částek na povinném ručení,“ připomněl Besperát.

fdsf 

Kam jsme se dostali, pokud jde o cenu povinného ručení

Za vším je vidět vliv tvrdého konkurenčního prostředí. Pojišťoven, které nabízejí povinné ručení, bylo 14, dnes je jich jen 13. „Jsem přesvědčen, že ať se na to díváme z kteréhokoliv pohledu, na českém trhu probíhá mimořádně silný konkurenční boj,“ zdůraznil generální ředitel ČPP a dodal: „Zákazník už nevidí to, co se chce po nás, pojišťovnách, a to je především profitabilita. To, co pojišťovny v minulosti nemusely tolik řešit a co fungovalo, to byly dostatečné rezervy. Vyladila se naopak likvidace, asistenční služby, to vše dnes dobře funguje. Je nutné rovněž pochválit Českou kancelář pojistitelů , díky níž se výrazně zlepšilo vymáhání dlužných částek na povinném ručení.“

Ale povinné ručení už dosáhlo svého dna. Dokumentuje to graf číslo 2, který dokumentuje, jak to vypadá ve střední Evropě, pokud jde o povinné ručení. U nás se ceny za posledních pět let propadly o 26 %, dnes je průměrná cena povinného ručení okolo 3000 korun. „Tento trend nemůže dál pokračovat, protože bychom to nedokázali zdůvodnit akcionářům, dodal Besperát.

Samozřejmě se každý zeptá, jak pojišťovny snižují náklady. Tady je odpověď: žádná pojišťovna si dnes nemůže dovolit, aby se správní náklady zvyšovaly. Nerostou ani provize zprostředkovatelů, kde dochází k nárůstu jen v jednotkách procent. Malé zprostředkovatele ale už ceny povinného ručení, pohybující se okolo 3000 korun, neuživí. A navíc většina z nich neumí prodávat další produkty k povinnému ručení.

graf 2 

Cena klesá, škodní průběh roste!

Pokud jde o „plechové“ škody, má Česká podnikatelská pojišťovna nasmlouvané servisy. „I v tomto případě to chce tvrdé lokty, s každým servisem je složité vyjednávání,“ přiznal Besperát a pokračoval: „ Největší růst však jednoznačně zaznamenávají škody na zdraví. Právě ty jsou příčinou toho, že pojišťovny musí vytvářet dostatečné rezervy. Obávám se, zda to vždy dělají i malé pojišťovny. Jsem rád, že pro tyto případy je tu dohled, který nás kontroluje, jaké máme ceny a jaké rezervy si proti tomu držíme.“

Na grafu číslo 3 jsou vidět trendy, pokud jde o škody na zdraví. Komentář snad ani netřeba.

To vše opakovaně končí konstatováním, že sazby povinného ručení budou muset růst. A nejen povinného ručení, podobně je na tom i havarijní pojištění.

Podle statistik České asociace pojišťoven je propad u havarijního pojištění dokonce ještě výraznější. Havarijní pojištění díky tomu není schopné dotovat povinné ručení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Graf č.3.

Segmentace

Segmentace je velkým problémem pojišťoven. Jde o soubor tarifních kritérií, vycházejících z odlišné škodní frekvence a škodního průběhu velkého vzorku klientů. Bývalo zvykem, že klient, když něco provedl, (tedy boural z vlastní viny) přešel k jiné pojišťovně a nic se nezměnilo. Podle Besperáta je naprosto zásadní tohle hlídat, ale klade to větší nárok na kvalitu sjednatelů a samozřejmě i na software.

„Jsme rozhodně pro segmentaci – je určitě správné, že ten, kdo náleží ke statistické skupině, která ze systému odčerpává méně prostředků, platí méně,“ uvedl generální ředitel ČPP s tím, že naopak ti, kteří vykazují časté havárie, musí platit víc. Je nutné vytvořit spravedlivější solidární přístup.

Existují desítky segmentačních kritérií, zatímco v některé zemi je jediné, v jiné je jich třeba deset. Rozsah je tedy diskutabilní.

Tarifování podle obsahu motoru je vlastně také segmentační kritérium, historicky posunuté a interpretované jako plošné tarifní řešení.

Důležitá je správná intepretace segmentací. Příkladem časté chyby je, že regionální hledisko nevyplývá z toho, jak se v kraji jezdí, ale jak často klienti z příslušného regionu tráví svůj čas na silnici – jedná se o sociálně demografické hledisko, protože lidé z větších měst mívají větší příjmy a tím výrazně vyšší „kilometrový proběh na silnicích“ a tím i vyšší škodní frekvenci, ať jezdí kdekoli či kamkoli.

 

Bonusy

Každá pojišťovna chtěla získat co největší podíl na trhu, takže před pár lety u nás nedocházelo k ověřování bonusů. Hledaly se dokonce jakési kolektivní bonusy na rodinu, a tak dále a tak dále. To se projevilo jak v ceně, tak ve škodách. Přestala fungovat odpovědnost každého člověka, každé firmy. Naštěstí už funguje možnost nahlížet do databáze ČKP, aby si pojišťovny mohly ověřit skutečný stav. Dnes to už dokážou ověřit i dealaři u přepážek.

„Samozřejmě, pořád jsou tu pojišťovny, které to nedodržují a na bonusy si jen hrají. To by mělo přestat, jina doplácí ti dobří na ty špatné,“ uvedl Besperát.

Polemické je rozhodnutí vázat bonus na pojistníka a jedno jeho vozidlo. Snahy o změnu například na řidiče nelze realizovat bez dobrého filosofického záměru a následných legislativních změn.

Podle Besparáta je přes všechny systémové obtíže je návrat ke správnému používání tohoto významného kritéria víc než žádoucí.

 

Je změna cenové politiky východiskem?

Odpověď zní ano, je jen otázkou, jak. Pojišťovny si musí poradit s klienty, kteří byli zvyklí na vysoké bonusy. U nich dochází k výrazné indexaci kmene. I u dobrého klienta, který neměl škody, nelze dál zlevňovat.

Dnes už většina pojišťoven upřednostňuje bezeškodní klienty a znevýhodňuje „škůdce“ - a to nejen malusem.

Nejcitlivějším tématem jsou sazby pro nové obchody. Aby pojišťovny dostály svým závazkům, muselo dojít k navyšování sazeb. Klienti na to však nebyli zvyklí, zejména v dnešní době, kdy každý šetří.

„Následek: lidé dnes chtějí jen to nejjednoduší pojištění, i když jim nabízíme nejrůznější připojištění. Při nehodě, zejména v zahraničí, se pak diví, protože považují povinné ručení jen za nějakou protivnou nezbytnost. Mnohdy se teprve potom zamyslí, proč nemají také havarijní pojištění. Školíme na toto téma sítě, ale je to určitě běh na dlouhou trať,“ uzavřel svoji analýzu generální ředitel České podnikatelské pojišťovny.

Dagmar Šístková

Zdroj: Dagmar Šístková

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS