I když je zadlužení českých domácností nižší než v řadě jiných západoevropských zemí, v posledních letech rychle roste a je hlavním důvodem, proč stát chce zvýšit finanční gramotnost občanů. Vláda ČR dokonce letos v květnu schválila Národní strategii finančního vzdělávání. Ta ovšem sama o sobě nic neřeší.
Strategie definuje finanční gramotnost jako „soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojů občana, nezbytných k tomu, aby finančně zabezpečil sebe a svou rodinu v současné společnosti a aktivně vystupoval na trhu finančních produktů a služeb.“ Uvádí také, že „finančně gramotný občan se orientuje v problematice peněz a cen a je schopen odpovědně spravovat osobní/rodinný rozpočet, včetně správy finančních aktiv a finančních závazků s ohledem na měnící se životní situace“.
Definici nelze příliš vytknout, snaha o zvyšování finanční gramotnosti ale naráží na zúžený pohled pedagogů, požadujících metodické materiály, které se snadno vyučují a hlavně jednoduše zkouší. Z učebních osnov tak mizí nejdůležitější myšlenkové postupy finančně gramotného člověka. Místo toho se zaměřují na obecné informace, které najdete v knihách, nebo je umí občanovi vysvětlit řadový finanční poradce.
Účastníci kurzů získají všeobecné znalosti o financích, potřebné pro základní orientaci. Kde se ale mluví o příčinách zadlužování nebo o úspěšných principech hospodaření, vedoucích k finanční svobodě? Drtivá většina přrdlužených lidí přesně ví, jak počítat úroky, znají základní finanční produkty a dokážou si sestavit rozpočet domácnosti. A přesto podepíší nevýhodnou půjčku. Stejně tak drtivá většina bohatých lidí nezískala finanční svobodu díky stavebnímu spoření nebo penzijnímu připojištění. Kurzy obcházejí umění správného zacházení s penězi. Je proto třeba pracovat na jejich zlepšení.
Daniel Kotula, Peníze.cz., Ucitelfinanci.cz
Autor je poradcem v oblasti optimalizace hospodaření a investic
Komentáře
Přidat komentář