Na adresu důchodové reformy zazněla souhlasná i nesouhlasná slova


			Na adresu důchodové reformy zazněla souhlasná i nesouhlasná slova
30.11.2012 Pro občany

Ve čtvrtek se v Praze sešlo Fórum Zlaté koruny věnované schválené důchodové reformě, která bude spuštěna od ledna 2013. Mezi účastníky nechyběli představitelé státu v čele s předsedou Senátu Milanem Štěchem a premiérem Petrem Nečasem. Fóra se rovněž zúčastnila nová ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová.

Ve svém úvodním vystoupení se předseda Senátu Milan Štěch věnoval rizikům zvoleného systému důchodové reformy. Připomněl, že Senát reformu vetoval. Obavy z reformy panují i proto, že nad ní neexistuje politická shoda a nemá podporu u řady odborníků. Zavedení 2. pilíře podle Štěcha výrazně zhorší průběžný důchodový systém, zdroj financování reformy z DPH není reálný, náklady na reformu ponesou penzisti, neboť se zhorší valorizace důchodů. U 2. pilíře chybí také garance výnosu. Jediný, kdo neprodělá, jsou podle Štěcha penzijní fondy, které nemají žádné garance. Pokud nedojde k zhodnocení prostředků, budou lidé žádat po státu kompenzaci. Týká se to hlavně OSVČ. Ve svém příspěvku rovněž zdůraznil, že jsme nedostatečně zohlednili negativní zkušenosti ze zahraničí.  Ukázalo se například, že výnosy jsou závislé na ekonomické prosperitě.  Již dnes jsou výpadky průběžného účtu kolem 40 miliard korun. U 2. pilíře podle Štěcha bude v budoucnu nutné snížit příspěvek státu ze 3 % na 2 %. Podle předsedy senátu negativní demografické projekce opomíjejí například příliv imigrantů. Doporučil také posílit boj proti šedé ekonomice.

Premiér Petr Nečas upozornil, že o důchodové reformě se dosud hodně mluvilo, aniž se něco nedělo. Sociální demokracie podle něj žádnou reformu nepředstavila. Alternativou k této reformě je jen antireforma. Jenomže nyní musíme reagovat na demografický vývoj. Snižuje se počet lidí ekonomicky aktivních oproti důchodcům. V roce 2050 bude připadat 1,2 pracujících na jednoho důchodce. Situace před několika lety byla jiná – byla větší míra zaměstnanosti a rostly mzdy. Na zhoršenou situaci doplácí průběžný pilíř. Negativním faktorem je rovněž vysoká míra započítání náhradních dob. U nás je také jedna z největších závislostí na státu, 95% důchodových příjmů zajišťuje stát. Penzijní připojištění je podle premiéra dobrý systém, z hlediska zabezpečení na stáří nehraje ale zásadní roli. Představuje jen doplňkový systém. Zavedení fondového systému je správné. Jde i o prolomení psychologické bariéry, kdy si 30 až 40 let nikdo sám na penzi peníze neodkládal. Přicházíme s průlomovým momentem, kdy si poprvé bude mít každý možnost reálně na důchod spořit. Při ročním vyvedení 6 miliard korun z průběžného systému nejde o rozvrat státního systému a jeho privatizaci. Jde o to diverzifikovat riziko. Mít široké spektrum možností. Některým se vysoká závislost na státu líbí, ODS chce dát lidem svobodu. Bez reformy dojde ke zvyšování sociálních odvodů.  S reformou dlouhodobě ušetříme až 80 miliard ročně, dojde k rozvoji kapitálového trhu a tím celkovému rozvoji ekonomiky. Pokud se týká výhodnosti, není podle Nečase pravda, že 2. pilíř je výhodný jen pro bohaté. S délkou spoření finanční přínos roste.

Náměstek ministra financí Radek Urban představil na fóru fiskální dopady důchodové reformy.  Rozdíly v příjmech a výdajích důchodového pojištění by se měly v krátké době vyrovnávat. Dále hovořil o garancích, které spoření poskytuje. Není správné hovořit o privatizaci důchodového systému, klient si ukládá své peníze a jsou to jeho prostředky.

Nově jmenovaná ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová řekla, že bez zásahu státu nemůže důchodový systém zajistit občanům jistotu na stáří. 25 nejvyspělejších zemí dávalo na důchody 4 % v roce 1990, nyní je to jednou tolik. I. pilíř dramaticky prohlubuje schodek veřejných financí. Na trhu je mnoho alternativ, jak peníze zhodnocovat, ale většinou jsou dražší než 2. pilíř. Žádná reforma nemůže být ideál, je to průsečík politických názorů. Penzijní reforma je významným milníkem a prvním krokem.

Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek řekl, že v ČR je hrubá shoda na fungování 1. a 3. pilíře reformy. Shoda není na části zvané 2. pilíř. Podle Mládka bude příští vládou 2. pilíř zrušen a nastartovat penzijní reformu v době krize, je zločin. Na příkladu Slovenska prý vidíme, že nejhůře dopadli lidé, kteří šli do růstového pilíře. Přestože nesouhlasí s maďarským premiérem, provedl podle Mládka geniální věc. Fondy neznárodnil, jenom se peníze lidí přesunuly jinam.

Milan Šimáček, náměstek generálního ředitele EGAP se ptal, jak si sociální demokracie představuje reformovat důchodový systém. Podle Milana Štěcha bychom si hlavně měli udělat pořádek v placení pojištění a podporovat růst, dále rozvíjet systém připojištění a podporovat vznik zaměstnaneckých fondů. Bylo by špatné, kdyby si při krachu fondů, poplatník musel penze platit dvakrát.

Vít Samek, předseda legislativní rady ČMKOS, upozornil na to, že lidé nemají příjmy na to, aby si v nových fondech na důchod spořili. Prioritou by mělo být udržet první pilíř, který je lidem schopen dávat důchody. Doplňkové pilíře mají význam jen v podobě 3. pilíře, který měl dostat větší prostor. Opět zmínil podporu podnikovým fondům.

Tomáš Machanec, ředitel odboru sociálního pojištění MPSV, upozornil, že pokud se o důchodový systém státy nezajímají, ve všech zemích dramaticky náklady rostou. Pocítily to zejména evropské země v krizi. Proto je třeba reformu u nás podporovat.

Bývalý premiér Miloš Zeman se zmínil o reformách, které se udály za jeho vlády. Podařilo se dosáhnout reformy státní správy, bankovního systému, podpory zahraničních investic atd. Byly provedeny rozsáhlé privatizace, které mohly být určeny na důchodovou reformu. Podle něj konsenzus na reformách je možný, jestliže je konsenzus politických elit. Tam, kde nejsou elity, což je náš případ, k žádnému konsenzu nemůže dojít. „Domnívám se,“ řekl dále, „že na naší scéně existuje pravice a levice a tato dvě uskupení se liší prioritou hodnot.“ Místo třídního boje je si podle Zemana třeba uvědomit, že tyto hodnoty je nutné spojit, jinak bude dál docházet k sociálním otřesům. Měla by se opět objevit empatie k těmto hodnotám a přál by si, aby se tyto vztahy obnovily.

Ekonom Luděk Niedermayer uvedl, že každé hledání systému přináší riziko. Dobrá reforma by měla posunout chování společenských skupin.  Nikdo z nás nyní neví, co s námi bude v budoucnosti a co se nastane. Každý pilíř reformy nese riziko. Podstatným faktorem je vývoj ekonomiky, zejména demografický systém a podíl pracujících. Systém by měl být v prvním pilíři robustnější. Není dobré, když systém je plně ovládán politiky. Měl by být řízen dlouhodobě a kompetentně. Velkým problémem fondových systémů je otázka výnosů. Regulaci je třeba tvořit tak, aby systém neměl v budoucnu potíže. U pilířů 2. a 3. je problémů více. Aby byl systém stabilní je jej třeba dobře nastavit. Společenský konsenzus, řetěz očekávání, je podstatný. V extrémních podmínkách nebude fungovat nic.

Tomáš Holub, ředitel, Sekce měnová a statistiky ČNB, hovořil o makroekonomických dopadech reformy. Hrozí zvýšení nákladů na důchodové systémy. Do roku 2060 se náklady zvýší podle Evropské komise asi o 3%. Pokud jde o výpadky příjmů ze státního systému při zavedení 2. pilíře, budou záviset na tom, kolik lidí a jaké sociální skupiny se do reformy zapojí. Účast bude zajímavá pro vyšší příjmové skupiny. Reforma naopak nevyřeší nízkou míru úspor nízkopříjmových skupin, které zůstanou závislé na průběžném systému. Pro trvalost systému je negativní zprávou absence společenského konsenzu a precedent negativní reakce na reformy v okolních zemích. Psychologie bude hrát při rozhodování lidí důležitou roli, česká veřejnost je opatrná a konzervativní.

 Edward  Palmer, profesor ze švédské  Uppsala University, se Fóra účastnil „virtuálně“. Zdůraznil, že zkušenosti s penzijními reformami v Maďarsku nebo na Slovensku nebyly zdaleka tak špatné, jako vypadají na první pohled. Podle něj byly reformy dobře nastavené a implementované, i když se možná až příliš spoléhaly na FDC (zásluhový systém) složku. Hlavní problém byl ale v nedostatečných rezervách, které si vlády nechaly na své sliby. Následné odbourání reforem označil za nejhorší možnou cestu. S ohledem na nedostatečnou znalost místního prostředí dal Česku „jenom“ univerzální doporučení. Vláda prý musí stanovit dobrou strategii, zajistit její financování a také kontinuitu pro další období. Pokud toto splníme, nezáleží na tom, jestli 2. pilíř spustíme v krizi nebo v konjunktuře. Reforma je dlouhodobý proces a výkyvům hospodářství se stejně nevyhne.

Jozef Burian, Státní tajemník slovenského ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, zdůraznil, že pokud není politická shoda, nebudou tyto reformy fungovat. Transakční náklady jsou vysoké a to se Slovensku nevyplatilo. Politická shoda je proto klíčová. Klíčem k důchodové reformě není 2. pilíř. Je jím 1. pilíř. Když si budete stále půjčovat a budete mít deficit, 2. pilíř udržitelnost důchodového systému nezajistí. Slovensko nemá takovou kondici, aby si mohlo velkorysý 2. pilíř dovolit. Proto bylo sníženo procento vyvedených peněz ze státního pilíře z 9 % na 6 %. Problémem je na Slovensku nízká výnosovost fondů, která je 1,2 %. Jestliže si stát půjčuje na 3 %, tak ztráta je veliká. Na Slovensku chtějí dosáhnout dlouhodobé shody, aby se parametry neustále neměnily a dohodlo se takové nastavení, které bude akceptované řadu let. Čertovo kopýtko není v principu reformy, ale je ukryto v detailech. To je poučení z reformy na Slovensku pro ostatní země i pro nás. Za klíčové po slovenských zkušenostech považuje začít okamžitě se vzděláváním veřejnosti. Pan Burian by nám přál, abychom se nedostali do tak velkých problémů, jako oni.

Jiří Rusnok, bývalý prezident Asociace penzijních fondů a jeden se spoluautorů důchodové reformy, přiblížil některé zkušenosti s důchodovými systémy v zahraničí. Všude jsou podobné prvky, které kombinují státní pojištění s individuálním spořením na stáří. Základem reforem je stanovení důchodového věku, kde patříme k zemím s průměrným věkem odchodu do důchodu, v řadě zemí je tento věk však již dnes daleko vyšší. Pokud jde o integritu a udržitelnost důchodových systémů, ke špičce celosvětově patří skandinávské země.  Např. Nizozemský systém má také tři pilíře, ale namísto našeho druhého pilíře má zaměstnanecké fondy, v nichž je zapojeno 90 % pracujících. U nás jdeme správnou cestou, ale technické provedení není dobré. To, že fondy ING do 2. pilíře nevstoupí, je podnikatelské rozhodnutí a pramení z malého zájmu populace vstoupit do spoření a z obav, že nová vláda klíčový bod reformy, soukromé spoření, zruší.

Michal Straka ze společnosti IPSOS představil na úvod odpoledního jednání výsledky exkluzivního průzkumu Zlaté koruny. Podrobnosti uvádí předchozí tisková zpráva Zlaté koruny.

 

Tomáš Machanec, ředitel odboru MPSV, hovořil o tom, pro koho se důchodová reforma vyplatí.  V souvislosti s tím upozornil na důchodovou kalkulačku, kterou umístilo na svém webu Ministerstvo práce a sociálních věcí. Uvedl, z jakých parametrů důchodová kalkulačka vychází a jaké údaje bere v úvahu. Výpočty vycházejí ze současných mezd a neberou v úvahu inflaci. U středního příjmu kolem 22 let lze doporučit vstup kolem 45 let. S příjmem do 25 tisíc by měli vstoupit muži do 50 let.  Pro ženy bude stejně dlouhá doba spoření méně výhodná. S rostoucím věkem výhodnost klesá, výhodnější bude 2. pilíř pro lidi s vyššími a nadprůměrnými příjmy. S tím je poněkud v rozporu konstatování, že druhý pilíř je výhodný pro 50 % populace.

Jiří Šatava z národohospodářského ústavu CERGE-EI uvedl, že každá reforma představuje ztrátu jednoho až dvou ročních platů. Namísto 28 %, která nyní každý odvádí do 1. pilíře, se nám odvod v případě spoření ve 2. pilíři zvýší o naše 2 % na 30 %. Podle výše mzdy a věku se vyplatí vstoupit do 2. pilíře lidem bohatým a spíše v nižším věku. Vstoupit se také vyplatí mladým ženám, po 50 letech je vstup již nevýhodný. 2. pilíř je tak výhodný více pro muže než pro ženy.

Petr Janský, výzkumný pracovník Institutu ekonomických studií UK, ve své studii porovnává s novým systémem spoření klasické - penzijní připojištění. Posuzoval, jací lidé se zapojují do penzijního připojištění a z toho se snažil odvodit, že by se lidé mohli více zapojit do spoření ve 2. pilíře, a to proto, že někteří z nich by chtěli více spořit a penzijní připojištění jim to neumožňuje.

Karel Svoboda, předseda Asociace penzijních fondů ČR uvedl, že jako Češi strávíme v důchodu průměrně 18 let a že náš důchodový systém je nejvíce solidární mezi zeměmi OECD. Přestože systém celou řadu let upravujeme, jeho úroveň bude klesat. Vzhledem k reformě vůbec poprvé v historii mají lidé možnost rozhodnout o tom, kam dají část financí, které by jinak odvedli státu formou daní. Při třicetiletém spoření ve 2. pilíři si mohou zajistit až čtvrtinu penze. Většina lidí by nebyla ochotna podstoupit sama riziko investovat, ale v rámci důchodového fondu je to přijatelné právě pro většinu z nich.

Jiří Šindelář z Unie finančního zprostředkování a poradenství vyslovil obavy z účelového chování finančních poradců a zprostředkovatelů při nabízení důchodové spoření.

Petr Šafránek z AFIZ připomněl, že většina poradců bude k prodeji přistupovat konzervativně, požadavek speciální kvalifikace poradců považuje za správný.

Zlatá koruna

Zdroj: Zlatá koruna

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS