Pro případ výpadku
Pojištění schopnosti splácet má pomoci v situacích, kdy člověk zavázaný k pravidelným splátkám přestane být schopný své závazky plnit. Spadají sem případy ztráty zaměstnání, pracovní neschopnosti, invalidity či smrti. Splátky za klienta potom přebírá pojišťovna. O kolik se úvěr s pojištěním schopnosti splácet navýší, se většinou odvíjí od toho, které ze čtyř zmíněných rizik si klient bude chtít pojištěním pokrýt. Levnější varianty zahrnují smrt a trvalou invaliditu, nejdražší všechna čtyři rizika.
Cena službu nedělá
Nabídka tohoto druhu pojištění se stala běžnou součástí produktových portfolií bank, rozdíly v ceně a podmínkách se ale velmi liší případ od případu. Porovnáme-li nabídku pojištění sedmi vybraných institucí působících na českém trhu - Komerční banky, Citibank, mBank, České spořitelny, GE Money Bank, Reiffeisenbank, UniCredit Bank a BNP Cardif pojišťovny, rozdíl v ceně za měsíc se vyšplhá do stovek korun.
Modelový případ: Spotřebitelský úvěr ve výši 100 tisíc korun s délkou splácení na dva roky - cena pojištění od 0 Kč za měsíc u Komerční banky, jež poskytuje pojištění schopnosti splácet kryjící všechny zmíněná rizika ke spotřebitelským úvěrům automaticky a zdarma, až po 384 Kč za měsíc u GE Money Bank. To představuje prodražení úvěru o více než 9 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že si klient kupuje službu velmi podobných kvalit, není rozdíl v ceně opodstatněný. „Velkým problémem je netransparentní cena tohoto produktu, která se odvozuje především od toho, jak velkou ziskovou marži chce úvěrující společnost získat. Rozdíly mezi cenou pojistky schopnosti splácet různých českých bank jsou proto až v řádu stokorun měsíčně a některé banky si pro navýšení své marže berou klienty jako rukojmí - povinně nebo "s důrazným doporučením" mu přidají předraženou pojistku schopnosti splácet a zahrnutím pojistného do celkové splátky klientovi neumožní ani zjistit, zdali by pojistné krytí nemohl získat levněji,“ upozornil Tomáš Prouza, odborník Světové banky na ochranu spotřebitele.
Omezená funkce zadních vrátek
Důležitým kritériem je v případě plnění pojistné události doba, za kterou se pojistné začne klientovi vyplácet, tedy tzv. karence. Při pracovní neschopnosti mají vybrané instituce lhůtu stanovenou na 60 dní vyjma Komerční banky s 28 dny a Citibank s 30 dny, v případě ztráty zaměstnání se nabídka neliší, u všech vybraných subjektů platí 60denní lhůta.
Dalším zásadním kritériem je doba, po kterou banka pojistné vyplácí. U pracovní neschopnosti je to ve většině případů 12 měsíců, u Reiffeisenbank 10, u GE Money Bank 18. Ztratí-li pojištěný zaměstnání, bude mu vyjma čtyřměsíční doby u Komerční banky pojistné vypláceno rovněž dvanáct měsíců.
Ticho po pěšině
Kromě omezené doby vyplácení pojistného bývají u pojištění schopnosti splácet kamenem úrazu výjimky a neúplné informace. „V rámci prodejního procesu není klientovi pojištění dostatečně vysvětleno a obvykle je odbyto pár větami o tom, jak skvělá je to pojistka, protože zajistí za klienta úhradu splátek, aniž by mu ale někdo přesně vysvětlil, na jaké případy se vztahuje a na jaké ne. Nikdo také nevyhodnocuje vhodnost daného pojištění pro konkrétního klienta,“ poukázal na slabá místa prodejního procesu Tomáš Prouza. „Správně nastavené pojištění schopnosti splácet je dobrý produkt, lidé ale musí rozumět jeho podmínkám. A jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, rozumí tomu jen málokdy, zejména proto, že je toto pojištění přidáváno jako automatická součást úvěrových a hypotečních balíčků a zahrnuto do ceny úvěru,“ dodal.
Informace jen pro formu
Obdobně se k problematice vyjádřila také Helena Kolmanová, ředitelka odboru ochrany spotřebitele České národní banky, přijímajícího stížnosti spotřebitelů: „Se stížnostmi spotřebitelů týkajícími se tohoto produktu se setkáváme především v otázce výluk z pojištění. Spotřebitelé zjistí až v okamžiku pojistné události, že se na ni pojištění nevztahuje a úvěr z něho splácen nebude. Pak si stěžují, že tuto informaci neměli při uzavírání smlouvy, nebo že obdrželi klamavé informace v rozporu s pravidly ochrany spotřebitele,“ uvedla. „Spotřebitelé většinou uzavírají toto pojištění spolu s úvěrovou smlouvou jako pojištěný v rámci rámcové pojistné smlouvy, kde pojistníkem je banka poskytující úvěr. Banka jim je proto povinna poskytnout všechny informace a pojistné podmínky. Písemné informace včetně pojistných podmínek většinou spotřebitel obdrží, ale je vždy otázkou, zda v krátké době při uzavírání další smlouvy má prostor a také schopnost se se všemi dokumenty seznámit a porozumět jim. Pokud však podepíše, že podmínky obdržel, seznámil se s nimi a souhlasí s nimi, je velmi složité, často nemožné, dovozovat a dokazovat, že informace poskytnuty nebyly a došlo k porušení pravidel ochrany spotřebitele,“ vysvětlila hlavní příčiny stížností klientů Kolmanová.
Britské kladivo na pojistníky
Zatímco tak v České republice vycházejí stížnosti spotřebitelů v drtivé většině naprázdno, ve Velké Británii, zemi s jedním z nejrozvinutějších finančních trhů na světě, je situace zcela opačná. Stížnosti spotřebitelů zde přijímá a řeší finanční ombudsman, a to ve stovkách tisíc. Jen od dubna do září letošního roku evidoval jeho úřad podle vlastních statistik přes 100 tisíc stížností.
Číslo navíc představuje 2/3 ze všech stížností finančním ombudsmanem přijatých. Z toho se 99 % týkalo informační nedostatečnosti a způsobu prodeje, tedy stejné oblasti, na jakou si nejčastěji stěžují spotřebitelé i v Česku. Rozhodnutí ve prospěch spotřebitele se však ve Velké Británii dostalo zhruba 70 % stížností.
„Na rozdíl od České národní banky či finančního arbitra, finanční ombudsman ve Velké Británii není při svém rozhodování omezen jen na přezkum zákonnosti jednání pojišťovny. Podle britské úpravy je totiž ombudsman při posuzování stížnosti povinen vzít v úvahu nejen platné zákony, ale také například postup, který považuje za vhodnou obchodní praxi. Na základě toho rozhodne, jaké řešení je s ohledem na okolnosti případu rozumné a spravedlivé,“ popsal systémové rozdíly Ivo Jeník, odborník na finanční právo. „Ačkoliv se taková volnost v rozhodování může zdát kontroverzní, přispívá významnou měrou k efektivitě britského ombudsmana při řešení stovek tisíc stížností ročně,“ dodal s poukazem na zmíněné statistiky.
Zákon v hlavní roli
V Česku však může dozorčí orgán nad finančním trhem, tedy ČNB, jen podávat podněty k šetření. Rozhodování sporu mezi soukromými subjekty ani právně závazné posouzení existence práv či povinností, vyplývajících ze soukromoprávního vztahu, nepatří do jejích kompetencí.
Český finanční arbitr zase nemá ve své kompetenci rozhodovat stížnosti na typ produktu, jaký představuje pojištění schopnosti splácet. „Finanční arbitr není oprávněn rozhodovat spory o pojištění schopnosti splácet úvěr, protože se netýkají oblastí vyjmenovaných zákonem o finančním arbitrovi,“ vysvětlila Monika Nedělková, finanční arbitryně České republiky. „Jediný případ, kdy by bylo možné dovodit příslušnost finančního arbitra k rozhodování sporu o pojistné smlouvě, je případ, kdy by byla určitá pojistná smlouva povinnou součástí spotřebitelského úvěru. A to z toho důvodu, že rozhodování sporů vzniklých v souvislosti s nabízením, poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru do zákonem stanovených pravomocí arbitra spadá. Takový případ jsme ale ještě neřešili,“ dodala Nedělková s odkazem na to, že podle připravovaného legislativního návrhu by měla být působnost finančního arbitra nově rozšířena o rozhodování sporů týkajících se životního pojištění, nikoliv ale o rozhodování sporů o pojištění na ochranu při nepříjemných životních situacích, mezi něž se řadí i pojištění schopnosti splácet.
Jana Koláriková
Komentáře
Přidat komentář