Regulace prodeje životního pojištění v zahraničí

Velká Británie

V Británii jsou dvě základní sady etických pravidel pro pojišťovny, obě jsou vytvořeny regulátorem:

1. Conduct of Business Sourcebook (Pravidla odborné péče) pro životní pojištění a investiční produkty.  jde o podrobný předpis, založený na pevných pravidlech.

2. Treating Customers Fairly (Férové jednání se zákazníky) – je založeno na šesti základních principech a je definováno z pohledu konečného výsledku, které přinese zákazníkovi.

Obecně platí, že v Británii je trh silně regulovaný. Pravidla stanovuje dohled a prostor pro samoregulaci pojišťoven je omezený.

Německo

Německá asociace pojišťoven Gesamtverband der Deutschen Versicherungswirtschaft ( GDV) zavedla v roce 2010 etický kodex (Verhaltenskodex -  kodex chování) pro prodej pojištění.

Kodex je pro členy GDV dobrovolný, je založen na principech spíše než na pevných pravidlech.

Od roku 2012 povinně ověřuje plnění tohoto kodexu každé dva roky nezávislý audit.

Asociace pojišťoven zavedla vlastní standard doplňující tuto regulaci, dodržování je ověřováno nezávislou třetí stranou.

Francie

Kvalita pojištění se řídí požadavky francouzského regulátora (Authorite de Controle Prudential – ACP).

Není zaveden dobrovolný ani povinný kodex chování.

ACP plánuje posílení požadavků na vztah mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem v souvislosti s implementací nové evropské legislativy PRIPS/IMDII.

Jde o spíše neutrální přístup a vyčkávání na novou evropskou legislativu.

Česká republika

Peter Wright konstatoval, že potenciál českého trhu s životním pojištěním je ohrožen nízkou kvalitou prodeje. Nový obchod za běžné pojistné začal klesat (meziroční pokles o 14 %). Hlavním problémem je krátká životnost nových smluv a přepojišťování k jiné pojišťovně kvůli provizi.

Ale jsou tu i složité produkty s nečitelnými poplatky. Praxe ukazuje, že dochází k nesouladu nabízené životní pojistky s potřebami klienta.

Devět oblastí standardu kvality

Snahou je zavést pro pojišťovny vhodný standard kvality, konstatoval Wright. Základem musí být transparentnost a srozumitelnost.

Prvním z těchto standardů je povinnost pojišťovny poskytnout klientům před uzavřením smlouvy veškeré informace ve srozumitelné podobě. Klient by měl rozumět produktu, který si kupuje, jeho ceně a všem poplatkům a měl by obdržet veškeré relevantní informace před uzavřením pojištění.

Druhý standard: Klient by měl pochopit, jak vysoká (nebo nízká) je výkonnost produktu a měl by mít potřebné informace k tomu, jak pojištění zrušit a jaké to pro něj bude mít finanční dopady. A také, jakou pojišťovnu nebo který regulační orgán žádat o nápravu v případě žádosti o nápravu.

Za třetí: Potřeby klienta musí být identifikovány a analyzovány před uzavřením pojištění (včetně investičního rizikového profilu).   

Následují další velmi důležité požadavky: povinností pojišťovny je vybírat si kvalifikované distributory s dobrou reputací, způsob jejich odměňování obsahuje nástroje proti nevhodnému způsobu prodeje pojištění jako například přepojišťování kmene nebo zavádějící produktové doporučení.

A hlavně: Pojišťovna pravidelně monitoruje a kontroluje obchodní praktiky distributorů pomocí kombinace vyhodnocování indikátorů kvality prodeje, ověřování obchodního modelu distributorů a aktivního testování obchodních praktik.

„Podle našeho názoru má smysl zvážit zavedení vhodného standardu kvality pro pojišťovny na celém trhu, například v rámci České asociace pojišťoven,“ shrnul Wright s tím, že přidanou hodnotu mají vždy konkrétní kroky, které na základě standardu zavede daná pojišťovna.

Dagmar Šístková