Co nového přinese nový občanský zákoník v oblasti odpovědnosti za škodu?


			Co nového přinese nový občanský zákoník v oblasti odpovědnosti za škodu?
11.11.2013 Pojistný trh

Vzpomínám si na jedno loňské letní odpoledne, kdy mi zavolal klient a s obavou v hlase se mě zeptal – už jste slyšela o tom včerejším velkém požáru výrobní haly? Klientem byla pojišťovna, která pojišťovala odpovědnost montážní firmy, která na výrobní hale prováděla nějaké práce. O požáru jsem četla a ihned mě napadaly otázky – z jaké příčiny k požáru došlo, odpovídá za něj klient našeho klienta a pokud ano, kolik ho to bude stát. Obdobné otázky si kladl bezpochyby i poškozený a vypadají zdánlivě jednoduše, avšak představují jednu z nejtěžších právních disciplín – odpovědnost za škodu.

V současné právní úpravě jsou v poměrně malém počtu ustanovení  obsažena pravidla odpovědnosti za škodu, tedy kdo komu za škodu odpovídá, za jakých podmínek a v jakém rozsahu nahrazuje škodu. K těmto málo paragrafům však musíme přičíst obrovské množství soudních rozhodnutí, zkušeností, učebnic a komentářů. Nový občanský zákoník (NOZ) mění celé soukromé právo. Některé oblasti mění zcela, některé pouze zanedbatelně. Odpovědnost za škodu patří mezi oblasti, kterých se NOZ dotkne významně.

Současný občanský zákoník upravuje, kdy, za jakých podmínek ten, kdo škodu způsobil, za ni odpovídá. Upravuje tedy, za jakých podmínek odpovídá provozovatel hotelu svému hostu za škodu způsobenou krádeží jeho věcí, řidič vozidla účastníku nehody, provozovatel továrny při úniku chemikálie, zdravotnické zařízení pacientovi nebo majitel psa rodičům pokousaného dítěte.

Kdo patří mezi osoby, které utrpí újmu?

V této otázce NOZ revoluční není a přebírá většinu tzv. skutkových podstat odpovědnosti. Co je však nové, jsou dílčí změny v jednotlivých typech odpovědnosti. Dílčí změny jsou někdy bezpochyby záměrné, někdy byly použity odlišné formulace, není však jisté, zda má dojít ke změně či nikoliv a to ukáže teprve soudní praxe. Např. v odpovědnosti z provozu vozidla nenaleznete téměř žádnou významnou změnu. Naproti tomu v oblasti odpovědnosti za škodu způsobenou přístrojem (například lékařským) najdeme změnu velkou, kdy oproti stávající přísné, téměř absolutní odpovědnosti NOZ tuto odpovědnost výrazně zmirňuje. Pokud např. dojde při lékařském zákroku, při kterém je použitý nějaký přístroj, k újmě na zdraví, podle stávající právní úpravy zdravotnické zařízení za tuto újmu odpovídá téměř vždy. Podle nové právní úpravy bude zdravotnické zařízení odpovídat pouze, pokud neprokáže, že nad přístrojem nezanedbalo náležitý dohled, což v řadě případů nebude příliš složité.

Za zmínku stojí i úprava odpovědnosti za škodu, pokud ji způsobí subdodavatel. Podle stávající právní úpravy se používá poměrně jednoduché pravidlo, podle kterého, použiji-li ke své činnosti jinou osobu (zejména zaměstnance či subdodavatele), odpovídám za způsobenou škodu, jako bych činnost vykonával sám. NOZ toto pravidlo poměrně nejasným způsobem modifikuje a pracuje s konceptem pomocníka. Pokud by subdodavatel nebyl považován za pomocníka, pak za škodu odpovídá přímo tento subdodavatel. 
Co se týká otázky, komu se náhrada škody platí, kdo má na odškodnění nárok, NOZ přináší několik změn. Otázka zní jednoduše – kdo škodu utrpěl, tomu má být nahrazena. Zejména však v případě škody na zdraví či smrti ta otázka tak jednoduchá není a je třeba řešit,  jak na základě osobních vztahů k zraněnému či usmrcenému vymezit okruh osob, které lze bez dalšího považovat za osoby, které tímto utrpí újmu. NOZ v zásadě rozšiřuje okruh osob, které mají na odškodnění nárok. Tak například v případě usmrcení či zvlášť závažného ublížení na zdraví se nově odškodnění poskytuje jakékoli osobě blízké (vedle manžela, rodiče a dítěte) bez ohledu na to, zda s dotyčným žila ve společné domácnosti či nikoliv. K rozšíření okruhu osob dochází i v případě některých nově zavedených náhrad – např. u náhrady osobního neštěstí se za určitých okolností poskytuje náhrada každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, nebo u náhrady bezplatně konaných prací osobě, pro kterou poškozený bezplatně konal takové práce.

Zásadní změna: výše náhrady

A dostáváme se k otázce, v jakém rozsahu se škoda nahrazuje. Toto je otázka, ve které dochází k zásadním změnám.

První změna, která bezesporu stojí za zmínku, je preference tzv. náhrady uvedením v předešlý stav. Pokud způsobím škodu, má podle současné právní úpravy poškozený primárně právo na náhradu škody v penězích. Toto se mění. Pokud poškozený nepožaduje jinak, nebo taková náhrada není možná (není možná fakticky nebo by nebyla tzv. ekonomicky racionální) hradí se škoda tím, že se uvede v předešlý stav, tj. že se vytopený byt vymaluje, nabourané auto opraví, za zničené stromy se vysadí nové a pečuje se o ně.

Druhou změnou je zrušení tzv. bodových vyhlášek, které upravují výši odškodnění v případě škod na zdraví. Podle stávající úpravy v případě škody na zdraví má poškozený nárok zejména na odškodnění vytrpěných bolestí, kompenzaci ztížení společenského uplatnění (pokud následkem úrazu nemohu do budoucna vykonávat sportovní tanec či dokonce povolání, které tak miluji, má to být odškodněno) a náhradu ztráty příjmů. Na tom NOZ nic nemění, co však mění je způsob, jakým se určuje výše těchto náhrad.

Podle stávající právní úpravy jsou bolestné a ztížení společenského uplatnění, tedy dvě významné složky náhrady škody na zdraví, odškodňovány na základě tzv. bodového ohodnocení. Lékař ve znaleckém posudku stanoví charakter újmy na zdraví a podle pravidel stanovených ve vyhlášce určí, kolik na ni připadá bodů. Hodnota bodu je rovněž stanovena vyhláškou. Vyhlášky umožňují i zvýšení takto stanovené náhrady, pokud to okolnosti či charakter zranění odůvodňují. Právní předpisy dále např. upravují pravidla valorizací náhrad na ztrátě na příjmu či důchodu. NOZ uvedené vyhlášky zrušuje a zavádí zcela obecné pravidlo, podle kterého má být náhrada poskytnuta tak, aby byla újma odčiněna, jinak podle zásad slušnosti.

Vrátit do stavu před poškozením?

Další změnou je např. drobný dovětek v ustanovení, které upravuje pravidla výše náhrady při poškození věci. Ten dovětek zní „zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit“. Podle současné právní úpravy se nahrazuje škoda v penězích a nahrazuje se škoda skutečná, tedy časová. NOZ defacto říká, že nehradíme skutečnou škodu, al financujeme proces, kterým se věc vrací do stavu před poškozením. Náklady pak mohou být vyšší, než je časová cena. Ale i toto pravidlo má své limity, které spočívají zejména ve faktické možnosti věc opravit a dále tzv. ekonomické racionalitě. Přestože je poškozený preferovanou, chráněnou stranou, jeho požadavek návratu do původního stavu musí být ekonomicky racionálně proveditelný, jinými slovy náklady na opravu nesmí být ekonomicky nesmyslné v porovnání např. s možností pořídit si poškozenou věc znovu.

Nová úprava však přináší řadu otazníků, se kterými bude třeba se vypořádat. Zkuste si třeba odpovědět na otázku, jak ohodnotit, tj. kolik „stojí“ smrt příbuzného nebo zlomená noha při dopravní nehodě podle zásad slušnosti? I při optimistickém přístupu je změna tak zásadní a nejasnosti tak velké, že při absenci soudních rozhodnutí bude trvat velmi dlouho, než se aplikace nových pravidel v praxi ustálí. Přála bych si v zájmu poškozených, odpovědných, ale i právníků a soudců, aby tak bylo co nejdříve.

 

pro Českou  asociaci  pojišťoven, Mgr. Eva Nováková

Johnson Štastný Kramařík, advokátní kancelář, s.r.o.

Zdroj: Eva Nováková, ČAP

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články