Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Tento složitý proces navíc probíhá v době, kdy jej ekonomikám závažným způsobem komplikuje devastující koronavirová pandemie, jejíž vývoj představuje obtížně predikovatelnou talebovskou „černou labuť“ a jejíž důsledky řeší vlády masivním deficitním financováním. Dále také prohlubuje příjmovou polaritu: v propadajících se ekonomikách se chudí stávají ještě chudšími.
Řešení závažných transformačních dilemat v této bezprecedentní éře čeká i komerční pojišťovnictví, které v ekonomickém systému patří ze své podstaty k nejkonzervativnějším oborům. Podobně jako bankovnictví, i pojišťovnictví má vlastnost, jež se pro obě odvětví jeví jako klíčová a aktuálně mimořádně závažná. Spočívá v negativním vztahu k fenoménu volatility: obě odvětví jsou ve své ekonomice limitována výší svých možných zisků, ale potenciální ztráty jsou neomezené. Banky a pojišťovny při defaultech často přicházejí o jmění střádané po celé generace.
Mohlo by vás zajímat: Petr Pecina: Osobní setkání s klienty nic nenahradí
Hlavní pojišťovnická dilemata
Z této skutečnosti pro kamenné pojišťovny v současnosti vyplývá asi nejzávažnější dilema: Do jaké míry má v nejistých podmínkách klasické komerčně organizované pojišťovnictví, historicky koncipovaný nástroj pomoci subjektům, finančně řešit negativní důsledky nahodilých jevů, a ve výsledku tedy stabilizovat finanční situaci subjektů v případech konkrétní realizace nahodilých nebezpečí? Historicky mělo pojištění významnou roli při finančním kompenzování přírodních katastrof, havárií apod., které byly deklarovány jako pojistitelné.
V probíhající odborné diskuzi se můžeme setkat s názorem, že s technickým a technologickým pokrokem dojde k významným změnám v chápání společenské potřeby pojistitelných nebezpečí, zejména v důsledku zvládání a výsledného snížení výskytu a dopadu katastrofických událostí, havárií apod. Dosavadní vývoj ale zatím svědčí o opaku: téměř geometricky rostoucí finanční rozsah důsledků katastrof v naší technologicky vyspělé, ale o to více zranitelné civilizaci vytváří rozpor v možnosti finančního řešení těchto událostí komerčním pojištěním. Příklad za všechny najdeme na začátku poslední dekády, ve fatální kombinaci živelních škod a křehkosti technologického pokroku u jaderné elektrárny Fukušima v roce 2011, paradoxně nastalé v jedné z technologicky nejvyspělejších zemí světa. Živly zatím spoutat moc neumíme, položme si tedy otázku technologického rázu: Bude např. v budoucí éře autonomních vozidel zcela vyloučeno opakování katastrofických havárií v alpských tunelech?
Mohlo by vás zajímat: Co by znamenalo zrušení olympijských her pro pojišťovnictví?
Obsah tohoto základního dilematu je zřejmý: Do jaké míry má komerční pojišťovnictví pokračovat v historickém poslání a snažit se o co nejvyšší míru finanční eliminace dopadů katastrof, ovšem s možností fatálního defaultu, anebo nabízet pojistné krytí tradičně pojistitelných katastrofických realizací s limity plnění a výlukami z pojištění? V současném složitém období metamorfózy společensko-ekonomických systémů, úzce se dotýkajících paradigmat fungování finančních institucí v ekonomice, lze ze strany pojišťoven v nejbližším vývoji očekávat pokračování dosavadní, spíše opatrné politiky při zabezpečování rovnováhy mezi příjmy a výdaji. V tomto kontextu by pojišťovny asi měly důkladněji zvažovat reakci na tzv. „nové výzvy“, např. rozšiřování hranic pojistitelnosti o krytí kybernetických nebezpečí, majících potenciál katastrofické realizace.
Vedle výše nastíněného hlavního dilematu, plynoucího ze samé podstaty ekonomické kategorie pojištění, stojí pojišťovnictví (zejména tradiční kamenné pojišťovny) před další výzvou: „Rok koronaviru“ velmi výrazně přispěl k urychlení digitalizace a rozvoje inovativních technologických přístupů, a právě v souvislosti s digitálním boomem na pojistné trhy v poslední dekádě navíc masivně vstupují nové subjekty typu fintech, insurtech, peer-to-peer apod. a technologické platformy zahrnující do své nabídky i pojistné produkty. Zatím nejvýrazněji se uplatňují instituce peer-to- -peer pojištění a samozřejmě i peer-to-peer půjčky, mající jisté analogie s konceptem mikrofinancí.
Z obecného modelu fungování mikropojištění plyne, že zdroje pro výplatu odškodného jsou pro poskytovatele této služby limitované. Pro případy, kdy nastane pojistitelná škoda, jejíž výše může potenciálně přesáhnout běžné příjmy poskytovatele služby, je do takto koncipovaného byznysu obvykle nutno zapojit klasickou pojišťovnu nebo zajišťovnu. Peer-to-peer pojišťovny ovšem mají oproti kamenným komerčním pojišťovnám nižší náklady správní režie: fungují zásadně on-line, nemají pobočky ani získatelské náklady na pojišťovací zprostředkovatele. Významnou předností je, že komunikace probíhající na principu sociálních sítí jim zajišťuje rychlou výměnu informací. Ve svém výsledku mohou být pojistné produkty nabízeny v transparentnější podobě, tedy srozumitelnější a přehlednější pro klienty a také dosti výrazně levnější. Na rozdíl od komerčních pojišťoven, kdy zisk patří pojistiteli, se v peer-to-peer pojišťovně kladný pojistnětechnický výsledek zpětně rozděluje mezi pojištěné nebo se použije např. na charitu.
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Spoluúčast jako „bagatelní riziko“
V tom však spatřujeme i další dílčí dilema: existuje tu jisté nebezpečí pro vnitřní ekonomiku peer-to-peer pojišťovny – snadno může dojít k porušení principu ekvivalence mezi příjmy a výdaji a k následnému defaultu. Z podstaty pojištění plyne, že škodní průběh představuje v čase se odehrávající kategorii i náhodnou veličinu, kolísající kolem očekávaných hodnot. K vyrovnávání (vracení financí klientům, přispívání na charitu apod.) pojistnětechnických přebytků by mělo docházet až v případě, kdy u konkrétního pojistného produktu mají dlouhodobější trendový charakter.
Kardinální otázkou v tomto ohledu je, zda start-upy a podobné platformy, sázející především na hladké provádění platebního styku a datových transakcí, budou hlavními hybateli dalšího rozvoje pojistného trhu a zda udržení jisté míry exkluzivity v poskytování specifických služeb tradičními pojišťovacími institucemi spočívá v jejich historickém a do značné míry exkluzivním know-how. Jako evidentní se to v současnosti ukazuje z hlediska konstrukce složitějších pojistných produktů, které se nově vznikající platformy nepokoušejí ani nabízet.
Mohlo by vás zajímat: Hitparáda osobností 2020
V této souvislosti je ovšem třeba zmínit ještě jedno dílčí dilema: Pojištění je v první řadě kategorií ekonomickou, potažmo finanční a až druhoplánově kategorií právní, i když právní stránka má v některých případech zvýšenou důležitost (např. v pojištění odpovědnosti). Tato ambivalence se v praxi projevuje právě u složitějších produktů v rámci uplatňování výhody znalosti know-how tradičními pojistiteli: snížená srozumitelnost specifických pojistných produktů u klientů občas vede k situacím, kdy zákazník má po sjednání pojištění představu o rozsahu krytí ovlivněnou optimistickou rétorikou sjednatele smlouvy, pak nicméně dojde ke škodě a likvidátoři, eventuálně právníci zastupující pojišťovnu, pohlížejí na nárok zákazníka na odškodné jinak. Cestou z tohoto kruhu je vyšší transparence pro klienty a zjednodušování produktů. U těch z podstaty věci složitých a specifických je to ovšem velmi obtížné. Zejména technologické platformy mají v rámci snahy o zjednodušování pojistných produktů tendenci standardizovat a algoritmizovat proces spojený s jejich nabídkou a následným provozem při konstrukci vycházející z dat získaných o uživatelích z digitálních sítí. Podobně jako v případě cenových srovnávačů, pro nabídku ze strany tohoto druhu poskytovatelů je významným marketingovým kritériem výše ceny produktů. Obtížně měřitelná kvalitativní stránka je poněkud opomíjena.
Na pojistném trhu se nově objevují i platformy nabízející na základě plné moci klienta optimalizaci jeho portfolia sjednaných pojistek analýzou realizovanou nasazením umělé inteligence a provedením převodu smlouvy k pojišťovně, jejíž produkt umělá inteligence vybere pro daného zákazníka jako nejvhodnější. Z reklamních spotů jednoho z poskytovatelů služeb tohoto druhu je ovšem patrný akcent na cenovou stránku, tedy na snahu klienta co nejvíce na pojistném ušetřit. Vedle snížené pozornosti věnované kvalitativní stránce může vyvstat problém i zákazníkům – multikriteriálním rozhodovatelům, kteří do svého rozhodování zahrnují vícero subjektivních preferencí. V tomto směru tudíž ze strany tradičních pojistitelů spatřujeme vhodný prostor pro individuální přístup ke klientovi, se kterým mají standardizované a algoritmizované systémy problém.
Mohlo by vás zajímat: ČAP: Počet pojistných podvodů stoupá. Jaká oblast trhu je zasažena nejvíce?
Invence v nabídce specifických pojistných produktů
Co říct závěrem? Ekonomické prostředí se v digitálním čase bude nepochybně i nadále dynamicky měnit; specifikem pojišťovnictví bude zásadní vymezení míry finanční eliminace dopadů realizace nahodilých nebezpečí, včetně katastrofických událostí, v inovovaných pojistných produktech. Co se týče dalších zmiňovaných dilemat, zejména tradiční poskytovatelé pojišťovacích služeb se budou muset v rámci udržení konkurenceschopnosti snažit najít prostor nejen pro hladké zabezpečování datových transakcí a platebního styku, ale také – a to možná především – pro invenci v nabídce specifických pojistných produktů, které budou klientům oproti stávajícím konstrukcím co nejvíce transparentní, lépe srozumitelné, snadněji distribuovatelné, a tedy i levnější, a budou důsledněji přizpůsobeny novým technologickým možnostem a aktuálním individualizovaným potřebám zákazníků.
Pojistný obzor je k přečtení ZDE
Prof. Ing. Jaroslav Daňhel, CSc.
Prof. Ing. Eva Ducháčková, CSc.
Doc. RNDr. Jarmila Radová, Ph.D.
Vysoká škola ekonomická
Komentáře
Přidat komentář