Nepoctivé ukončení jednání o smlouvě – šance pro podvodníky

1) Dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko,že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod.

(2) Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech.

Na první pohled vypadá vše naprosto bezpečně a neprůstřelně. V čem tedy zneužitelnost spočívá a jak konkrétně se může projevit právě v pojišťovnictví? Jako obvykle v neúplné informovanosti jedné strany o jejích právech a povinnostech. Představme si situaci, kdy nepoctivý zprostředkovatel osloví potenciálního klienta s nabídkou pojištění, setká se s ním na schůzce a předá mu nějaké podklady, kalkulace a podobně. Při té příležitosti z takového člověka nenápadně vymámí prohlášení, že „má zájem“ o tento produkt a cílem jednání je uzavření smlouvy. Nakonec věta „Tady mi to podepište, je to jenom formalita“, je jednou z nejfrekventovanějších. A tím je osud „zájemce“ v podstatě zpečetěn. Když nabídku produktu odmítne, „takyzprostředkovatel“ jej obviní z nepoctivého jednání. Bude argumentovat tím, že „zájemcem“ deklarovaným cílem bylo uzavření smlouvy a on se tedy oprávněně domníval, že k němu dojde. A proto mu náleží náhrada škody. Ta bude nejspíš ve výši „ušlé“ provize, takže se ten nešťastný „zájemce“ po odmítnutí „nabídky“ (například investičního životního) pojištění pěkně prohne. Samozřejmě, že pokud by nic nezaplatil a začal se bránit (u České národní banky, soudně a podobně), tak je téměř jisté, že by „takyzprostředkovatel“ ostrouhal. Ale jsou lidé, kteří se prostě bránit neumí, nebo vůbec neví o tom, že se bránit mohou. A nejsou to jen ti, kteří jsou schopni nakoupit hrnce nebo deky za desítky tisíc. Naletěli i jiní a často to jsou příběhy až neuvěřitelné. A vedle toho tu jsou pochopitelně i lidé, kteří nemají téměř žádné zábrany. Stát se pojišťovacím zprostředkovatelem je přitom tak jednoduché. Stačí předložit maturitní vysvědčení a pak složit odbornou zkoušku. Ta spočívá ve vyplnění jednoduchého testu, kde je většina odpovědí zřejmých, a pokud si není testovaný jistý, zpravidla je správnou odpovědí ta nejdelší.

Nepříznivé dopady takového jednání na celý pojistný sektor jsou zřejmé. Hrozí zhoršení jeho reputace. Veřejnost totiž nebude rozlišovat mezi zprostředkovateli a pojišťovnami a po (patřičně barvitém) vylíčení některých příběhů médii to budou zase „pojišťovny, které se chtějí na lidech obohatit“. Je tedy v jejich vlastním zájmu se těmto „takyzprostředkovatelům“ bránit. Jak to ale udělat? Nutno přiznat, že možnosti jsou omezené a pravidla ostražitosti často navíc narážejí na požadavky maximalizace produkce za „každou cenu“. Nehledě na to, že v řadě případů pojišťovna ani na daného zprostředkovatele nedohlédne. To je případ různých MLM sítí, kde si může kdokoliv dělat v podstatě cokoliv. Co by však mělo být oním varovným signálem, že daný zprostředkovatel přinese pojišťovně víc škody než užitku? Na prvním místě je to jeho historie. Tedy velmi bohatá s častými změnami. Pozornost je však třeba věnovat i zprostředkovatelům, kteří naopak žádnou historii nemají. Není tím myšleno automaticky před nimi zavírat dveře, ale alespoň věnovat zvýšenou pozornost složení produkce, kterou přinášejí. Jestli neobsahuje nadměrné množství podivných smluv. Třeba spořících produktů, kde je pojistníkem senior, nebo jinak zjevně nevýhodných pojištění. Mohlo by se jednat o smlouvy, které uzavřel právě nějaký nešťastník pod hrozbou placení „odškodnění za nepoctivé ukončení jednání o smlouvě“. V takových případech se pojišťovně určitě vyplatí, když si ověří, za jakých okolností ke sjednání pojištění došlo. Stejně jako důkladně prověřovat všechny stížnosti týkající se práce zprostředkovatelů. Tato aktivita by však nebyla nic platná, pokud by pojišťovně chyběla odvaha se při zjištění takového jednání vyrovnat s podvedeným klientem (ideálně zrušením smlouvy od počátku) a razantně nezakročit proti podvodnému zprostředkovateli. Tím není myšleno jenom ukončení spolupráce. Jeho jednání by totiž bylo možné označit nejen za neetické, ale dost možná i za podvodné, a tedy by jistě bylo na místě podání podnětu příslušným orgánům s podezřením na spáchání trestného činu.

Boj s podvodníky je vždy velice složitý a v podstatě nekonečný. Většinou jsou totiž nejméně o krok napřed a do karet jim hraje i nedůsledný postup podvedených nebo jinak poškozených. Tentokrát bychom na ně však mohli být připraveni. Určitě se vyplatí i společný postup pojišťoven. Nakonec ochrana pojistného trhu před různými „šmejdy“ je bytostným zájmem všech jeho účastníků.

Kateřina Lhotská, expert pro pojišťovací sektor, oddělení poradenství pro finanční instituce společnosti EY