Nové právní akty EU k pojišťovnictví

První právní akt má plný název nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2340 ze dne 14. prosince 2016, kterým se mění nařízení (EU) č. 1286/2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou, pokud jde o datum použitelnosti. Pro nařízení č. 1286/2014 se užívá zkratka PRIIPS (packaged retail and insurance-based investment products).

Nové nařízení je v podstatě velmi stručné. V čl. 1 se stanovuje, že nařízení č. 1286/2014 se použije ode dne 1. ledna 2018. Důvod pro odložení účinnosti spočívá v tom, že Evropský parlament vyslovil dne 14. září 2016 námitku vůči nařízení v přenesené pravomoci přijatému Komisí dne 30. června 2016. Komise námitku akceptovala a rozhodla se předložit návrh na odložení účinnosti nařízení PRIIPS, které nemůže pochopitelně fungovat bez daného aktu v přenesené pravomoci, který upřesňuje prezentaci a obsah sdělení klíčových informací a jejich standardizovaný formát, metodiku podporující prezentaci rizik a výnosů a výpočet nákladů, jakož i podmínky a minimální četnost kontroly informací obsažených ve sdělení klíčových informací a podmínky pro splnění požadavků na poskytnutí sdělení klíčových informací retailovým investorům.

Druhým novým právním aktem je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341 ze dne 14. prosince 2016 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP) a dohledu nad nimi. Touto směrnicí se zrušuje s účinkem ode dne 13. ledna 2019 směrnice 2003/41/ES, která byla implementována zákonem č. 340/2006 Sb., o činnosti institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Je třeba dodat, že takovou institucí mohla být podle směrnice 2003/41/ES při splnění určitých podmínek i životní pojišťovna. V České republice však nejsou tyto instituce zřizovány. Mohou zde působit pouze zahraniční instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění v rámci tzv. přeshraniční činnosti a zákon dává podnikům se sídlem na území České republiky možnost přispívat institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění se sídlem v některém členském státě Evropské unie ve prospěch svých zaměstnanců.

Směrnice 2016/2341/EU musí být implementována do 13. ledna 2019. Pro soukromé pojišťovnictví je tato směrnice zajímavá z těchto důvodů:

• podle čl. 4 se mohou členské státy rozhodnout, že použijí příslušné články této směrnice na činnosti v oblasti zaměstnaneckého penzijního pojištění u životních pojišťoven v souladu s danými ustanoveními směrnice 2009/138/ES Solventnost II. V tomto případě se všechna aktiva a pasiva odpovídající činnostem zaměstnaneckého penzijního pojištění vykazují, spravují a organizují odděleně od ostatních činností životních pojišťoven a nelze je převádět. To znamená, že princip zapojení životních pojišťoven do zaměstnaneckého penzijního pojištění zůstal zachován a využití této možnosti je odvislé od rozhodnutí členských států;
• její součástí je i změna směrnice 2009/138/ES Solventnost II. V jejím čl. 13 se mění definice zajištění a v čl. 308b se odstavec 15 nahrazuje novým odstavcem, pokud jde o přechodné období do 31. prosince 2022 a příslušné solventnostní výpočty v tomto období, a to pro případ, že životní pojišťovna provozuje i zaměstnanecké penzijní pojištění.

Vzhledem k tomu, že informace o změně definice zajištění může vyvolat zájem čtenářů, je účelné dodat, že se do pojmu zajištění doplňuje pouze tento text: „poskytování krytí zajišťovnou instituci spadající do působnosti směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2341.“.