Regulace provizí sněmovnou neprošla. Pro pojišťovnictví je to dobrá zpráva

Na centrále ČAP je nyní jistě smutno a stejně tak i v okruhu premiérových poradců, kteří celou věc orchestrovali. Nezávislí zprostředkovatelé, jež zastupuje naše unie, se mohou radovat, ale všichni vědí, že konec bitvy nerovná se konec války. Není nicméně cílem tohoto článku sypat sůl do otevřených ran, naopak. Obě strany byznysu s životním pojištěním by se nyní měly především vrátit zpět k jednacímu stolu a hledat vyvážené a oboustranně přijatelné řešení. Trvalý mír může nastat pouze v okamžiku, kdy výsledkem ani jedna z nich neztratí tvář. O to potřebnější se jeví střízlivá diskuze nad empirickou studií toho, co by trhu s životním pojištěním navrhovaná regulace provizí vůbec přinesla. Jen tak můžeme začít skutečně odpovědně vážit pro a proti zásahu do odměňování agentů a vést diskuzi, která současné lobbistické erupci bohužel nepředcházela a předcházet měla.

Jak by dopadla navrhovaná regulace na trh s životním pojištěním?

Pro odhad dopadu regulace provizí[1] na nový obchod s životním pojištěním použijeme metodu tzv. nabídkové elasticity. Ta vychází z následujícího rozdělení rolí: pojišťovna poptává nový obchod, zprostředkovatel jej nabízí. Jednotkovou cenou je sazba provize. Klíčovou veličinou, která určuje dopad snížení ceny (provize) na nabízené množství je tak elasticita neboli pružnost nabídky zprostředkovatelů – tedy její citlivost na změnu ceny. Tato v ekonomii známá veličina je jednoduše definována jako procentní změna nabízeného množství při jednoprocentní změně ceny. Protože regulace provizí není nic jiného než okamžitá změna ceny na sledovaném trhu, představuje elasticita nabídky koeficient, jakým se tato změna projeví na nabízeném množství, tedy novém obchodu.

Data o individuální obchodní produkci zprostředkovatelů, ze kterých bychom mohli pružnost jejich nabídky odvodit, samozřejmě nejsou veřejně dostupná. Za tímto účelem vycházíme z datového šetření mezi členskými firmami USF[2] podnikajících v oblasti pojišťovacího zprostředkování (s historií nejméně od roku 2001). Od těchto firem byla získána data obsahující průměrnou sazbu (reálně vyplacené) provize a počet sjednaných smluv o životním pojištění za jednotlivé roky 2005-2013. Agregovaná hodnota pak byla vypočtena jako vážený průměr středních hodnot meziročních koeficientů elasticity jednotlivých společností, přičemž tato dosáhla výše 1,34. To indikuje, že na jednoprocentní změnu (snížení) ceny zareagují zprostředkovatelé více než jednoprocentním snížením nabízeného nového obchodu. Z hlediska ekonomické teorie tak můžeme nabídku charakterizovat jako vysoce elastickou, což vzhledem k dominantní pozici životního pojištění v portfoliu většiny zprostředkovatelů není překvapivé.

Pro větší přehlednost si budoucí vývoj rozdělíme do tří scénářů (realistický, optimistický a pesimistický), přičemž budeme navíc předpokládat, že dopad se neprojeví ihned, ale postupně – s určitým zpožděním[1]. Vzhledem k nedostupnosti dat za aktuální rok pak počítáme, jako by k implementaci došlo od 1. ledna 2016 vůči výsledkům za rok 2014. První z grafů zachycuje hypotetický vývoj u předepsaného pojistného z nově sjednaných smluv.

Model jasně ukazuje, že zvažovaná varianta provizní regulace, navíc implementovaná skokově, by měla na trh životního pojištění destruktivní dopad. Jen v prvním roce by předepsané pojistné na nových smlouvách pokleslo téměř o polovinu (43 %, v pesimistickém scénáři dokonce 65 %), přičemž tento trend by pokračoval i v dalších letech. Celkem by trh musel za tři roky odepsat na novém obchodu až 73 % (střední scénář), jinými slovy, z nového předpisu by se s postupným odchodem zprostředkovatelů „vypařilo“ 4,8 mld. Kč pojistného.

U počtu nově sjednaných smluv je situace velmi podobná. Ve středním realistickém scénáři by jen za první rok bylo sjednáno o 35 % nových smluv méně a za tři roky by pak pokles nových smluv činil téměř 59 %. Jinými slovy, každá druhá dnes sjednaná smlouva o životním pojištění by vůbec nebyla uzavřena a trh by jen za první tři roky ztratil přes 466 tis. nových kontraktů.

Závěrem

Model vcelku nepřekvapivě indikuje, že dopad skokové regulace provizí na trh, kde zprostředkovatelé sjednají zhruba dvě ze tří nových smluv, by byl výrazně negativní. Dle jeho výstupů by pojišťovny jako celek jen za první tři roky byly nuceny odepsat téměř pět miliard korun nového předpisu, spolu s téměř 470 tisíci nových pojistných smluv. Trh by se tak mohl dostat do stavu ne nepodobného penzijnímu připojištění, kde „zaseknutí“ přílivu nového obchodu vede k postupnému odumírání tohoto jinak velmi úspěšného produktu. Otázkou je také vliv takového vývoje na stabilitu zejména menších pojišťoven, které vůči externím sítím nemají alternativu a které se dlouhodobě potýkají se zničujícím vlivem nízkých úrokových sazeb umocněným (předpokládaným) náběhem Solvency II.

Závěr článku se pod vlivem těchto skutečností nutně vrací k apelu na hledání vyváženého, nestranného a spotřebitelsky přínosného řešení. Tím bezpochyby nemůže být plošná regulace všech druhů životního pojištění, včetně rizikových, která ze známého trojúhelníku klient-zprostředkovatel-pojišťovna konvenuje pouze posledně jmenované skupině. Jako potřebné se rovněž jeví pokračování diskuze o prohlubování samoregulačních opatření, která mohou přispět ke zvýšení kvality interní i externí distribuce. USF je připravena ve všech těchto oblastech maximálně přispět k nalezení konsensuálního řešení a věříme, že stejný pohled zavládne po pátečním vývoji i na straně asociace pojišťoven.

Jiří Šindelář
ředitel USF ČR

[1] Vycházíme z návrhu poslance Votavy, který předpokládá rovnoměrné rozložení provize do pěti let, tedy (i) její snížení v prvním roce na pětinu (zhruba 40 % ročního pojistného, vyjdeme-li z rétoriky návrhu) a (ii) čtyři platby v následných letech ve stejné výši (tuto část reflektuje koeficient zpoždění, vč. konzervativního bufferu).

[2] Jednalo se o soubor členských společností USF, zahrnující jak velké, tak střední či menší pojišťovací zprostředkovatele. K roku 2014 činil podíl těchto firem na celkovém nově předepsaném běžně placeném pojistném (za celý pojistný trh) 29 %, resp. na nově sjednaných smlouvách 24 %. Jde tedy o systémově reprezentativní vzorek.

[3] Scénáře budoucího vývoje – promítají výsledky modelu za různých podmínek (co do hodnoty elasticity a zpoždění dopadu):

• - Realistický scénář – pracuje s vypočtenou hodnotou elasticity (E=1,34) a předpokladem, že v každém roce se dopad projeví 50 % (koeficient zpoždění K = 50 %)
• - Optimistický scénář – pracuje s vypočtenou hodnotou elasticity sníženou o čtvrtinu (tedy E = 1,00) a předpokladem, že v každém roce se dopad projeví jen 40 % (K = 40 %)
• - Pesimistický scénář – pracuje s vypočtenou hodnotou elasticity zvýšenou o čtvrtinu (E = 1,67) a předpokladem, že v každém roce se dopad projeví 60 % (K = 60 %)