Byla proporcionalita při aplikaci S II dostatečná?


			Byla proporcionalita při aplikaci S II dostatečná?

Aplikace souboru opatření k Solventnosti II (S II) byla pro pojišťovnictví nesporně výzvou. Obzvláště malé a střední pojišťovny musely překonávat řadu obtíží, a to i z toho důvodu, že nemohly nasadit takové zdroje jako velké pojišťovny. Na portálu Versicherungswirtschaftheute byl zveřejněn článek, který se věnuje implementaci a aplikaci S II v Německu.  Některé v něm prezentované teze jsou relevantní i pro český pojistný trh.

Článek začíná dvěma klíčovými otázkami: zohledňuje S II dostatečně situaci malých a středních pojišťoven a jaké výzvy S II přináší a jaké šance pojišťovacím podnikům dává. Na tyto otázky se snažili odpovědět zástupce pojišťovací skupiny IDEAL Rainer Jacobus a prof. Fred Wagner z univerzity Lipsko.

Výchozí teze zní, že S II je založená na principech, nikoliv na pravidlech konkrétně definovaných regulací. Orientaci na principy je třeba chápat tak, že se nestanovují žádná pevná pravidla, nýbrž toliko principy, které ponechávají pojišťovacím podnikům při uplatňování zákonných ustanovení určitý prostor. Tak může být zohledněna heterogenita pojišťovacích podniků a specifické charakteristické rysy jednotlivých společností.

Názory na aplikaci těchto přístupů v praxi se liší. Na jedné straně se objevuje Wagnerův názor, že malé a střední pojišťovny by určitě měly požadovat menší zatížení, na druhé straně Jacobus zastává názor, že S II je mnohem tužší soubor opatření než dosavadní systém regulace založený na jasných pravidlech.


Mohlo by vás zajímat: Čeho se obávají rakouští turisté?


S orientací na principy je úzce spojený princip proporcionality. Ten znamená, že požadavky a úkoly plynoucí ze souboru opatření k S II je nutno přizpůsobit individuálnímu podnikatelskému modelu daného pojišťovacího podniku. Tudíž podniky s méně komplexní charakteristikou rizik by měly plnit méně náročné požadavky než podniky se zcela komplexní charakteristikou.

Klíčem pro aplikaci principu proporcionality je riziková situace podniku, která ovšem nemusí nutně souviset s jeho velikostí. Přesto se dá vyjít z toho, že podnikatelský model středně velkých pojišťovacích podniků je méně komplexní. Jacobus to odůvodňuje tím, že středně velké pojišťovny jsou zpravidla aktivní v národním nebo dokonce jen regionálním rámci a jejich klientská struktura je tvořena zejména privátními klienty, tj. nepodnikajícími fyzickými osobami. Proto by požadavky plynoucí ze souboru opatření k S II měly být méně náročné než požadavky na velké pojišťovny. Jacobus to dokládá níže uvedeným zněním bodu 19 preambule směrnice 2009/138/ES Solventnost II:

„Tato směrnice by neměla pro malé a střední pojišťovny představovat příliš velkou zátěž. Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Tato zásada by se měla vztahovat jak na požadavky na pojišťovny a zajišťovny, tak i na výkon pravomocí dohledu.“


Mohlo by vás zajímat: Brexit může ohrozit pojišťovnictví na Gibraltaru


Jacobus míní, že tento princip fakticky neexistuje. Proporcionalita by měla být prosazována mnohem důsledněji. Pokud by středně velká pojišťovna například splnila určitá kritéria, jež potvrdí nižší komplexitu rizika, měla by získat při aplikaci souboru opatření k S II jistá ulehčení. 

Týká se to zejména informačních povinností pojišťovny a příslušných funkcí v rámci řídicího a kontrolního systému. Jacobus předpokládá, že na základě nákladů spojených s regulací S II může dojít ke změnám na německém pojistném trhu, resp. k jeho konsolidaci.

Tato stanoviska nejsou nikterak překvapivá, ani výjimečná. Spíše potvrzují mínění, jež zaznívá často i v České republice, že princip proporcionality se nepodařilo uplatnit v žádoucím rozsahu. Proto by této otázce měla být věnována při přezkumu směrnice Solventnost II mimořádná pozornost. 

Sledujte nás

Facebook Twitter LinkedIn

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články