Pojišťovny a jejich věčná bolest: povinný reporting


			Pojišťovny a jejich věčná bolest: povinný reporting
15.6.2011 Regulace trhu

Evropské pojišťovny přijde zavedení Solvency 2 na částku 4 miliardy eur. Na semináři, který pořádal časopis Bankovnictví ve spolupráci se společností Ness, to konstatoval Karel Veselý, ředitel sekce poradenských služeb pro pojišťovnictví společnosti Delloite.

 

Konečná částka závisí na velikosti pojišťovny. „U větších pojišťoven se pohybují jednorázové náklady v rozmezí od 0,3 až 0,5 % z objemu ročního předepsaného pojistného a jsou rozloženy do období tří let. U malých pojišťoven to může být i víc – takové 1 procento,“ konstatoval Veselý.

České pojišťovny může stát zavedení Solvency 2 okolo 170 až 180 miliónů korun.


Solvency 2 a reporting

Zavedení Solvency 2 bude mít velké dopady pro oblast reportingu, zdůraznil Veselý. „Požadavky na reporting jsou velmi detailní – jedna zpráva bude směřovat k veřejnosti a měla by jednou ročně vypovídat o finanční situaci ve společnosti. Další pravidelné zprávy budou určeny dohledovému orgánu. Data bude potřeba někde vzít, navíc budou muset mít vysokou úroveň spolehlivosti. Pojišťovny přitom mohou někde mít svá bolavá místa: například jim mohou chybět data o pojistných událostech za x let zpátky. Podle mých zkušeností může jít o častý problém,“ dodal.

Druhým zásadním problémem může být koncentrace rizik na 1 km2 – kdyby skutečně došlo na nějakém území ke katastrofě, nešlo by o triviální záležitost. Dalším problémem může být evidence zajistných smluv u životního pojištění.

„Existuje řada oblastí, kde nejsou data úplně k dispozici. Ale co teď, když Solvency 2 žádá vyhodnocení těchto dat?“ položil pojišťovnám otevřeně zásadní otázku Veselý s tím, že pojišťovny zatím pracují na prvním pilíři, kterým je kapitálové zabezpečení. Ale jsou tu i další dva pilíře, které jsou součástí Solvency 2. Není sporu o tom, že Solvency 2 je pro pojišťovny velká výzva, ale...


Pohled České národní banky a ministerstva financí

Zuzana Silberová z České národní banky zdůraznila, že informace, které dohled získává od pojišťoven, také využívá. „Rozvaha stejně jako výsledovka jsou ale užitečné výkazy i pro jiné uživatele,“ konstatovala.

Pohledu ČNB oponoval Vladimír Přikryl z ministerstva financí: „Současný vývoj mně připadá, že regulace se děje jen pro regulaci. Objektivní realita je někdy těžko rozpoznatelná, to za prvé, a za druhé: jsou informace, které se dělají jen pro informace...“

Upozornil na povinnost pojišťoven, kterou mají vůči svým akcionářům a zdůraznil, že jde o větší odpovědnost než jakou mají pojišťovny vůči dohledu.


Výkazy, výkazy a zase výkazy...

Zástupci pojišťoven se většinou shodovali v názorech na reporting. Tady jsou některé z nich. Sice anonymní, ale pravdivé...

Vykazujeme to, co regulátorovi nic nepřináší. Produkujeme regulatorní reportingy, ale i externí reportingy a plníme další zákonné povinnosti, týkající se požadavků jiných stran. To všechno nám dělá problémy.

Ztratíme vyplňováním spoustu času. Někdy není rozumět tomu, co je náplní jednotlivých řádků a pak se nám to vrací. Ztratíme dva dny jen tím, že jsme posunuli řádek a musíme výkazy opravovat.

Lidem, kteří nejsou z pojišťovnictví, nedávají výkazy smysl. Natož Solvency 2! A spotřebitel tomu „tuplem“ nerozumí.

Nevíme, proč některé reporty děláme. Nikdo je nepotřebuje. A pokud ano, nevím k čemu.

Co když nebudeme mít vynikající reporting? Aspoň ušetříme akcionářům peníze. Jaká je konkurenční výhoda pro ty, kteří dělají pečlivě výkazy? Nulová.

Děláme také reporty pro mateřské společnosti. A těch je ještě víc než kolik je reportů pro dohledový orgán.


Závěr

Co dodat? Reporting je nutné zlo, uznala Kateřina Lhotská, business poradce pro pojišťovny ze společnosti Ness. „Ale je to zlo pro něco dobré?“ položila si otázku.

Přiznala, že investice do finančního reportingu jsou obvykle až na druhém, třetím místě. Ale když jsou výstupy špatně, nelze je použít jako zdroj informací a pojišťovně vůbec nic nepřinesou.

Souvislosti musí být zachyceny již v podkladech, zdůraznila.

Reporting je důvěryhodný, pokud respektuje správnost, srozumitelnost a souvislosti, zopakovala závěrem Lhotská.

Mnozí zástupci pojišťoven možná přesně nevědí, jak tyto požadavky v praxi naplnit. Jednou z cest, které by se daly vyřešit spory mezi pojišťovnami a dohledem, může být mimo jiné i nastavení jasných a jednoznačných pravidel, jež by umožnila pojišťovnám udělat jednoduchou kontrolu, zda jejich výkazy skutečně splňují ona tolik diskutovaná pravidla tří „S“.

Takové opatření by možná pomohlo otupit hroty sporů mezi pojišťovnami a regulátorem. Bylo by přínosné, kdyby se do vypracování těchto pravidel povedlo zapojit i ČNB.

Dagmar Šístková

Zdroj: Dagmar Šístková

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS