Jednalo se o poměrně dlouhý proces, který započal schválením analýzy ministerstva zdravotnictví, která nedoporučila rozšíření veřejného zdravotního pojištění o další skupiny cizinců s poukázáním na negativní dopady na rozpočet a fondy veřejného zdravotního pojištění v řádu miliard korun. Následně vláda uložila ministerstvům zdravotnictví, financí a vnitra připravit znění právní úpravy, která by zpřesnila podmínky pro provozování soukromého zdravotního pojištění a řešila problematiku tzv. obtížně pojistitelných osob, tzn. těch, kterým je pro jejich špatný zdravotní stav soukromé zdravotní pojištění těžko dostupné.
Tato tři zmíněná ministerstva se nakonec rozhodla pro variantu samostatné hlavy v zákoně o pobytu cizinců, jehož gestorem by bylo logicky ministerstva vnitra.
Návrh samostatné hlavy byl principiálně velmi dobrou prací v úzké kooperaci zmíněných ministerstev, problém obtížně pojistitelných osob navrhovalo řešit ministerstvo financí prostřednictvím garančního fondu a kanceláře pojistitelů.
Poměrně zásadní odbornou připomínkou k zákonu bylo negativní stanovisko ČNB ke zřízení tzv. kanceláře pojistitelů. Připomínky některých jiných resortů volajících opětovně pouze po otevření veřejného zdravotního pojištění všem cizincům bez rozdílu, označila zmíněná tři ministerstva jako názory, vyjadřující jakýsi ideový světonázor bez reálné podstaty.
V současné době tak dochází k zachování stávajícího stavu, kde navíc pojišťovny od 1. ledna 2016 odstranily veškeré výluky (s výjimkou preexistence). Cizinci však mají možnost zakoupit si pojištění, kde není ani výluka preexistence. Takový produkt nabízí např. PVZP. PVZP navíc hodlá brzy nabízet produkt, kde budou mít soukromě pojištění cizinci v podstatě větší rozsah péče než účastníci veřejného zdravotního pojištění, což je bezesporu historická událost.
Trh tedy v podstatě tento problém vyřešil sám, bez nutnosti legislativního zásahu, což je velmi pěkná demonstrace sebereflexe a integrity českého pojistného trhu.
Komentáře
Přidat komentář