Čtenáři jistě zaregistrovali i změnu konceptu Solventnosti II oproti dosud platné regulaci označované jako Solventnost I. Často jsou v souvislosti se Solventností II zmiňována slova jako „delegovaný akt“, „technický standard“ nebo „obecný pokyn“. Cílem tohoto článku však není opětovný popis Lamfalussyho struktury předpisů, na které Solventnost II stojí, ale spíše rámcové seznámení s obsahem a stavem projednávání jednotlivých úrovní této regulace, ať už přijaté, nebo právě dokončované, a to jak na české, tak evropské úrovni. Některé základní souvislosti si nicméně i tak níže připomeneme. 

Transpozice do národní legislativy

Směrnice Solventnost II, ve znění mj. směrnice Omnibus II, bude do národní legislativy transponována formou zásadní novely zákona o pojišťovnictví, která je momentálně projednávána v Poslanecké sněmovně (sněmovní tisk 414). Některá ustanovení, převážně technického charakteru, nicméně bude obsahovat jeho prováděcí „obezřetnostní“ vyhláška. Zejména se jedná o úpravu základní struktury standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku, podmínek pro použití úplného nebo částečného interní ho modelu pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a podmínek pro použití a způsob výpočtu vyrovnávací úpravy bezrizikové výnosové křivky pro výpočet technických rezerv.

Z netranspozičních ustanovení bude vyhláška, v reakci na zmocnění uvedené v návrhu novely zákona o pojišťovnictví, obsahovat zejména způsob odměňování nuceného správce a likvidátora pojišťovny, a to obdobně jako v případě již existující vyhlášky pro sektor kapitálového trhu, a dále například rozsah uveřejňování dílčích informací o činnosti pojišťoven nebo náležitosti zpráv auditora o ověření řídicího a kontrolního systému pojišťovny a pojišťovnou uveřejňované zprávy o solventnosti a finanční situaci, což jsou v sektoru pojišťovnictví nové instituty zaváděné uvedenou novelou zákona. Tato vyhláška nahradí současnou vyhlášku č. 434/2009 Sb., jejíž ustanovení vychází primárně ze zrušovaných směrnic Solventnosti I.

Nabytí účinnosti

Nabytí účinnosti Solvency II je předpokládáno k lednu 2016 s tím, že některá transpoziční ustanovení první uváděné obezřetnostní vyhlášky nabydou účinnosti okamžikem vyhlášení, který je závislý na průběhu projednávání novely zákona o pojišťovnictví v Poslanecké sněmovně.

Nejobsáhlejší předpis

Nejobsáhlejším z výše zmíněných přímo použitelných předpisů EU je delegovaný akt ke směrnici Solventnost II obsahující technické detaily a podrobnosti v oblasti všech tří pilířů Solventnosti II (kvantitativní a kvalitativní požadavky, uveřejňování informací a překládání informací dohledovým orgánům), pravidla pro výpočet skupinové solventnosti, fungování a spolupráci jednotlivých dohledových orgánů v kolegiích, požadavky na zvláštní účelové jednotky (special purpose vehicle – SPV) a pravidla vyhodnocování srovnatelnosti regulatorních režimů ve třetích státech se Solventností II. Po dlouhých jednáních mezi Evropskou komisí (dále jen EK), Evropským orgánem dohledu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen EIOPA), zástupci trhu a do hledových orgánů, byl návrh delegovaného aktu dokončen v létě 2014. Výsledkem je dokument mající včetně příloh cca 800 stránek, který EK v říjnu 2014 předložila Evropskému parlamentu (dále jen EP) ke schválení. EP tento dokument posvětil v lednu 2015, a umožnil tak jeho uveřejnění ve věstníku EU jako nařízení č. 2015/35. 

Implementační technické standardy

Jedná se o soubor šesti ITS upravujících vybrané schvalovací procesy orgánů dohledu související se žádostmi pojišťoven podle Solventnosti II, a to konkrétně:

• schvalování interních modelů určených pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku na úrovni individuální pojišťovny (nařízení č. 2015/460),
• schvalovací proces pro skupinové interní modely (nařízení č. 2015/461),
• schvalovací proces při žádosti pojišťovny o použití tzv. parametrů specifických pro pojišťovnu (undertaking-specific parameters (USP) – nařízení č. 2015/498),
• schvalování žádostí o použiti tzv. matching adjustment (úprava bezrizikové výnosové křivky zohledňující sladění aktiv a závazků v portfoliu pojišťovny – nařízení č. 2015/500),
• schvalování položek doplňkového kapitálu určených ke krytí kapitálových požadavků (zde není bez zajímavosti, že v případě prokázání splnění všech podmínek orgán dohledu může schválit jak konkrétní výši předmětné položky kapitálu, tak i metodu jejího stanovení – nařízení č. 2015/499), a

• schvalování žádostí o povolení založit SPV (nařízení č. 2015/462).

Výše uvedené ITS jsou účinné od 1. dubna 2015. Cílem dřívější účinnosti těchto předpisů oproti celému režimu Solventnosti II je umožnit pojišťovnám podávat výše uvedené žádosti s dostatečným předstihem orgánům dohledu tak, aby bylo jejich posouzení a případné schválení dokončeno do 1. ledna 2016. Jedná se tak o další prvek směřující k co možná nejplynulejšímu přechodu na regulatorní režim Solventnost II. 

Bezriziková výnosová křivka

Bezriziková výnosová křivka bude v Solventnosti II sloužit k diskontování budoucích peněžních toků (mj. pro účely výpočtu technických rezerv). Její finální podoba byla jedním z hlavních témat dlouhotrvajících jednání předcházejících finálnímu schválení směrnice Omnibus II. Pojďme si tedy nyní připomenout nejvýznamnější prvky konceptu bezrizikové výnosové křivky. Ta se bude skládat z likvidní a nelikvidní části, přičemž likvidní část křivky

Zároveň bylo směrnicí Omnibus II stanoveno, že za konstrukci bezrizikových výnosových křivek a výše uvedených úprav (včetně jejich pravidelné konstrukce po 1. lednu 2016) bude odpovědná EIOPA. Od července 2014 tak probíhaly práce projekčního týmu složeného ze zástupců EIOPA a pracovníků orgánů dohledu.

Závěrem

V článku jsme se pokusili shrnout veškeré předpisy obsahující regulatorní požadavky, podle kterých budou od 1. ledna postupovat jak pojišťovny a zajišťovny, tak dohledové orgány, a to na lokální i evropské úrovni. Celkový rozsah těchto předpisů (více než 2000 stránek) jen dokresluje fakt, že Solventnost II bude skutečně výrazným předělem pro sektor pojišťovnictví, neboť přináší celou řadu nových přístupů a prvků (mj. rizikově orientovaný přístup při stanovování kapitálových požadavků, důraz na kvalitní risk management, skupinový dohled nebo výrazné rozšíření rozsahu uveřejňovaných informací), jejichž aplikace je ve srovnání se stávajícím režimem velmi detailně rozpracována na několika úrovních regulace. Ve světle této komplexnosti a zásadních změn lze jen podtrhnout význam aktuálně probíhající přípravné fáze, která by měla napomoci k bezproblémovému přechodu na nový regulatorní režim od počátku příštího roku. Zároveň popřejme Solventnosti II dlouhého trvání a doufejme, že v nadcházejících letech nebude nezbytné obdobnou regulatorní revoluci sektoru pojišťovnictví opakovat. 

Líbil se vám článek? Předplatné magazínu Pojistný obzor si můžete zakoupit ZDE.

Autoři:

Mgr. Jan Bouška, ČNB

Ing. Karel Barták, ČNB