Dne 22. července 2015 potvrdil text dohodnutý v trialogu jménem Rady Výbor stálých zástupců (COREPER) a dne 14. září 2015 ji projednal bez připomínek Výbor EP pro hospodářství a měnu (ECON). Zbývá tudíž schválit návrh na plénu EP a Rady a zveřejnit jej ve Věstníku EU, což by mohlo nastat v lednu – únoru 2016.
Stanovisko IE
Federace IE, která zastupuje národní asociace pojišťoven z 34 evropských zemí, zveřejnila svoje zásadní stanovisko k návrhu IMD2 již dne 4. října 2012. Dotýkalo se následujících okruhů problémů:
A. Vymezení zprostředkování pojištění
V čl. 2 odst. 3 návrhu IMD2 byla do definice zprostředkování pojištění zahrnuta rovněž „činnost profesionální správy pojistných událostí a likvidace škod“. IE správně argumentovala, že tyto aktivity patří do pojišťovací činnosti, která je upravena směrnicí 2009/138/ES Solventnost II. Kromě toho se podle IE jedná o čistě technické postupy, jež by neměly být regulovány IMD2, neboť jejím hlavním účelem by mělo být regulování prodejních praktik. Podíváme-li se na text schválený COREPER, činnost profesionální správy pojistných událostí a likvidace škod v něm není obsažena. Argumentace IE tedy zapůsobila.
K dokreslení tohoto problému je vhodné uvést, že evropské pojišťovny nevystupovaly proti případné regulaci činnosti likvidátorů pojistných událostí, ale proti tomu, aby jejich činnost byla považována za zprostředkování pojištění.
B. Poradenství
Návrh IMD2 zahrnul v čl. 2 odst. 3 poradenství do pojmu zprostředkování pojištění a vymezil je jako „poskytování doporučení zákazníkům buď na jejich žádost, nebo z podnětu pojišťovny nebo zprostředkovatele pojištění“. Porovnáme-li tuto definici s výše uvedeným textem přijatým COREPER, je třeba upozornit na vložení slova „osobní“ před slovo „doporučení“ a na doplnění toho, že se jedná o poradenství k jedné nebo více pojistným smlouvám. V této souvislosti IE trvala na tom, aby IMD2 výslovně
povolovala prodej všech pojistných produktů bez poradenství, neboť jinak by byla omezena volba spotřebitele. V návrhu IDD ve verzi přijaté COREPER k tomu není specifické ustanovení, nicméně v příslušném článku směrnice jsou stanovena pravidla pro prodej bez poradenství, z čehož lze odvodit, že stanovisko IE bylo v zásadě akceptováno.
C. Pojistné produkty s investiční složkou
IE upozorňovala, že požadavky na všechny pojistné smlouvy, a zároveň náročnější standardy na pojistné produkty s investiční složkou obsažené v návrhu IMD2, jsou svojí povahou kumulativní a mnohdy duplicitní a mohou vést k zahlcení zákazníků informacemi. Navrhují se tím vlastně podle IE pro pojištění nerovné (přísnější) podmínky oproti jiným investičním produktům prodávaným dle požadavků MIFIR (nařízení 600/2014/EU).
V této otázce se rozumné argumenty IE neprosadily. Nebyla především využita příležitost sladit veškeré informační povinnosti, takže pojišťovny je tak budou muset plnit podle směrnice 2009/138/ ES Solventnost II, podle IDD a podle nařízení 1286/2014/EU (PRIIPs). Jeví se, že bez metodického sladění a případného legislativního dotažení všech různých informačních povinností na národní úrovni mohou vyvstat na pojistném trhu určité „informační“ poruchy.
D. Křížový prodej
V čl. 21 návrhu IMD2 se upravuje tzv. křížový prodej (cross-selling). V odst. 1 se uvádí, že členské státy umožní sdružování (bundling) produktů, ne však vázaný obchod (tying practices). V navazujícím odstavci 2 se pak stanovuje, že „pokud jsou pojistná služba nebo produkt nabízeny společně s jinou službou nebo produktem jako balíček, pojišťovna nebo případně zprostředkovatel pojištění informuje zákazníka o tom, že části balíčku je možné koupit odděleně, a tuto možnost mu nabídne a rovněž poskytne informace o nákladech a poplatcích souvisejících s jednotlivými částmi balíčku, které může zákazníkovi prodat či zprostředkovat odděleně“.
Proti návrhu tohoto ustanovení se IE vyslovila negativně z toho důvodu, že návrh se týká i sdružování pojistných produktů, které umožňuje poskytnutí dodatečné pojistné ochrany za přijatelných cenových podmínek a širší výběr pro zákazníky. K tomu je třeba dodat, že sdružování pojistných produktů (balíčky) je dlouhodobou praxí na evropských pojistných trzích, a v některých případech je tak zabezpečena pojistitelnost, protože jednotlivá pojistná nebezpečí by pojišťovny nemohly pojišťovat separátně.
Argumentace IE se prosadila a příslušná ustanovení doznala změny a v návrhu IDD ve verzi COREPER se upravuje jen vázaný a spojený prodej, a to pro případ, pokud je pojistný produkt nabízen společně s doplňkovým produktem nebo službou, které nejsou pojištěním.
E. Odměňování
Největší pozornost v rámci legislativního procesu v EU byla asi věnována problematice odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů. V čl. 17 odst. 1 návrhu IMD2, který se týká střetů zájmů a transparentnosti, se objevila mimo jiné tato povinnost:
„f) jestliže zprostředkovatel obdrží poplatek nebo jakoukoli provizi, uvede celou částku odměny za nabízené nebo zvažované pojistné produkty nebo, pokud není možné částku přesně vyčíslit, základ pro výpočet všech poplatků nebo provizí nebo jejich kombinací.“
S tímto návrhem vyslovila IE nesouhlas, neboť návrh podle ní neřeší ochranu spotřebitele, jak uvažuje Komise. Provize je vždy dohodnuta mezi pojišťovnou a pojišťovacím zprostředkovatelem. Zájemce o pojištění se zajímá především o výši pojistného, rozsah a kvalitu pojistné ochrany, výluky z pojištění, ale výši provize by mohl vzít stejně jedině na vědomí. IE navrhla povinnou automatickou transparentnost pro pojišťovací zprostředkovatele, to znamená, aby zprostředkovatel informoval zákazníka před sjednáním pojištění o formě odměňování (poplatek nebo provize) i zdroji odměny (pojišťovna, pojistník, nebo jiný zprostředkovatel), a to u všech pojistných produktů bez výjimky. Výše uvedený přístup IE nalezl vesměs podporu.
V návrhu IDD ve verzi COREPER se výše odměny neobjevuje. Členským státům se ukládá povinnost zajistit, aby zprostředkovatel pojištění sdělil zákazníkovi v dostatečném předstihu před uzavřením pojistné smlouvy mimo jiné povahu odměny obdržené za pojistnou smlouvu, a zda ve vztahu k pojistné smlouvě pracuje na základě poplatku, provize, jiného druhu odměny, nebo jejich příslušné kombinace.
K této problematice je třeba dodat, že podle návrhu IDD ve verzi COREPER mohou členské státy omezit nebo zakázat přijímání poplatků, provizí nebo jiných peněžních a nepeněžních výhod hrazených či poskytnutých třetí stranou nebo osobou jednající jménem třetí strany distributorům pojištění v souvislosti s distribucí pojistných produktů. To znamená, že evropský zákonodárce bere v úvahu odlišnosti mezi jednotlivými pojistnými trhy členských států EU a existující právní úpravu provizí v některých členských státech.
Závěrem
Tento článek má sloužit jako signální informace o výsledcích legislativního procesu týkajícího se návrhu IMD2, resp. IDD. Plyne z něho, že v průběhu tohoto procesu se uplatnila většina připomínek IE, což lze pokládat za značný úspěch. Nicméně již dnes je zřejmé, že v IDD se skrývá řada rizik. Nejsou zatím známy návrhy aktů v přenesené pravomoci, nemluvě o prováděcích technických normách a obecných pokynech E IOPA, takže nelze komplexně ocenit dopady do praxe. Je nutno počítattaké s diskrecí, neboť řada ustanovení dává členským státům EU volnost uvážení, zda zahrnout dané opatření do národní legislativy, či nikoli.
To vyžaduje na národní úrovni důkladnou přípravu všech zainteresovaných stran, provedení analýz a sledování legislativního vývoje v jiných členských státech. Značné riziko je v oblasti implementace informačních požadavků. Při projednávání IDD nebyla využita příležitost sladit informační povinnosti plynoucí ze směrnice 2009/138/ES Solventnost II, nařízení PRIIPs a IDD tak, aby nedošlo k duplicitám. Podle mého názoru bude zapotřebí se pokusit alespoň o jisté metodické utřídění
Autor: Ing. Jaroslav Mesršmíd, CSC., MBA
Jednotlivá čísla i předplatné můžete zakoupit na oficiálních stránkách časopisu Pojistný obzor.
Komentáře
Přidat komentář