Pojištěnci nesmějí být diskriminování – co vlastně soud rozhodl?


			Pojištěnci nesmějí být diskriminování – co vlastně soud rozhodl?
16.3.2011 Vývoj trhu

Evropský soudní dvůr (ESD) dne 1. března 2011 zrušil platnost článku 5 odstavec 2 směrnice Rady 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s muži a ženami v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování, s účinností od 21. prosince 2012. Jinými slovy zrušil výjimku ze zákazu diskriminace umožňující používat pohlaví jako jeden z parametrů pro určování výše pojistného nebo pojistného plnění. Tolik strohá informace, která prolétla jako blesk českými sdělovacími prostředky. Nechci v tomto článku opakovat to, co již bylo za těch několik posledních dnů mnohokrát napsáno. Nebudu se tedy zabývat tím, že rozhodnutí ESD, které je vydáváno za antidiskriminační, ve skutečnosti diskriminaci zavádí.

Protože se mi mnohokrát v životě osvědčilo zabývat se pramenem zprávy, a ne jen jeho interpretací, našla jsem si patřičný soudní výrok a snažila se pochopit, proč vlastně ESD takto rozhodl. Podotýkám, že jsem právní laik, a tak se dopředu omlouvám odborníkům v této oblasti za své neprávnické formulace. Ale k věci.

Po pečlivém přečtení rozsudku, dohledání patřičných odkazů (především rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C 127/07, Sb. rozh. s. I 9895) jsem došla k překvapivému zjištění (alespoň pro mne), že ESD se vlastně vůbec nezabýval tím, zda je užívání pohlaví pro určení výše pojistného (pojistného plnění) opravdu opodstatněné, či nikoliv. Tedy, že se nezabýval obsahovou podstatou, ale podle mého názoru především formou, jakou je toto používání upraveno v příslušné směrnici. Ve zdůvodnění jsem totiž nenašla jedinou zmínku nebo odkaz na nějakou studii, znalecký posudek, nebo jiný materiál, který by pohlaví jako parametr pro určení pojistného (pojistného plnění) buď dokazoval, nebo popíral.

 

Soud se nezabýval podstatou, ale vnější formou

Svoje rozhodnutí opírá ESD především o to, že rovné zacházení s muži a ženami je jedním ze základních předmětů a cílů aktu Unie, a o pravidlo, že ve stejných situacích je nutno se chovat stejně a v rozdílných rozdílně. Dále označuje za nepřípustné, aby bylo na jedné straně určeno, že pohlaví nesmí být parametrem pro určení výše pojistného (pojistného plnění), a zároveň na druhé straně udělena výjimka v podstatě popírající plně obsah tohoto nařízení. Jinak řečeno, ESD vadí to, že příslušná směrnice posuzuje na jedné straně postavení mužů a žen v otázce stanovení výše pojistného (pojistného plnění) jako srovnatelné, a zároveň onou výjimkou říká, že srovnatelné není. ESD ve svém zdůvodnění vyslovuje obavu, že by v tom případě mohla být ona výjimka povolena bez omezení. Osobně si myslím, že tato obava byla možná neopodstatněná, protože onomu použití „bez omezení“ měla bránit formulace „…členské státy po pěti letech od 21. prosince 2007 svá rozhodnutí (o používání pohlaví pro určení výše pojistného/pojistné plnění – pozn. autorky) přezkoumají s přihlédnutím ke zprávě Komise uvedené v článku 16 (upravující pravidelné revize článku 5 – pozn. autorky) a výsledky přezkumu předají Komisi“. Tato formulace byla uvedena v inkriminovaném (zrušeném) odstavci.


Pohlaví jako riziko? O tom řeč nebyla

Co z toho tedy podle mého názoru vyplývá? Pravděpodobně nevede k cíli dokazování, že zrušení výjimky je nesmysl a argumentovat přitom statistikami, potvrzujícími pohlaví jako rizikový faktor. O tom totiž ESD vůbec nejednal. Nedokážu posoudit, nakolik byla původní formulace odstavců 5.1 a 5.2 směrnice 2004/113/ES právně v pořádku, a nakolik ne (jak jsem již uvedla, jsem právní laik). Pokud ovšem ESD poukázal na rozpor, nezbývá než se zabývat tím, jak upravit přístup ke stanovování pojistného (pojistného plnění) v rámci antidiskriminační směrnice jinak. Abych byla upřímná, tak napsat někam, že je „něco“ zakázané, ale protože to „něco“ je vlastně v pořádku a logické, a tak se to výjimečně smí používat, je opravdu podivné.


A co teď s tím...

Podle mého názoru je teď rozumným krokem novelizovat příslušnou směrnici 2004/113/ES tak, že se upraví odstavec 5.1 v tom smyslu, aby jasně deklaroval, že při posuzování pojistného rizika mužů a žen se nejedná o stejnou situaci. Pokud je to přípustné, tak opřít se lze o odstavec 12 důvodové zprávy, který hovoří o tom, že diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu tělesných rozdílů („Aby se předcházelo diskriminaci na základě pohlaví, měla by se tato směrnice vztahovat na přímou i nepřímou diskriminaci. K přímé diskriminaci dochází pouze tehdy, pokud se s nějakou osobou z důvodu pohlaví zachází ve srovnatelné situaci méně příznivým způsobem než s jinou osobou. V souladu s tím například rozdíly v poskytování zdravotní péče mužům a ženám vyplývající z tělesných rozdílů nepředstavují srovnatelnou situaci, a proto se nepokládají za diskriminaci.“) a odstavec 16 („Rozdíly v zacházení lze přijmout pouze tehdy, jsou-li odůvodněny legitimním cílem…“). Pak totiž nebudou zapotřebí žádné výjimky.

Snaha řešit vše na evropské úrovni může být komplikovaná s malými vyhlídkami na úspěch (přestože zrušení odstavce 5.2 vzniklo na základě žaloby belgického sdružení spotřebitelů). Možná by mohla vést cesta uplatněním článku 6 („Pozitivní opatření“) pro obhájení zachování naší právní úpravy. Tento článek hovoří o tom, že „Pro zajištění plné rovnosti mužů a žen v praxi nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovávat nebo přijímat zvláštní opatření pro předcházení nevýhodám souvisejícím s pohlavím a pro jejich vyrovnání.“ Ale to již je úkol pro legislativce a právníky, aby tento úkol zvládli. My ostatní je ovšem musíme vyzbrojit patřičnými argumenty…


Kateřina Lhotská

Ness Czech s.r.o.


Zdroj: Kateřina Lhotská

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS