Před nedávnem schválila vláda záměr zdanit předepsané pojistné (více zde). Na první pohled by se mohlo zdát, že senátorská iniciativa jde stejným směrem. Opak je pravdou. Vládní návrh se snaží vyšší daňové zatížení rozložit na odlišné skupiny obyvatel a ekonomických subjektů. Je samozřejmě možné polemizovat o každém opatření z hlediska sociálních dopadů a ekonomického efektu. Jestli třeba zatížení pojišťoven není diskriminační vůči ostatním sektorům finančnictví. Senátní návrh je však snahou o řešení jednoho vytrženého problému „cestou nejmenšího odporu“. Důvodová zpráva je, čtenář promine, snůškou nesmyslů. Zatížení povinného ručení je zdůvodňováno kupříkladu tím, že řidiči způsobují nehody, u kterých hasiči zasahují. Je tedy jedině správné, aby se pojišťovny na jejich financování podílely. Je argumentováno také tím, že u odvodu z pojistného je v podstatě zaručen snadný a jistý výběr. Tak proč toho nevyužít? Úplně je opomíjen fakt, že příspěvky půjdou ve finále stejně z kapes pojistníků. Největší „perly“ však zazněly v rozpravě. Třeba že hasiči svými zásahy šetří prostředky pojišťoven a tedy je správné, aby je ony za to platily.
Mohli bychom pokračovat v komentování absurdit a poukazování na nesmyslnost návrhu. Není ale od věci se zamyslet nad tím, proč právě pojišťovny jsou takovým trnem v oku. Určitě by se našla celá řada dalších odvětví s větší vazbou na nebezpečí požáru nebo jiných živelných nebezpečí (napadá mě například energetika). Podobně by se jistě nalezly jiné „povinné“ platby s jednoduchým a jistým výběrem, které lze zatížit dodatečným odvodem (opět například dodávka energií, nebo tepla). Tak proč právě pojištění? Odpověď je jednoduchá: Na něm se totiž dají nahnat politické body podobně jako je to v případě bankovnictví. Přestože si pojišťovny platí drahé a nákladné PR agentury, ty se věnují jen a jen reklamě na produkty. Vstoupit do nejistých a rozbouřených vod, mezi které patří úvahy za účasti veřejnosti na téma: „Pojišťovny – naši užiteční sousedé“, to se zatím žádná pojišťovna neodvážila. Jednou, a možná to nebude trvat dlouho, k tomu možná dojde.
A tak zatímco si běžný občan řekne „dobře jim tak“ (přičemž mu nedojde, že to celé zaplatí on), politik si spokojeně mne ruce, jak to zase „nandal finančnímu kapitálu“.
Kateřina Lhotská
Komentáře
Přidat komentář