Počet pojistných podvodů NEROSTE


			Počet pojistných podvodů NEROSTE

Počet podvodů opět vzrostl“, „Pojistných podvodů je víc než před rokem“, „Počet podvodů míří strmě vzhůru“. To je jen výběr titulků článků z poslední doby. Z jejich obsahu se většinou dovíme, že ve skutečnosti nejde o nárůst podvodů spáchaných, ale odhalených. Ovšem téměř vždy nezapomene autor připomenout, že je krize a je tedy normální, že lidé mají k podvádění větší sklony. Abych byla upřímná – toto vysvětlení jsem před časem připouštěla i já.

Jaká je však skutečnost? Roste opravdu počet a objem podvodů? Nebo je to pocit ovlivněný úspěchy pojišťoven při jejich odhalování? Najít pravdivou odpověď není úplně jednoduché. Objektivní čísla bychom získali jen dotazem na pojištěného nebo poškozeného, zda je jím uplatňovaná škoda skutečná, či úplně nebo částečně fingovaná. Takový průzkum je samozřejmě nesmysl. Přesto nejsme úplně bez možností odhadnout alespoň trend vývoje počtu podvodů.

Pojistný podvod je trestným činem podle §210 Trestního zákoníku. Počty všech nezákonných jednání je možno dohledat v policejních statistikách. Zahrnují i pojistné podvody, které se rozhodly pojišťovny řešit cestou trestního řízení. Tedy rozhodně ne všechny. Tyto statistiky nejsou tak sice vyčerpávajícím zdrojem informací o všech spáchaných činech, ale přesto nám poskytují velice důležité vodítko. Naznačují, zda a jak se mění ve společnosti sklony dopouštět se specifické trestné činnosti. Ukazuje se určitá vzájemná rovnováha všech obdobných typů kriminálního chování. Tuto „stabilitu“ tak může narušit jen vznik mimořádně vhodných nebo naopak nevhodných podmínek pro určitý druh jednání. Například zavedením úvěrových registrů v několika letech výrazně klesl počet úvěrových podvodů.

Co říkají statistiky?

Podívejme se tedy na vývoj v posledních letech. Údaje pocházejí za 1. pololetí a obsahují počet hospodářských a majetkových trestných činů bez krádeží (jsou zpravidla záležitostí jiných sociálních skupin). Z tohoto čísla jsou pak vybrány trestné činy majících podobný charakter jako pojistný podvod (obecný, daňový a úvěrový podvod, zpronevěra, zneužití platební karty apod.[KL1] ).

 

Činů celkem

Z toho podvody a obdobné

Nahlášeno

Objasněno

Úspěšnost

Nahlášeno

Objasněno

Úspěšnost

2006

25 852

19 000

73,5%

21 290

16 196

76,1%

2007

24 855

15 060

60,6%

20 887

13 112

62,8%

2008

21 703

11 771

54,2%

17 707

10 020

56,6%

2009

19 953

10 901

54,6%

16 234

9 200

56,7%

2010

18 898

10 759

56,9%

15 084

8 949

60,3%

2011

19 388

10 487

54,1%

14 983

8 435

56,3%

2012

19 088

10 539

55,2%

15 290

8 710

57,0%

Zdroj: Policie ČR

Z policejních údajů je zřejmé, že od roku 2009 se „chuť“ páchat vybrané trestné činy zásadním způsobem nezměnila. Předtím dokonce došlo k výraznému poklesu, který byl dán již zmíněným úbytkem úvěrových podvodů. Podle vývoje obdobných trestných činů tak můžeme odhadovat, že se odhodlání páchat pojistné podvody v poslední době nejspíše významně nezměnilo. Není to tedy ani často zmiňovaná krize, která by „nutila“ lidi více podvádět. Pokud by totiž tento fenomén opravdu fungoval, „vybízel“ by zároveň víc zpronevěřovat peníze, nebo zneužívat platební karty. Z policejních statistik ovšem nevyplývá, že by se něco takového dělo.

Zatím jsme se ovšem zamýšleli jen nad počty, ale jak je to s objemem podvodů? Zde bohužel žádná použitelná vodítka nemáme. Takže alespoň osobní odhad. Průměrný podvod se nejspíš vyvíjí podobně, jako se mění i průměrná škoda. Výjimkou jsou ale aktivity organizovaných skupin. Ty jsou kvalitněji řízeny, jejich podvody jsou stále sofistikovanější a tak dopad jejich činnosti je závažnější než v minulosti. Celkově tak objem, a tedy i jakýsi „průměrný podvod“, nejspíš mírně roste.

Jaký je tedy závěr?

Počet spáchaných podvodů určitě neroste „strmě“. Nejspíš jde o stagnaci, nebo jen o nepatrný růst, střídající se s podobným poklesem. Mírně se pravděpodobně zvyšuje „průměrný podvod“. Co ovšem roste skutečně prudce, je úspěšnost pojišťoven v jejich odhalování. Přesto ani zde není na místě přehnaný optimismus. Relativně vysoký růst je dán především tím, že vycházíme z nízké základny. Navíc ne všechny pojišťovny reportují významově shodné hodnoty. Někde třeba mezi „odhalené“ podvody počítají i zamítnutá plnění. Může to být v některých případech dokonce i oprávněné, pokud například dojde k zamítnutí z důvodu absence dokladů, které podvodník nedokáže předložit.

Přes nesporné úspěchy je však úspěšnost současných metod stále velice nízká. Podle odhadu se pohybuje kolem 10 %. Přesnější číslo je těžké určit. Nevíme, kolik podvodů bylo skutečně spácháno a problémem je i nejednotný výklad pojmu „odhalený podvod“. To však vůbec nesnižuje vynikající práci detektivů a ostatních pracovníků, kteří se odhalováním zabývají. V poslední době jim pomáhají také dokonalejší analytické a simulační nástroje.  Je však zřejmé, že soustředit se jen na již spáchané podvody je nedostačující. Efektivnější je porušování pravidel zabraňovat, než je později nákladně odhalovat. Nakonec příklad s úvěrovými podvody a zavedením registrů je inspirativní. Místo na vymáhání podvodně poskytnutých úvěrů, vsadili jejich poskytovatelé na prevenci. Její nezbytnou součástí je také patřičné PR.  V případě pojišťoven by mělo vytvářet dojem, že podvodníci „nemají šanci“. S tím ale moc nekorespondují titulky zmíněné v úvodu tohoto článku. Ty mají přesně opačný efekt. Vytvářejí zdání, že podvádí čím dál víc lidí, a že je to v podstatě normální. Váhajícího „podvodníka“ tak může právě takový název článku přesvědčit, že spácháním podvodu se vlastně ničeho výjimečného nedopustí. Změnou sdělení z „pojistný podvod je normou“ na „podvod odhalíme“ tak mohou PR oddělení v boji proti tomuto jevu výrazně pomoci. Někde to už pochopili.

Kateřina Lhotská, NESS

Zdroj: Kateřina Lhotská, NESS

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS