Evropská unie obecně používá jednotné formáty regulace, založené na třívrstevné struktuře. První úrovní je rámcová direktiva, která jednotlivým subjektům vymezuje pole působnosti. Tyto direktivy se schvalují v Evropské radě a Evropském parlamentu a je třeba je konvertovat do národního práva.
Dalším stupněm jsou prováděcí nařízení, která jsou prezentována jako nařízení Evropské komise a jsou přímo účinná. Součástí třetí úrovně jsou závazné technické standardy nebo doporučení. Tyto návrhy vytváří EIOPA, předkládá je Evropské komisi a poté jsou přímo aplikovány, vysvětlil Vacek.
Jak je to v pojišťovnictví?
„V současné době máme rámcovou směrnici a v situaci zrodu jsou závazné standardy, které teprve vznikají. Těch nebude málo. Dohromady jich má být minimálně 80,“ konstatoval Vacek s tím, že každý bude mít nejméně 5 stránek. To je dohromady přes 400 stránek. „O nich víme zatím jen velmi málo,“ dodal.
V současné době nastává „regulatorní běsnění“ Evropské komise a rámcová směrnice Solvency II postupně zastarává. Byla proto vytvořena směrnice Omnibus 2, aby se evropský dohledový orgán EIOPA mohl ujmout dohledu.
Je dobrým zvykem, že Evropská komise obvykle ustanoví i diskusní fórum, v jehož rámci lze vznést dotazy. Tím nejaktuálnějším se nyní stává otázka, co vlastně má být implementováno…
Odstartování Solvency II
Pokud bude vše platit beze změn, měla by Solvency II odstartovat již v lednu roku 2014. Je veřejným tajemstvím, že se ale nejméně o rok odloží.
V opačném případě se již 1. června 2013 začne Česká národní banka ptát pojišťoven, jak jsou se Solvency II daleko. „Člověk nemusí být velký pesimista, aby věřil tomu, že se termíny neposunou,“ konstatoval Pavel Vacek.
Omnibus II
Rámcovou směrnici Solvency II novelizuje Omnibus II. Neoficiálně se má stát politickým nástrojem k přerozdělení pravomocí mezi evropskými orgány.
Obsahuje nejen řadu nových věcí, ale také problematických bodů. Jednou z významných změn je způsob výpočtu katastrofických rizik (v České republice sice neřádí hurikány, ale velké škody za sebou dokážou zanechat povodně).
Novým způsobem se bude hodnotit outsourcing. Pojišťovny budou mít větší odpovědnost než dříve v případech, kdy budou využívat outsourcingu.
Správnost výpočtů
Zvláštní pasáž bude věnována správnosti výpočtů. Předpoklady a metody výpočtu budou muset být řádně popsány a zdůvodněny. A nejen to: měly by se také pravidelně porovnávat se skutečností (konečně)!
Pozornost by měly pojišťovny věnovat kvalitě používaných dat, jejich vhodnosti, úplnosti, přesnosti. A také přípravě postupů a metodologie.
Požadavky dohledu
Každá pojišťovna by měla orgánům dohledu sdělovat přijatá rizika a způsob, jak se s nimi vyrovná. Totéž udělá i dohled. Teprve pak může vzniknout konečné rozhodnutí, zda je pojišťovna dostatečně kapitálově vybavena pro přijatá rizika.
Povinností pojišťoven bude posuzovat vlastní rizika a solventní pozici v krátkodobém i dlouhodobém horizontu (3 až 5 let).
Kromě zprávy pro dohledový orgán, kterou pojišťovny vypracují jednou ročně, budou muset rovněž informovat veřejnost. Součástí informací pro veřejnost bude kromě ekonomické výkonnosti pojišťovny také rizikový profil pojišťovny, metody oceňování aktiv a pasiv, popis způsobu řízení kapitálu a rovněž zveřejnění všech výkazů (Solvency II, rozvaha, výše technických rezerv).
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář