A jaký je rozdíl mezi interním a standardním modelem v Solvency II? Standardní model definuje Evropská komise a bude povinný pro společnosti, které nebudou mít interní model. Zatím existuje ve formě kvantitativních studií QUANTITATIVE IMPACT STUDY (QIS). Jednotlivé společnosti si ale mohou definovat vlastní modely. „Musí však obhájit, že jejich metoda je sofistikovanější,“ vysvětlila Šimonová.
Třetí možností je použít částečný interní model. Na rizika, která společnost lépe modeluje vlastními metodami, použije interní model, na všechno ostatní využije standardní model.
Interní versus standardní model
Interní model je nástroj pro řízení rizik společnosti, který poskytuje důležité informace do rozhodovacího procesu. Jeho výhodou je to, že lze využít specifických dat společnosti k parametrizaci modelu. Interní model může zahrnovat rizika, která nejsou pokryta v rámci standardního modelu.
Jde o řešení, které mohou využít především velké pojišťovací skupiny. „Přistupuje se k tomu obvykle až po důkladném zvážení. Vývoj interního modelu a diskuse s dohledem jsou obvykle běh na dlouhou trať,“ shrnula Šimonová.
Výhody interního modelu
Hlavním účelem vývoje interního modelu je jeho postupné zakomponování do rozhodovacích procesů firmy ve všech oblastech, které jsou vystaveny různým typům rizik.
Dá se očekávat, že této možnosti využití především velké pojišťovací skupiny. Hlavním přínosem jsou úspory kapitálu, takže je pochopitelné, že na to vedení společnosti „slyší“.
Pro schválení interního modelu je nutné naplnit řadu standardů a testů, kterými pojišťovna prokáže věrohodnost modelu, metod a dat v něm použitých. Interní model hraje významnou roli v ohodnocení kapitálové pozice společnosti a v alokaci kapitálu.
A co je důležité: finální zodpovědnost za správné nastavení a používání interního modelu nese vždy vedení společnosti.
DŠ
Komentáře
Přidat komentář