Vyplatí se pojišťovnám liberalizace povinného úrazového pojištění zaměstnanců ?


			Vyplatí se pojišťovnám liberalizace povinného úrazového pojištění zaměstnanců ?

Vláda na svém zasedání 16. 5. 2012 schválila zrušení zákona 266/2006 o povinném úrazovém pojištění zaměstnanců. Stanovoval jeho režim a pravidla a jako správce určil Českou správu sociálního zabezpečení. Konkrétní kroky k realizaci však nebyly vykonány a účinnost zákona byla postupně odsouvána až na rok 2013. Pojištění je tak stále řešeno vyhláškou 125/1993 ve znění vyhlášek 43/1995, 98/1996, 74/2000 a 487/2001. Stanoví, že správu pojištění zajišťují Česká pojišťovna a Kooperativa pojišťovna. Definuje také zásady pro výpočet pojistného, jeho rozdělení mezi pojišťovny a stát a také pravidla pro úhradu škod.

Co by mělo následovat, vysvětlili pánové Přikryl a Urban z Ministerstva financí zde. Pojištění se změní na soukromé, založené na pojistné smlouvě a uvolní se všem pojišťovnám. Článek reagoval také na poněkud naivistický příspěvek zveřejněný na toto téma před časem v MF Dnes. Psalo se tam kromě jiného o tom, že cena pojištění by se měla snížit o částku odpovídající stávajícím přebytkům pojistného (cca 2 mld ročně). I já jsem uvažovala o možné podobě liberalizovaného pojištění a jeho cenách. Do představy ministerstva jsem se trefila poměrně přesně. Až na jednu výjimku – zmrazení cen na 5 let. Přemýšlet o možném vývoji sazeb pojistného je nyní tedy bezpředmětné. Na místě je však jiná úvaha: Vyplatí se pojišťovnám tento produkt do svého portfolia zařadit? Pojďme se nad touto zdánlivě kacířskou otázkou zamyslet.


Výchozí cena pojištění

Pro další uvažování je velmi důležité určit tzv. výchozí cenu pojištění. Ministerstvo financí zmiňuje využití zkušeností z liberalizace povinného ručení. Pravděpodobně tedy použije podobný princip a jako výchozí určí cenu stávající, ačkoliv je vytvořena na úplně jiném principu. Ta odpovídá asi 6 mld pojistného ročně. Pro zjednodušení zanedbejme změny v rozsahu krytí (nově se má hradit rehabilitace). Vycházejme tak z přibližně konstantního objemu škod – kolem 3 mld. Tím však veškerá podobnost se současným stavem končí. Nyní je pojistné stanoveno podle daňového principu. Jsou z něj hrazeny škody a pojišťovnám připadá 13,5% na úhradu správní režie. Zbytek je příjmem státního rozpočtu. Nově by však mělo být pojistné určováno podle pojistně-technických postupů. Pojišťovna bude muset navíc hradit pořizovací náklady na pojistné smlouvy a také, a to je nejpodstatnější změna, vytvářet technické rezervy. Může za těchto okolností očekávat zisk?


Náklady na pojistná plnění

Náklady na pojistná plnění pravděpodobně nepatrně klesnou. Pojišťovny by měly být víc motivovány k došetřování především podezřelých pojistných události. Nyní je jejich „odměna“ odvozována od vybraného pojistného bez ohledu na objem škod, takže tato motivace chybí. Pokud bychom tento pokles chtěli odhadnout čistě statisticky na základě odhadu průměrné úspěšnosti při odhalování podezřelých okolností, vyjde nám úspora kolem 100 mil korun.

Správní režie se u neživotního pojištění pohybuje dlouhodobě kolem 11% z objemu pojistného. Zde tedy také určitý prostor pro pokles oproti dnešku je. Odhadem by to mohlo být kolem 150-200 mil korun ročně. Úspora může být vyšší v závislosti na zvoleném modelu pojištění. Z vyjádření zástupců Ministerstva financí přímo nevyplývá, zda by se mělo jednat o zachování pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, nebo zda půjde o pojištění úrazu zaměstnanců s povinností zaměstnavatele jej sjednat. Ve druhé variantě (podle některých formulací pravděpodobnější) by nejspíš šlo o skupinové pojištění, kdy pojistníkem by byl zaměstnavatel a pojištěnými jeho zaměstnanci. Správní režie by se pak snížila, protože u těchto smluv provádí část „správy“ zaměstnavatel.

Novou položkou jsou pořizovací náklady na pojistné smlouvy. Pro odhad jejich výše chybí spolehlivé vodítko. Porovnáním s obdobnými pojištěními se dostaneme na hodnoty 600-800 mil korun ročně. Tyto náklady budou ze začátku vyšší, později by měly klesnout a stabilizovat se na uvedené částce.

Novinkou je také nutnost tvorby technických rezerv. Měly by dosáhnout řádově jednotek miliard a nákladné bude především jejich prvotní vytvoření. Přímo se nabízí, aby je pojišťovny na požadovaný objem naplnily právě za dobu zmrazení cen. Pokud by rozložily jejich tvorbu rovnoměrně v čase, lze očekávat roční náklady ve výši zhruba 1-1,5 mld korun.


Sečteno a podtrženo

Pokud tedy vše sečteme a podtrhneme, zjistíme, že v prvních 5 letech tu máme ročně úspory až 300 mil a také růst nákladů do 2,3 mld. Odečtením obou hodnot se dostáváme na 2 mld. Je to shodou okolností částka, která dnes plyne do státního rozpočtu. Výsledek tedy vypadá na tzv. „černou nulu“ téměř po celé období zmrazených cen. V našich úvahách jsme se však dopustili ještě jednoho zjednodušení – neuvažovali jsme o vlivu zajištění. Po odhadu jeho dopadu se „černé nule“ o něco přiblížíme a dost možná, že výsledek i „zčervená“.

V úplně prvním roce a nejspíš i ve druhém, bude pojištění pravděpodobně generovat ztrátu vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům na pojistné smlouvy. Po uplynutí období regulovaných cen by však mělo být ziskové. Jak moc, bude záviset na přístupu každé pojišťovny. Výsledek pro ni může vylepšit i příjem ze zhodnocení technických rezerv. Pojištění však zůstane profitabilní i přesto, že se časem otevře prostor pro snížení ceny o 10-20%. Mohla by klesnout ještě o něco více, pokud se pojišťovnám podaří zaměstnavatele lépe segmentovat, případně lépe kvantifikovat riziko na úrovni jednotlivého zaměstnance (pracovní pozice). Určitý prostor je také v motivaci k lepší prevenci škod a tím pádem k jejich snižování. K tomu by měl sloužit systém bonus/malus. Pokud by k redukci škod docházelo už v regulovaném období, dařilo by se pojišťovnám vylepšovat také onu „černou nulu“.

Pojišťovny se budou snažit určitě zvýhodnit ty zaměstnavatele, u kterých se jim podaří zajistit komplexní řešení pojistného krytí. Tedy včetně majetkových a odpovědnostních rizik, případně i dalších, vyplývajících z povahy jejich činnosti.

Nejspíš by se tedy zařazení povinného pojištění úrazu zaměstnanců do portfolia produktů mělo pojišťovnám vyplatit. Je nutné počítat s vyššími počátečními náklady, ale po nějaké době by mělo jít o zajímavý a profitabilní produkt. Pojišťovny, které se nechtějí orientovat jen na „rychlá vítězství“ a vidí dál než do nejbližších ročních výsledků, by si nejspíš tuto příležitost neměly nechat ujít.

Kateřina Lhotská

Zdroj: Kateřina Lhotská

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS