O detailech tohoto zákona jsme si povídali s Petrem Panským z advokátní kanceláře Norton Rose.
*Co je to ekologická újma?
Není to škoda na životním prostředí, jak si někteří lidé myslí. Je to něco zásadně odlišného. V minulosti platilo, že když provozovatelé průmyslových firem svou činností způsobili škodu, právní řády jednotlivých členských států jim vždy ukládali nahradit škodu na soukromém majetku. Ale čas od času vznikla situace, kdy byly poškozeny i složky životního prostředí, které jsou ve vlastnictví státu a které buď zdánlivě nemají žádnou cenu, nebo je taková hodnota nevyčíslitelná.
Proto se EU dohodla na tom, že bude vyžadovat kompenzaci újmy, která vznikla na životním prostředí a která je většinou nevyčíslitelná. Uplatnila princip, že od škůdce, který škodu způsobí, nechce nahradit škodu v penězích, protože peníze v tomto případě státu k ničemu nejsou, ale chce, aby škůdce uvedl poškozenou složku životního prostředí do původního stavu.
Tím EU a členské státy deklarují, že v určitém ohledu je pro ně životní prostředí a jeho nenahraditelné složky cennější než peníze, které by dostaly na náhradách škody (pokud by vůbec nárok na náhradu škody měly). Jinými slovy říkají: Milý škůdce, my nechceme peníze, my chceme, abys to, co jsi zničil, uvedl do původního stavu. Tedy pokud je to možné.
*A pokud to možné není?
Pokud to nejde, pokud firma nenávratně zničila nějaký chráněný živočišný nebo rostlinný druh, tak chceme, aby to kompenzoval jiným způsobem, tak, aby následky byly pro přírodu co nejmenší.
Tento princip došel výrazu ve směrnici Evropského parlamentu a jeho rady číslo 2004/35/ES. Do našeho právního řádu byla tato povinnost transponována zákonem č. 167 z roku 2008.
*Jak funguje ochrana vybraných složek životního prostředí podle tohoto zákona?
Složky životního prostředí, které chce stát tímto způsobem chránit, se týkají v zásadě čtyř okruhů. Jde o volně žijící chráněné živočichy a planě rostoucí chráněné rostliny a jejich přírodní stanoviště, podzemní a povrchové vody a půdu. Zákon říká, že pokud dojde na některé z těchto složek zásahem člověka k jejímu zničení nebo k závažnému zhoršení jejího stavu (například volně žijící chránění živočichové uhynou, podstatně se sníží jejich schopnost rozmnožování nebo přijdou o přirozené hnízdiště, o lokality, kde obvykle žijí), je to považováno za nepříznivou měřitelnou změnu přírodního zdroje nebo za měřitelné zhoršení jeho funkcí, a tedy za ekologickou újmu.
Nepříznivá změna může být v zásadě dvojího charakteru: může dojít buď k oslabení produkčních funkcí, to znamená k omezení toho, co krajina člověku dává, nebo co si z ní bere ke svému užitku. To je třeba úrodnost půdy nebo užitné vlastnosti zdrojů energie nebo prostorové využití území.
To je první skupina.
*A ta druhá ?
V druhé skupině jsou mimoprodukční funkce, tedy ty, které přímo neposkytují hmatatelný užitek nebo penězi ocenitelný, ale jsou zcela zásadní jak pro existenci člověka, tak přírody. A to jsou biologické, ekologické, hygienicko-léčebné a estetické funkce. Jde tedy zejména o to, co člověku přináší radost nebo udržuje přírodní prostředí schopné života - jak pro rostliny, tak pro živočichy.
*Co si pod tím lze představit? Jak něco takového může vypadat v praxi? Nebo ještě jinak: můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Řekněme si fiktivní příklad. Naštěstí je zatím jenom fiktivní…Demonstruje to, co musí škůdce poté, co způsobil škodu, plnit.
Zdůrazním, že zákon se týká chráněných rostlin a živočichů, ne těch nechráněných, tedy jinak řečeno těch běžných. Dejme tomu, že vedle smrkového lesa, kde těžařská společnost provádí těžbu dřeva, stojí les chráněných dřevin - např. jedlí, a v tomto lese žije kolonie koček divokých (připomínám, že to je fiktivní příklad a jedle asi není chráněný druh; naopak vím, že kočka divoká je kriticky ohrožený, a tedy chráněný druh savce). Řekněme, že následkem porušení protipožárních předpisů ze strany předmětné těžařské společnosti les chráněných jedlí shoří.
Česká inspekce životního prostředí, která je příslušným orgánem státní správy, může při uplatňování tohoto zákona ještě předtím, než zahájí správní řízení, vyzvat škůdce k provedení preventivních opatření. Ještě než vůči němu zahájí formální úkony, může říct: „Ano, tady přežilo pět chráněných koček divokých, tak je prosím vás zachraňte. A předložte nám soubor opatření, která pro to uděláte.“
Tedy ještě předtím, než zahájí správní řízení, může už ukládat preventivní opatření. Ale hlavní budou nápravná opatření. Když už újma nastala, je potřeba napravovat její následky.
*Jaká jsou nápravná opatření?
Jde o tři druhy nápravných opatření. A to: primární nápravná opatření, doplňková nápravná opatření a vyrovnávací nápravná opatření.
V souladu s principy, které jsem uvedl na začátku, tj. – stát nechce dostat peníze za těch pár jedlí, které tam stály, ale chce, aby tam znovu stál jedlový les, takže stanoví: primární nápravná opatření budou spočívat v tom, že na náklady škůdce - těžařské společnosti bude vysazeno stejné množství jedlí, které tady stálo dřív! Tak, aby les vypadal za 30 let jako ten, který těžařská společnost zničila.
Kromě výsadby stejného počtu jedlí, které rostly ve zničené lokalitě před požárem bude dále škůdce povinen provádět a financovat doplňková nápravná opatření. A to tak, že např. vysadí dalších 2000 jedlí v severních Čechách na rekultivovaných územích, které je třeba zalesnit. To je doplnění kompenzace k tomu, co bylo zničeno.
A ke všemu budou ještě aplikována vyrovnávací nápravná opatření. To jsou ta, která mají dočasně kompenzovat negativní efekty způsobené škody. Může se například stát, že jakmile les lehne popelem, mohou se na tom místě rozšířit druhy, které tam nikdy nerostly. Nebo může nastat eroze půdy, protože lesní plocha bez stromového porostu není schopna zadržovat vodu.
ČIŽP proto rozhodne o povinnosti provést zvláštní opatření k obraně proti erozi půdy, o výsadbě kultur, které by zabránily rozmnožení škůdců nebo dominanci jiných rostlinných druhů. Bude tak chtít vytvořit optimální podmínky pro to, aby tu opět rostly ty druhy, které tu byly před požárem.
Snad nemusím dodávat, že tohle všechno bude stát škůdce nemalé peníze.
Zákon škůdci ukládá povinnost nést v zásadě všechny náklady, které v této souvislosti vzniknou, jak v návaznosti na preventivní a nápravná opatření, tak i jiné náklady, které v této souvislosti vzniknou správnímu orgánu vzhledem k tomu, že povede správní řízení.
*Jaké druhy nákladů tedy bude muset škůdce nést?
Škůdce bude konfrontován s povinností zaplatit mnoho kategorií těchto nákladů. Náklady na preventivní opatření proti vzniku ekologické újmy, to znamená náklady na akutní preventivní opatření zabraňující vzniku ekologické újmy. Pokud ekologická újma již nastane, bude škůdce povinen hradit ony tři typy nákladů na nápravu (primární, doplňková a vyrovnávací nápravná opatření). Dále jsou to zejména náklady na analýzu rizik. To znamená, když riziko hrozí nebo už nastalo, musí si správní orgán nechat udělat analýzu rizika, tedy analýzu možných následků jednání škůdce - tedy např. co by nastalo, kdyby se kontaminovaná voda rozšířila do spodních vod, jaké území může být zasaženo, jestli se ta voda bude moci v budoucnosti používat či nikoliv, zda se budou muset provádět nějaká dekontaminační opatření či nikoliv atd. Taková analýza není nejlevnější a škůdce ji bude muset uhradit.
Také bude muset hradit náklady na sběr dat. Správní orgán bude chtít zjistit, jak vypadalo postižené území předtím, než nastala škoda. Jací živočichové tam žili, jaké rostliny tam rostly, a proto se bude muset obrátit na vědecké instituce, které to budou muset zpětně odhadnout. Sběr dat tedy bude také něco stát.
Potom jsou tu náklady na sledování a kontrolu…
*Běhá mně mráz po zádech a to nejsem v roli škůdce. Ale pokračujte: co jsou to ty náklady na sledování a kontrolu?
Zástupce z České inspekce životního prostředí bude muset na místo, kde došlo k ekologické újmě, pravidelně jezdit a bude muset sledovat, jak se preventivní a/nebo nápravná opatření provádějí a zda se vůbec provádějí.
A také, zda se dělají v souladu s plánem, jestli vůbec nařízená opatření fungují, a pokud ne, jaká jiná opatření je nutno zavést.
V neposlední řadě i náhrada za omezení práv vlastníků nemovitostí, kteří nebudou mít možnost nemovitosti využívat, mají možnost požadovat za takové omezení finanční náhradu. Náklady tedy mohou narůstat doslova astronomickým způsobem.
U provozovatelů, kteří provádějí specifické činnosti, se nelze spoléhat na to, že budou mít prostředky na úhradu takových nákladů. Zákon jim proto nařizuje mít tzv. finanční zajištění.
Druhý díl, zabývající se především finančním zajištěním, vyjde na webu oPojištění.cz tento týden stejně jako díl třetí.
Petr Panský, Norton Rose v.o.s., advokátní kancelář
Komentáře
Přidat komentář