Jak lidé chybují: Tajemství největší ropné havárie - díl 2.

Deepwater Horizon byla nejmodernější ropná plošina. Držela rekord s vrtem přes 10,5 km. Provozovala ji společnostTransitions. Její posádka zrovna dokončila vrt Macondo pro společnost BP. Obří ocelové portubí ji spojovalo s vrtem 1500 m pod hladinou. Vrt prochází 4000 m silnou zemskou kůrou, kde se podle odhadů nachází 110 mil. barelů ropy a zemního plynu.

Ale posádka zatím nechce, aby ropa protékala potrubím. Deepwater Horizon nainstaluje vrt, ale extrahovat ropu bude jiná plošina. Vrt bude zapečetěn a dočasně uzavřen.

Vyšetřovatelé se nejprve zaměří na opouštění plošiny v den, kdy došlo k výronu. A na rutinní operaci, kterou posádka provedla již mnohokrát.

Uzavření vrtu

Dočasné opuštění je proces, kdy se uzavře vrt, na místo se dají betonové zátky, ujistíte se, že nic neuniká - a o něco později – mohou to být dny nebo týdny, dokonce měsíce – přivezou kompletační plošinu a připojí ji k produkčnímu zařízení.

Zaměstnanci, kteří přežili, vypověděli, že posádka zasadila betonové zátky do vrtu a prováděla tlakové zkoušky, aby se ujistila, že se dovnitř nedostane ropa ani plyn. Posádka snížila tlak ve vrtu, takže uvnitř je menší tlak než venku. Pokud dojde k úniku, ropa a plyn se dostanou dovnitř a posádka uvidí, že tlak ve vrtu stoupá. Je nutné zajistit, že betonová zátka udrží uhlovodíky, aby se nedostaly dovnitř vrtu. Tedy ne dřív, než to těžební společnost bude sama chtít.

Monitoruje se tlak uvniř vrtu. Údaje jsou okamžitě přenášeny do BP v Houstonu. Richard Sears vidí přesně to, co tehdy viděla posádka. Ukazuje se, že se tlak opakovaně zvedal až na 9700 kilopascalů. Kdyby byl vrt utěsněný, tlak by zůstal statický. Sears pro to má jen jediné vysvětlení: Jáma nebyla dokonale utěsněná.

Jason Anderson interpretoval tlak 9700 kilopascalů nesprávně. Hlavní inženýr z BP jeho vysvětlení přijal. Ale Sears se domnívá, že se oba zmýlili.

Proč se ale zmýlili? „To netuším,“ dodává Sears.

Chyba stála Jasona Andersona a jeho 10 kolegů život.

Lidský faktor

Veterán ropného průmyslu Robert Bea z University of Kalifornia vyšetřoval 10 nehod na moři. Je odborníkem na lidský faktor a detailně zkoumal i případ Deepwater Horizon.

„Musí existovat vysvětlení, jak k tomu došlo,“říká a dodává: „O věcech často přemýšlíme tak, jak chceme, aby byly. Když chceme, aby bylo vše v pořádku, najdeme si myšlenku, která tento názor podpoří. V tomto případě si našli nevěrohodnou záminku, která vysvětlila tlak v potrubí. Je to jednoduché, logické a nesprávné vysvětlení. Posádka propásla chvíli, kdy si mohla uvědomit, že může dojít k výbuchu. V tu chvíli mohla zabránit katastrofě. Byla to vážná chyba. Ale nebyla nenapravitelná.“

Posádka se rozhodla provést další tlakovou zkoušku. Dostala druhou příležitost všimnout si problému. Tentokrát posuzovali tlak vrtu prostřednictvím vedlejšího potrubí. Otevřeli potrubí a monitorovali ho 30 minut. Tlak ve vrtu nestoupal. Anderson věřil, že ropa ani plyn neunikají. Usoudili, že je vrt v pořádku. Ale tlak zůstával na položce 9600 kilopascalů. Vedlejší potrubí mělo ukazovat stejnou hodnotu. Ale na druhé části byl nulový tlak. To by se nemělo stát.

„Napadá mě, že vedlejší potrubí zřejmě bylo z nějakého důvodu ucpané. Posádka uvěřila falešné hodnotě a skutečnou hodnotu ingnorovala. Neřešili rozpor mezi hodnotami tlaku a propásli svoji druhou příležitost. Zabránit výronu. Vrt vybouchnul, protože nebyl utěsněný. Kdyby posádka Transition správně interpretovala negativní tlakovou zkoušku, uvědomila by si to. V tu chvíli mohli zavřít vrt na mořském dně a zabránit výronu. Ale neudělali to a zaplatili za to životy,“ vysvětluje Robert Bea.

Vyšetřovatelé museli zjistit, proč nebyl vrt utěsněn.

Proč došlo k tak strašné katastrofě?

Rechard Sears zjistil, že vedení k vrtu bylo uloženo den před výbuchem - 19. dubna 2010. Při vrtání se podél vrtu pokládají ocelové trubky. Jakmile je na místě poslední část, napumpuje se na její dno beton. Prochází děrami a vyplňuje mezikruží, prostor ve vyrtané jámě. Jakmile beton ztuhne, utěsní vrt a zabrání průtoku ropy a plynu.

Je důležité, aby beton vyplnil mezikruží. Je na konci potrubí, dlouhého 5 a půl km. Od plošiny až na dno jámy. Je potřeba napumpovat beton skrz celé potrubí, už svojí podstatou je to velmi nejistá operace.

Posádka pracuje prakticky naslepo. Je velmi důležité, aby ocelová „pata“ byla vycentrovaná. Pokud ne, beton by kolem netekl rovnoměrně. Tak vzniknou kanály, které umožní, aby se do vrtu dostala ropa a plyn. Pracovníci upravují polohu paty tzv. centrátory. Ty zajišťují, že beton teče rovnoměrně všemi směry. Počet centrátorů se stanovuje zvlášť pro každý vrt.

Richard Sears si položí klíčovou otázku: Bylo nainstalováno dost centrátorů?

První chyba: centrátory

Kritická rozhodnutí se často činila 700 km od plošiny – v Houstonu, kde má základnu technický tým BP. Ten spolupracuje s techniky firmy Galiano. Technik z této firmy tři dny před instalací paty rozhodl, kolik bude potřeba centrátorů. BP jich měla na plošině 6. Ale zjistilo se, že to nebude stačit. Technik doporučil použít jich 21. Posílá proto na plošinu dalších 15 centrátorů. Následující den John Gaid takové rozhodnutí zruší. Nové centrátory mají odlišný design. Obává se, že by se na cestě vrtem zadrhávaly. To by způsobilo vážné zpoždění.

Technici BP přemýšlejí, jak rozmístit 6 centrátorů. Usoudí, že to bude v pohodě a betonování bude bezproblémově...

(Zazněla zřejmě ta nejstrašnější věta lidstva, tolikrát citovaná všemi, u kterých lenost převáží nad zodpovědností: „To je dobrý, kámo“...“Kolikrát ji my novináři slýchali při nejrůznějších příležitostech...Tady stála 11 lidských životů – pozn. red.)

Riziko výbuchu

Nikdo nezmiňuje zvýšené riziko výronu. Příliš málo centrátorů mohlo způsobit katastrofu, ale vyšetřovatelé to nemohou potvrdit. Pokud je ocelová pata mimo střed, důkaz je 5,5 km pod mořem. Navždy nepřístupný. Ale dají se prozkoumat jiné možné příčiny. Vyšetřovatelé musí zjistit, zda použitý betom odpovídat standardům.

Jedna věc je jistá: ropa a plyn vytryskly na povrch, což je u tohoto vrtu nečekané. To naznačuje, že beton na dně jámy nesplnil svůj účel. Neudržel ropu a plyn tam, kde měl.

Pro každý vrt je navrženo jedinečné složení betonu. Vyšetřovatelé proto zkoumají složení betonu, které Haliburton navrhl pro vrt.

Haliburton a BP se dohodli, že beton nitrifikují a vytvoří tak betonovou pěnu. Tomu se vzepřeli majitelé plošiny. Nevěřili, že nitrifikovaný beton bude v takové hloubce stabilní. BP ale jejich námitky zavrhla.

Haliburton má v Luisianě laboratoř na testování betonu. V únoru 2010 byly provedeny testy nitrifikované betonové pěny. Jeden test ukáže, že je pěna nestabilní a dusík uniká. Vyšetřovatelé zjistí, že Haliburton neseznámil BP s výsledkem (!). O dva měsíce později Haliburton upraví složení betonu a provede další testy. Výsledek: dusík stále uniká. Betonová pěna je skutečně nestabilní. BP nikdo nevaruje.

Den před havárií provede Haliburton další test. Tentokrát se míchá beton déle. Poté prohlásí, že tím je to vyřešeno a beton je stabilní.

Vyšetřovatelé udělají test a dospějí k odlišnému závěru. Beton byl řídký, nevhodný pro použití ve vrtu. Ale beton přesně takového složení nalil Haliburton do vrtu.

National Geografic Channel

pokračování zítra