Ale proč nefungoval systém poslední záchrany: nouzové odpojení plošiny od vrtu?
Pod plošinou se nachází takové zařízení pro případ nejvyšší nouze. Jde o pojistku proti výronu. V praxi je zátka dlouhá přes 16 metrů. Je navržena tak, aby zabránila výronu.
Protože došlo k nekontrolovanému úniku ropy a plynu na povrch, pojistka proti výronu vrt neutěsnila. Normálně se sevřou ocelové kleště a uzavřou vrt. Pak se plošina oddělí a může odplout. Ve zkoumaném případě však kabely mezi plošinou a vrtem zřejmě poškodil výbuch. Ale ani tohle by neměl být problém. Když k něčemu takovému dojde, je tu ještě poslední záchranný mechanismus.
Bezpečnostní mechanismus, poháněný bateriemi, by měl v takovém případě sevřít kleště. Ale vyšetřovatelé zjistí, že jedna z baterií je téměř vybitá. Baterie by měly mít 27 V, ale vykazují jen 7,6 V. To nestačí, aby se aktivoval bezpečnostní mechanismus.
Transitions tvrdí, že v době výronu byla baterie nabitá a vybila se později. To už se ale nedá zjistit.
Lidé se nakonec pokusili sevřít kleště roboty na dálkové ovládání. Ale ropa vytékala dál. Bob Bee konstatuje: „Provedli jsme v roce 2002 kompletní testy pojistek na Deepwater Horizon a 50 % z nich selhalo a neodstřihlo potrubí.“
Primární příčina byla, že beton neutěsnil dno vrtu. Ale došlo i k dalším selháním, která způsobil management angažovaných firem. V mnoha momentech mohla být katastrofa odvrácena.
Dva dny do katastrofy
Do vrtu je spuštěna betonová pata s pouhými 6 centrátory. To je o 15 méně, než doporučil Haliburton.
Jeden den do katastrofy
Nestabilní beton od Haliburtonu je napumpován do vrtu, aby zabezpečil a usadil betonovou patu. Posádka neví, v kolika testech tento beton propadl.
3 hodiny 49 minut do katastrofy
Zkouška ukazuje, že tlak ve vrtu stoupá. Jeden pracovník se domnívá, že se betonování nezdařilo, jiný přesvědčí ostatní, že jde o falešnou hodnotu. Kdyby v této chvíli posádka Transition zavřela ventily, mohla zabezpečit vrt a předejít katastrofě.
1 hodina a 50 minut do katastrofy
Po provedení druhé tlakové zkoušky se posádka domnívá, že je betonování v pořádku. A vrt je utěsněn. Neřeši rozpor mezi dvěma různými hodnotami a neuzavírají vrt. Nechají si ujít druhou příležitost k zabránění výronu.
9 minut do katastrofy
Vrt začíná prosakovat. Zemní plyn a ropa se protlačily nestabilním betonem. Posádka se snaží uzavřít vrt. Ale ropa pod obrovským tlakem vytryskne. Vrt nelze uzavřít. Vysoce vznětlivý metan zahalí plošinu. Jakmile se dostane do strojovny, vznítí se. Plošina hoří...
Závěr: Každá ze společností činila jednostranná rozhodnutí. A všechna špatná rozhodnutí se nakonec sečetla. Motivace „zapálenou letlampou“ (tj. nedostatek času) navíc zhoršovala situaci – původní termín byl již překročen o 43 dní. Montáž dalších centrátorů by stála nejen čas, ale i další peníze.
BP sice chybu uznala, ale stále tvrdí, že na vině jsou pracovníci Transition a Haliburtonu.
Ale je tomu skutečně tak?
National Geografic Channel
Komentáře
Přidat komentář