Je problémem dluh, nebo jeho vymáhání?

26.4.2012 Pojistný trh

Všichni dlužníci se dostali ke svému dluhu zcela nevinně. A pokud mají potíže s jeho splácením, hledají (a nacházejí) posluchače v médiích, jejichž prostřednictvím si stěžují na Exekutorskou komoru, na orgány činné v trestním řízení, na banky, na inkasní společnosti atd. Mají šanci ovlivnit právní prostředí ve svůj prospěch, protože posluchačem je politik. „Mediální lynč majitelů velkých pohledávek podporuje morální hazard a posílá veřejnosti poselství, že dluhy se platit nemusí,“ konstatoval na semináři SmithNovak Vilém Barák, zabývající se krizovým řízením společností a vymáháním pohledávek správci konkurzní podstaty.

„Média nás zahrnují historkami, jaký chudák je dlužník. Ale jeho dluh vznikl dobrovolně! Každý dlužník by si měl uvědomit rizika, spojená s dluhem a také to, že věřitel vymáhá jen své právo,“ zdůraznil Barák.

Podle Baráka diskuse v médiích, týkající se procesu vymáhání pohledávek neodpovídá skutečnosti. Excesy v procesu vymáhání tvoří jen naprosto mizivé procento.

Každý si musí chránit svá práva, zdůraznil Barák a dodal, že v České republice chybí kampaň s pracovním názvem „Nebojte se advokátů“. Lidé vyhledávají právníky až v poslední fázi, kdy už je na právnickou pomoc pozdě.

Vilém Barák rovněž kritizoval návrh na zavedení teritoriality exekutorů. Zdůraznil, že jde o návrat k byrokracii. Exekutor by díky tomu nemusel ani hnout prstem a měl by zaručený přísun případů. „Ve svém důsledku by to vedlo k potlačení vymahatelnosti práva,“ uzavřel Barák. Řešením je to, aby i drobný klient – dlužník měl zákonem rozšířená informační práva (například mohl nahlížet do spisů).

Na semináři Late Collections 2012 v diskusi otevřeně zaznělo také to, co se ví již delší dobu: totiž že pozice věřitele a dlužníka je zcela nevyvážená. V současné době existuje silná společenská objednávka, aby se posílila pozice věřitele. Řešením je vyrovnání pozice věřitele s dlužníkem.

A jaká je skutečnost? Dlužníci a dlužnické organizace vyvíjejí tlak a politici se předhánějí v tom, co jim lze nabídnout…Výsledek: vymáhání malých pohledávek se stává větším problémem pro věřitele než pro dlužníka.

(Ale je tu i jiný pohled na věc: jak to, že právě velkým dlužníkům v minulosti byly jejich dluhy ve většině případů vždy „odpuštěny“? Banky v minulosti půjčovaly jen velkým firmám, podnikatele jakoby vůbec neviděly. Dluhy těch velkých pak skončily v Konsolidační bance a odtud si je dlužníci kupovali doslova za babku. Lidé mají dobrou paměť. Jak jim tedy teď vysvětlit, že věřitel vymáhá jen své peníze, svá práva – když někteří jsou stále ti „rovnější“ i přesto, že jsme si všichni rovni. A bohužel se zdá, že situace se nijak výrazně nelepší. Kdo tedy posílá veřejnosti špatné poselství? Pozn. red.)

Dagmar Šístková

Zdroj: Dagmar Šístková