Kvalitní informace jsou přitom nezbytným předpokladem pro úspěšné řízení pojišťovny. Požadavky na ně konkretizuje definice kontrolního a řídícího systému, která je přílohou zákona o pojišťovnictví. V souvislosti s příchodem Solvency II postupně přibývají další požadavky. Jedním z nejdůležitějších zdrojů informací je přitom reporting.
"První otázka, kterou si musí každý položit ve chvíli, kdy se zamýšlí nad výkazy, zní: Je to v reportu správně? Logicky hned potom následuje další otázka, stejně důležitá: Rozumím tomu správně? Nesrovnávám hrušky a jablka? Používají se správné veličiny?" nastolila postup přístupu k reportům Kateřina Lhotská.
A kdo za to vlastně může, když něco nesouhlasí, čísla na sebe nenavazují, nebo něco nelze dohledat? Jak konstatovala Lhotská, za "univerzálního viníka" se obvykle považuje útvar IT. "Samozřejmě, IT za to také může, ale rozhodně v tom nejsou sami. Problém je ve špatné komunikaci a neporozumění."
Podmínky důvěryhodného reportingu
První podmínkou jsou správná data. Pokud máme správná data (tedy pokud odpovídají ověřitelné skutečnosti), je to zřejmě správně. A pokud data neodpovídají ověřitelné skutečnosti? Pak jde o zkreslení obrazu pojišťovny. "Dohledový orgán sice v tomto případě hrozí finančními postihy, ale přiznám se, že jsem nikdy o žádných neslyšela," dodala Lhotská.
Chyby mohou nastat, když například pojišťovna reportuje v rámci špatného období nebo když opomene produkt zahrnout do reportu při jeho uvedení na trh nebo se kalkuluje na více místech.
Dalším požadavkem je porozumění datům a tím třetím je zachování všech souvislostí. "Když reporty dělají dva různí lidé, může se stát, že z toho souvislosti zcela vyšumí," otevřeně konstatovala Lhotská.
Sečteno a podtrženo, pro všechny reportingy platí pravidlo 3S: Správnost, Srozumitelnost a Souvislosti.
Když je splněno pravidlo 3S, je reporting v pořádku.
Jak zlepšovat správnost reportingu
Cest k dosažení tohoto cíle je víc: nezávislá kontrola, porovnání s nezávislým modelem, časová neměnnost dat a zachování vykazovaných hodnot na různých místech.
Když někdo naklepe předepsané pojistné 100 miliónů, musí být tohle číslo stále zachováno, ne že tam bude 99 nebo 102 miliónů, shrnula obecně známé skutečnosti Lhotská.
Jednou z cest, i když zdaleka ne tak jednoduchých, jak se na první pohled zdá, jsou tzv. slovníky pojmů. Jde o přesné a neměnné definice odborných pojmů včetně nadefinování "přechodových můstků" mezi pojmy.
Reakce pojistných matematiků, analytiků i zástupců pojišťoven byla v tomto případě jednoznačná: je to dobrá myšlenka, ale kde na vezmeme čas?
Je to jistě pochopitelné, když uvážíme, že na pojišťovny se kromě "strašidla" Solvency II valí rovněž nový zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a nový občanský zákoník. Ani jedno právní ustanovení jim práci nezjednoduší, spíše naopak. Vždyť již dnes pojišťovny posilují své týmy o lidi, kteří se budou věnovat nárokům, souvisejícím se Solvency II.
Jak potvrdila i Lhotská, přestože by slovník pojmů měli vytvářet především uživatelé, většinou se jim do toho moc nechce, takže to někde leží a nikdo na tom nepracuje. Ale ruku na srdce, ani ze strany IT to nevede k očekávaným výsledkům. Je to prostě jen "něco, co se musí."
Co jsou referenční data
Jednoduše řečeno jsou to ta nejlepší možná data (lépe řečeno jsou za ně považována). V ideálním případě jsou uložena na jednom jediném místě.
Je u nich stanoven prvotní datový zdroj a opakovaně a ve zvýšené míře podléhají nezávislým kontrolám.
Závěrem Lhotská zdůraznila, že je nutné dělat zpětně analýzu reportu, tedy projít cestu dat od reportu až po místo jejich vzniku a identifikovat uzlové body.
Uživatelé musí mít k dispozici jednotný pohled na data - "jeden obraz pravdy". Aby to tak skutečně bylo, je nezbytně nutné odstranit duplicity a sjednotit výpočty. Nikdy nesmí docházet k výpočtu téhož na různých místech.
Dodržet je nutné princip "jednoho obrazu pravdy".
"Může to být špatně, ale musí to být stejně," shrnula Lhotská.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář