„V optimálním případě by měla úpisu pojistné smlouvy předcházet analýza rizika včetně doporučení, která z analýzy vyplynou,“ konstatoval úvodem a dodal, že pokud dojde k pojistné události, společnost INSERVIS na základě výsledků šetření dá firmě doporučení s cílem odhalit zdroje rizik, minimalizovat je a snížit celkové riziko při úpisu pojistné smlouvy.
„Význam risk managementu vidím v tom, že identifikuje zdroje rizik i jednotlivé faktory a posoudí riziko jako celek z hlediska pravděpodobnosti vzniku škodní události,“ uvedl Bohumil Švec.
Lidský činitel a jeho vztah k riziku
Lidský činitel je rozdělen do tří základních kategorií. V první kategorii jsou zaměstnanci, ve druhé jsou manažeři a v té třetí jsou vlastníci. Každá kategorie má svá specifika a rozdílné přístupy k danému riziku.
Zaměstnanci, to je neutrální kategorie. Ti pracují v rámci svých kompetencí, plní si své úkoly a tak také přistupují k rizikům: nevidí souvislosti, nevidí celek, nicméně někteří plní dobře své úkoly zejména z hlediska požární bezpečnosti a eliminace jednotlivých rizik.
Manažeři jsou velký problém
Druhou kategorií jsou manažeři. A právě ti jsou nejproblematičtější. To proto, že manažeři mají přístup k riziku jen v horizontu své manažerské smlouvy. „ Neplatí to obecně, ale manažeři jsou zaměřeni především na obrat a na snižování nákladů. Rizika řeší jen v případě, pokud se přímo dotýkají jejich cílů a jsou ohroženy jejich roční bonusy,“ říká Bohumil Švec. Zkušenosti jsou takové, že manažeři jsou schopni akceptovat požadavky, týkající se rizikové prohlídky, jsou schopni přijmout doporučení, která dostanou, nicméně k realizaci těchto doporučení v řadě případů vůbec nedojde. Pro manažery to není prioritou.
„Všechno slíbí, ale nic neudělají. Opakované rizikové prohlídky to potvrzují,“ vysvětluje Švec a dodává:“Takže tato kategorie se jeví jako velmi problematická, ale manažeři patří mezi naše klienty, takže s nimi musíme pracovat (a spolupracovat). Komunikace s manažery je velmi důležitá, je nutné je přesvědčit, že dané doporučení je pro firmu přínosem a pojišťovna díky tomu může přistoupit ke snížení pojistného.“
Vlastníci to chápou
S vlastníky se údajně velmi dobře spolupracuje vzhledem k tomu, že mají k majetku a k procesům, které ve firmě probíhají, osobní vztah. Pokud dostanou doporučení, aby snížili nebo eliminovali riziko, přistupují k němu pozitivně. Vlastníci to vidí v dlouhodobém horizontu a snaží se jednotlivá doporučení realizovat.
„Řada z nich nám sdělila, že rizikové prohlídky jsou pro ně určitou inspirací. Přiznali se, že mnohdy trpí profesní slepotou a řadu jednoduchých věcí nevidí,“ konstatoval Švec.
Klienti
A co od rizikové prohlídky očekávají klienti? „Klient od nás očekává, že mu ukážeme na zcela konkrétních nedostatcích, (my raději říkáme zjištěních), jak mu pomohou vylepšit rizikovou situaci. Klienti od nás dostanou soukromou informaci o daném riziku a mohou pak realizovat jednotlivá doporučení,“ vysvětluje Švec.
A pojišťovna? Ta očekává souhrnnou informaci o práci upisovatele, protože pro něj by měla být riziková zpráva základem při úpisu daného rizika. A pojišťovna samozřejmě očekává i profesionální komunikaci směrem ke klientovi při argumentaci jednotlivých doporučení.
Rizikový inženýr, pokud je u klienta, skutečně dokáže ovlivnit jeho vztah k pojišťovně, riziku, k pojistné smlouvě atd. atd. I proto je nutné volit proklientský přístup, akceptovat provozní záležitosti klienta, nicméně jasně mu vše vysvělit a argumentovat tak, aby všechna doporučení zařadil do plánu realizace.
Jak vzniká riziková zpráva
Proces posouzení rizika má tři fáze: první je příprava rizikové prohlídky, tou druhou je riziková prohlídka a tou třetí je vyhotovení zprávy o rizikové prohlídce.
První fáze spočívá v komunikaci s makléřem, případně s klientem (pokud si firma neplatí makléře). Organizačně se domlouvá termín rizikové prohlídky i program. Součástí úvodní části je interwiev , směřující k rizikovému profilu společnosti. Následuje studium dokumentace, kterou klient předloží, a ta se týká především požární ochrany, provozu, revizí atd.
Závěrečná část obsahuje rekapitulaci průběhu rizikové prohlídky a jsou v ní zmíněna doporučení, která by měl klient realizovat. Následuje vypracování rizikové zprávy.
A jak se dělá zpráva o riziku? Ta je samozřejmě v písemné formě, ale konkrétní podoba je vždy závislá na tom, kdo ji zadává. K tomu Bohumil Švec dodává: „Dokumentace, získaná od klienta a od pojišťovny, je důvěrná a tak s ní také vždy zacházíme.“
Konkrétní příklady rizik
Typickým příkladem s prostředím s mnoha riziky jsou hotely. Bohužel i přes tragický požár v hotelu Olympic se u řady hotelů – ať už starých nebo nových - opakují nedostatky, které mohou vést ke škodní události. Hotely jsou stavěny tak, že komfort klientů je na úkor provozní části. Klient má nebývalý komfort z hlediska prostoru, zatímco provozní část je koncentrovaná do suterénních nebo bočních prostor. To ovlivňuje celkové riziko.
Hlavní nedostatky u hotelů se proto týkají především příručních skladů prádla. Mezi další nedostatky patří únikové cesty. Ty jsou mnohdy zastavěné a navíc neoznačené.
Mezi další zjištěné nedostatky patří instalace hasicích přístrojů. Většinou rozhoduje design, takže hasicí přístroj je obvykle někde ukrytý. Přístup k němu je často jen přes nějakou skříňku, která není tak výrazně označena jako místo, kde jsou obvykle uloženy hasicí přístroje.
Dalším problémem bývají kuchyňské provozy. „Až na jednu výjimku, kterou jsem na trhu viděl, nikde nebylo instalované samočinné zhášecí zařízení nad sporáky. To má být jištěním v případě přehřátí oleje a jeho vzplanutí. Uhasit hořící olej totiž není tak jednoduché, jak by se zdálo,“ vysvětluje Švec.
Zvlášť v případě, že hasicí přístroje jsou uloženy někde stranou a nikdo z personálu neví, co by dělal, kdyby k takovému vzplanutí došlo. Některé pojišťovny proto mají ve svých standardech, že vyžadují, aby v těchto kuchyňských provozech tato zařízení byla povinně instalována. Instalace je přitom velmi jednoduchá, ani investičně to není náročné.
Rizika administrativních budov
Problémem v tomto případě bývají standardní únikové cesty. Potíž bývá obyčejně v tom, že orientace v open space je pro řadu lidí složitá, protože únikové cesty nejsou řádně vyznačené. Ruční hasicí přístroje jsou sice rozmístěny podle normy, ale pro pracovníky jsou „neviditelné“. Není mnohdy žádné upozornění, kde je ruční hasicí přístroj umístěn. Lidé se v rozlehlém prostoru těžko orientují.
Ve starších administrativních budovách nejsou instalovány sprinklery. Obvyklým problémem je i jejich údržba a servis. Servisní technik podepíše sice servisní zprávu, ale od klienta není určena odpovědná osoba, která by zodpovídala za provoz, byla s ním seznámena a byla schopná mimo rámec revizní prohlídky zjistit, zda zařízení vůbec funguje.
Velkoprodejny a sklady
Velkoprodejny typu hypermarkety a supermarkety mají nedostatky, týkající se jak části prodejní, tak části skladovací. Někdy dokonce nebývají odděleny prostory obchodní od skladovacích, jak by to mělo správně být. Nebo odděleny jsou, ale stavební konstrukcí, která nemá požární uzávěr, navíc tam jezdí ještěrka a všechno je otevřené. Vzhledem k tomu, že tam není dost místa na skladování, nabíjí se tam třeba i akumulátory k pojízdným vozíkům, jsou tam i regály se zbožím, což by nemělo být, mělo by jít o samostatné a oddělené prostory.
U skladování regálovým způsobem mají sice firmy mnohdy instalované sprinklery, ale skladuje se do takové výšky, že se snižuje účinnost sprinklerového zařízení. Ale jsou i sklady, které nejsou vybaveny žádným ochranným systémem a přesto se tam skladuje zboží nebo hořlavý materiál.
Výrobní podniky
Mezi klienty společnosti INSERVIS patří středně velké výrobní podniky, které se zabývají kovovýrobou nebo výrobou kovových součástí. Vadou bývá, že opět není oddělen výrobní proces od skladovacího. Rizikové bývají sklady hořlavých kapalin, rizikové mohou být i dopravní cesty, které ve výrobním podniku nezůstávají volné, ale skladuje se tam nějaký materiál.
Bohumil Švec zdůrazňuje: „Vždy nás zajímá celkový dojem z hlediska uspořádání výrobní části: čistota a pořádek, nesmí tam být žádné výrobní zbytky nebo zaolejované hadry. Ve firmách, kde je na první pohled vidět pořádek, cesty jsou průchodné, je poznat viditelný režim z hlediska pohybu zaměstnanců, tam je možné rizika minimalizovat.“
U řady podniků jsou problémem i zastaralé stroje nebo technologie a tak vznikají rizika, týkající se elektroinstalace nebo manipulace s výrobky. Dalším rizikovým faktorem je i způsob vytápění. V řadě případů si zaměstnanci pouští tepelné zářiče, ať už elektrické nebo plynové a jejich instalace mnohdy neodpovídá bezpečnému provozu.
Jsou i případy, kdy ruční hasicí přístroje nebo hydranty jsou zarovnané materiálem, není k nim přístup, zaměstnanci často vůbec neví, kde se nachází.
Rizika s přímým vlivem lidského faktoru
„Jde především o požárně nebezpečné práce. Každý klient má zpracované pro tyto případy směrnice, metodiku, ale praxe je bohužel jiná,“ vysvětluje Švec s tím, že praxe odporuje základním bezpečnostním předpisům.
Rizikem je manipulace s hořlavými kapalinami. Mnohdy se taková kapalina rozlije, ani skladování není přesně podle předpisů. Takové nedostatky mohou vést k nějaké pojistné události. Ve skladech mají být záchytné vany a bezpečnostní uzávěry, včetně fungující ventilace. Ale jsou skutečně?
Stav elektrických zařízení u řady klientů vykazuje požadovanou kvalitu, ale jsou instalace, které nebyly dlouho kontrolovány. Mají sice revizní zprávy, ale ty nejdou do důsledků. Pojišťovny proto nabízejí termovizní diagnostiku, která dokáže najít bez jakéhokoliv zásahu místa, kde dochází k nebezpečnému přehřátí - tedy s potenciálním rizikem požáru.
Termovizní diagnostiku mnohdy nabízejí zdarma i dodavatelé elektrické energie. „Nedávno například vyhořela galvanovna, kde byla špatně provedená instalace elektroměru. Kdyby měla galvanovna takovou diagnostiku, možná by k požáru nedošlo,“ uzavřel Ing. Bohumil Švec.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář