Kombinovat lze přístup, založený na racionálním očekávání a formální přístup. Ten první je založen na tom, že na základě vývoje významných skutečností se odhadne výsledek.
Formální přístup monitoruje rizika a dělá jejich ohodnocení (není bez zajímavosti, že jedním z rizik je i marketing). K tomu všemu je nutné zajistit existenci účinného kontrolního prostředí v průběhu celého procesu. Pamatovat je třeba i na periodické nezávislé hodnocení efektivnosti kontrol.
Přidanou hodnotou je v tomto případě zvýšení úrovně kontrolního prostředí, vysvětlil Novák.
Hrozby ve výstupech
Vnější hrozbou je reporting státním institucím, neustálé změny legislativního prostředí včetně požadavků partnerů a bank na periodický reporting.
Hrozbou jsou ale i vnitřní požadavky, mezi něž patří například vývoj a implementace nových produktů, nové požadavky na interní reporting a změny v metodice účtování jednotlivých případů.
„Další hrozbou mohou být i nepřesné informace, omezené finanční prostředky, nízká profesní úroveň lidských zdrojů stejně jako nedostatek času na přípravu,“ pokračoval Novák s tím, že teoretické dopady chybně interpretovaných dat se týkají jak externích, tak interních skupin uživatelů.
Dopady chybně interpretovaných dat
Uživatelů finančních informací je nemálo: začíná to vlastníky (akcionáři), pokračuje přes auditory, finanční úřad, státní dozor, investory, zaměstnance, banky, statistický úřad až po partnery a mnohé další.
Mezi externí uživatele patří dozorový orgán (může v krajním případě v rámci správního řízení odebrat licenci), finanční úřad (ten má pro změnu právo doměřit daně), právo negativního výroku ale má i statutární auditor. Banky by v případě chybného definování reportu a následně chybné interpretace dat učinily chybné závěry i úsudky. Banky by pak trvaly na snížení expozice a partneři by odstoupili od spolupráce…
A interní uživatelé? V neposlední řadě by zřejmě došlo k fluktuaci zaměstnanců.
Obecně zažitým mýtem je účinnost periodického interního auditu. „Ten rozumí procesům a kontrolám, ale nerozumí metodice účtování na statutární, ale i manažerské úrovni,“ konstatoval Novák s tím, že postavení interního auditora je vždy významnější než externího.
Ale i externí auditor se zaměřuje jen na nejrizikovější části a dává jen omezená ujištění.
Příklad z praxe
Při zadávání pojistného do systému bylo z důvodu špatné identifikace řádů pojistného zadáno o jednu nulu navíc. Do systému se tak dostala částka 100 miliónů korun namísto 10 miliónů.
Taková chyba je důsledkem nepokrytého rizika manuálního procesu typování dat do provozního systému.
Špatně natypovaná částka se projeví v přepisu pojistného, v provizích i v pohledávkách.
A jak chybu najít? Kontrolou pojistných smluv, uzavřel Michal Novák.
Dagmar Šístková
Komentáře
Přidat komentář