Studie Allianz upozorňuje na nová rizika lodní dopravy

3.4.2012 Pojistný trh

Přestože od zkázy Titaniku uplynulo již 100 let a bezpečnost lodní dopravy se výrazně zlepšila, určitá rizika přetrvávají a navíc vznikají i nová. Mezi aktuální hrozby patří stále se zvětšující velikost lodí, selhání posádky, pirátství a v neposlední řadě i rozšíření přepravních tras do arktických vod. Vyplývá to z nejnovější studie Allianz, která se podílela na náhradách škod z Titaniku a která se ochranou dopravy a námořním pojištěním jako jednou z hlavních činností zabývá již od svého vzniku v roce 1890.

V dubnu 1912 se stala jedna z nejznámějších dopravních tragédií všech dob. Allianz pojišťovna byla jednou z pojišťoven, která se významně podílela na výplatě škody z této katastrofy. Velké lodní nehody, jako právě zkáza Titaniku, paradoxně vždy vedly ke zvýšení bezpečnosti. Za těchto posledních 100 let se světová flotila obchodních lodí ztrojnásobila na více než 100 000 plavidel, avšak celkové ztráty poklesly z poměru 1 ztracená loď ke 100 lodím v roce 1912 na poměr 1 ku 670 v roce 2009. Rozhodně se však nedá říct, že už dnes námořní průmysl žádným rizikům nečelí. Naopak, další vznikají s pokračujícím růstem celosvětové lodní dopravy, což vyplývá ze zprávy "Bezpečnost a lodní doprava: Od Titaniku ke Costa Concordia" založené na výzkumu Allianz Global Corporate & Specialty (AGCS) - specialisty na lodní pojištění a britské Univerzity Cardif.

Co nejvíce ohrožuje bezpečnost lodí?

Zpráva o bezpečnosti lodní dopravy upozorňuje na několik klíčových úskalí, zejména pak na stoupající trend výroby lodí obřích rozměrů tzv. "super size“ a zároveň tlaky na snížení nákladů v lodní dopravě, které nutí majitele lodí angažovat posádky ze zemí rozvíjejících se ekonomik, kde standardy výcviku a ohodnocení jsou často v přímém rozporu. Další významná bezpečnostní rizika představují snižování počtu členů posádky, což může vést k vyšší četnosti "lidských chyb", zvýšení byrokracie na palubě lodí, pokračující hrozba pirátství v Somálsku i jinde, stálé nebezpečí představují ledovce a v neposlední řadě i komplikace související se selháním navigace.

V komentáři k výsledkům zprávy uvádí Dr. Sven Gerhard, hlavní produktový manažer pojištění majetku a odpovědnosti lodního průmyslu AGCS: "I když moře jsou bezpečnější, než kdy jindy, lodní průmysl musí přistupovat k řešení rizik aktivně. Nadměrně velké lodě představují pro pojišťovny riziko jednak svojí velikostí, ale zejména hodnotou. Objevují se například otázky, jak řešit v případě hrozící katastrofy nouzové ovládání těchto kolosů.“ Největší moderní kontejnerové lodě jsou konstruovány tak, že by se do prostoru pod jejich palubou vešlo basketbalové hřiště, stadion na americký fotbal a k tomu ještě diváky zcela zaplněná hokejová aréna.

Také v Čechách plují pojištěné čluny

„U lodí takové velikosti je třeba pro případ mimořádné události najít adekvátní krytí ztráty a stanovit limity plnění,“ doplňuje Petr Guth, z úseku pojištění zásilek a odpovědnosti dopravce pražské pobočky Allianz. Lodě samotné jsou dnes téměř výlučně pojišťovány v zemích, které námořní přepravu provozují, u nás se však často pojišťují zásilky, převážené loděmi všeho druhu, od říčních po ty zaoceánské. „Zboží, které je chráněno naším pojištěním, jež se dotýká všech rizik, tak putuje po hladinách moří celého světa,“ doplňuje Petr Guth.

I když Česká republika není přímořskou zemí, Allianz pojišťuje lodě brázdící tuzemské řeky. „Jsou to hlavně plavidla využívaná pro rekreační účely, jako například menší motorové čluny, plachetnice určené pro rekreaci i závody a hausbóty. Rizika v tomto segmentu jsou samozřejmě odlišná od superjachet a dopravních lodí, ale i v tuzemských vodách hraje hlavní roli při vzniku škod lidský faktor. Podle statistik jsou nejčastějšími příčinami nehody kormidlování plavidla pod vlivem alkoholu, úrazy během vodního lyžování a škody způsobené vodními skútry,“ dodává Filip Otřísal, produktový manažer pojištění plavidel Allianz pojišťovny.

Nejčastější příčinou nehod na moři je lidská chyba

Zpráva „Od Titaniku ke Costa Concordia“ také poukazuje na další problém doprovázející námořní přepravu, kterým je lidská chyba. Jde o faktor, který je stále kritický, a to i přes století plné technologických a regulačních zlepšení - více než 75 % námořních ztrát lze totiž přičíst široké škále 'lidských selhání,“ včetně únavy, špatného řízení rizik ve spojení s konkurenčními tlaky, nedostatků v oblasti odborné přípravy posádky lodi apod. Právě na lidský faktor by se proto měl lodní průmysl zaměřit i do budoucna.

Lodní katastrofy daly podnět ke klíčovým změnám v bezpečnosti. Ať už to v minulosti byly zdokonalené radary nebo globální navigační systémy, tak třeba i Mezinárodní úmluva o bezpečnosti lidského života na moři (SOLAS) z roku 1914, která byla právě iniciována zkázou Titaniku. Ztroskotání trajektu Herald of Free Enterprise v roce 1987, při kterém zahynulo téměř 200 osob, zase v roce 1993 urychlilo přijetí Mezinárodního kodexu řízení bezpečnosti. A zřejmě tomu nebude jinak ani po nehodě Costa Concordia bez ohledu na výsledky oficiálního vyšetřování.

Základní fakta a čísla z výzkumu AGCS v oblasti bezpečnosti lodní dopravy z let 1912 - 2012

• Od roku 1910 se nákladní kapacita světových flotil zvýšila 23násobně a nyní se blíží k jedné miliardě tun.

• Světový námořní obchod se od roku 1970 ztrojnásobil na více než 8,4 miliardy tun ročně převáženého nákladu.

• Počet přepravených cestujících vykázal v posledních letech výrazný nárůst a podle prognóz se odhaduje, že v roce 2015 bude na palubách lodí po celém světě přepraveno 22 milionů cestujících. V loňském roce to bylo 19,2 milionů.

• Námořní doprava je čtvrtou nejbezpečnější v Evropě – po autobusech, vlacích a letadlech. Na lodi jste z hlediska smrtelných nehod v mnohem větším bezpečí, než v autě, na motorce, na kole, ale dokonce i na chodníku.

• Počty úmrtí členů posádky také klesly - například ve Velké Británii bylo v roce 1919 evidováno 358 úmrtí na každých 100 tisíc námořníků, v období let 1996 – 2005 se snížilo ohrožení posádek na 11 úmrtí na 100 tisíc námořníků. Nicméně úmrtnost v této profesi je stále dvanáctkrát vyšší, než v běžných zaměstnáních.

• Nejvíce lodních katastrof se stává v mořích obklopujících jižní Čínu, Indočínu, Indonésii a Filipíny. Následuje východní Středomoří, Černé moře, Japonsko, Korea a severní Čína. Poměrně vysokou koncentraci ztrát vykazuje i moře kolem Britských ostrovů.

• Mezi technické inovace za posledních 100 let patří jak vylepšené stavební techniky lodí, tak zejména radary, satelitní komunikace, GPS, elektronické zobrazování map a veškeré informační systémy.

• Bezpečnost kromě Titaniku podpořily i další námořní katastrofy - Herald of Free Enterprise (1987), Exxon Valdez (1989) nebo Estonia (1994).

• Výzvou pro pojišťovny i lodní průmysl je jeden z moderních trendů – obří výletní lodě přepravující více než 6000 cestujících. Mezinárodní námořní organizace (IMO) zavedla zásadní předpisy, které se týkají evakuace a záchrany pasažérů i v odlehlých vodách.

• Také pirátství nadále ohrožuje námořní dopravu. Kromě Somálska je bohužel rozšířené i na ostatní pobřeží Afriky, kde piráti v roce 2011 zaútočili na 28 lodí. Celosvětové ztráty způsobené pirátstvím dosáhly v loňském roce částky 7 miliard dolarů.

• Jedním z možných rizik jsou také jazykové bariéry. Přestože je „jazykem moře“ angličtina, někdy u národních posádek dochází k neporozumění s řídícím centrem, a to nejen v případě krizové komunikace, ale i při rutinních operacích.

• Díky změně klimatu se nabízejí arktické cesty i dříve nedostupné a nesjízdné polární vody. Otevření nových cest zejména na severu však představuje další rizika spojená s životním prostředím, ledovci a potřebou zajistit nouzové postupy řešení i v extrémně nepříznivém prostředí.

• Hlavním živelním rizikem na palubě zůstává oheň. Týká se hlavně trajektů a osobních lodí s četnými hotelovými a gastronomickými službami.