Analýza světového lídra v modelování katastrofických rizik, společnosti RMS, přinesla do světa námořní dopravy a pojištění nečekaná zjištění. RMS vytvořila žebříček deseti největších přístavů a kontejnerových překladišť světa s největším rizikem případného finančního dopadu při jejich zničení v důsledku přírodní katastrofy.
V případě přírodní katastrofy, by přístav v japonském městě Nagoya a v čínském Guangzhou, utrpěly ztráty ze všech nejvyšší a to v odhadované hodnotě 2,3 miliard dolarů.
Dalších 6 nejrizikovějších přístavů je ve Spojených státech a dva jsou v Evropě. Překvapivě se nejedná o největší přepravní uzly na světě, u kterých by se daly předpokládat v případě jejich zničení nejvyšší škody.
Z analýzy vyplývá, že se přístavy projevily jako velmi ohrožené vzhledem ke geografickému umístění a druhu nákladu, který se přes ně nejčastěji převáží. „Při průzkumu nás překvapilo, že velikost přístavu není v přímém poměru s hodnotou katastrofického potencionálu,“ vysvětluje Chris Folkman, ředitel, produktového oddělení RMS. „Přestože je například Čína co do velikosti kontejnerové dopravy výrazně výše, než ostatní země, náš průzkum dokazuje, že mnohem menší přístavy ve Spojených státech vyšly v našich hodnoceních jako více rizikové z hlediska potenciálu výše škod a přírodních katastrof. A to především kvůli hurikánům. Naši analytici potvrdili to, co už jsme dlouho tušili. Zastaralé techniky odhadování rizik spolu s neúplnými údaji byly často důvodem skrytí mnoha míst s vysokým rizikem. Dopravní, ale i pojistný průmysl potřebuje, aby se ukončila tipovací hra při určování katastrofických rizik a nastavily se nové a přesné techniky posouzení.“
Zjištění způsobilo znepokojení mezi pojistitely a zajistitely námořní dopravy, kteří jen v posledních 4 letech přišly o miliardy dolarů právě v pojištění přístavů. Nejčerstvější je jistě výbuch v přístavu Tianjin, který pojistitele stál více jak 3,5 miliardy dolarů, nebo v roce 2012, kdy superbouře Sandy napáchala v námořní dopravě škody za 3 miliardy dolarů.
K analýze použili experti z RMS nový Marine Cargo model pro výpočet ztráty všech přístavů v rozmezí jednoho až 500 let. Během průzkumu byly pomocí satelitů zanalyzovány tisíce kilometrů čtverečních povrchu země okolo přístavů v téměř 80 ti zemích a novou patentovanou metodou došlo k přidělení rizikových indexů napříč velkými logistickými terminály s přístupem k moři v závislosti na zboží, se kterým je v nich nejčastěji manipulováno. Z těchto hodnot byla v souvislosti s historickými daty o přírodních katastrofách v oněch oblastech stanovena míra rizikovosti přístavu v pětisetletém horizontu.
Jedná se o model, který jako první svého druhu bere v potaz:
- Obsah cargo kontejnerů (auta, obilí, elektronika, finanční hotovost)
- Přesné umístění terminálu (např. pobřeží, ústí řeky, břeh řeky nebo v dokovacím komplexu)
- Typ skladování (např. pod širým nebem, ve skladu, nebo skládáním na sebe)
- Doba uskladnění (ta se může měnit v závislosti na míře automatizace, na poměru import/export, i nasazení pracovníků)
Zatímco má použití kontejnerové dopravy velké výhody z hlediska globální ekonomiky, roste zde pro pojistitele přístavů riziko velkých ztrát a to hlavně vzhledem k neustálému růstu přístavů i poptávky po námořní kontejnerové přepravě. Ta vede k navyšování kapacit už tak obrovských přepravních lodí. Tím samozřejmě roste i riziko v případě jejich zničení.
Větším plavidlům jsou navíc některé přístavy již nepřístupné a nutí tak přepravce spoléhat na přístavy přímořské. Ty jsou však více náchylné nebezpečí hurikánů, tajfunů, bouří, o vlnách tsunami nemluvě.
„Úroveň rizika, kterému bude v budoucnu námořní doprava vystavena, je opravdu vysoká a zcela jistě poroste,“ uvedl Folkman. „Je zřejmé, že po událostech z let 2011, 2012 a 2015, je třeba zkvalitnit a zpřesnit techniky modelování rizika a pracovat na efektivnější správě portfolia v upisování tak významných pojištění. Musíme přestat hrát hru na odhady od oka a využít ke zjištění rizik nejmodernější technologie,“ zakončil Folkman.
Komentáře
Přidat komentář