„Vzpomínám si, že téměř okamžitě byl ustaven krizový štáb. Likvidace se řídila jednoduchým pravidlem – klientům poskytnout co nejrychlejší a co nejméně byrokratickou likvidaci škod. Z databáze jsme vytipovali klienty, kteří měli adresu v postižených oblastech a kontaktovali jsme je sami,“ vybavuje si období před deseti lety Petr Jandek, ředitel likvidace majetkových škod Allianz pojišťovny, který tehdy působil jako vedoucí úseku likvidace průmyslových škod.
Pro nahlášení pojistných událostí byla zřízena bezplatná „povodňová“ linka, na internetových stránkách Allianz byly umístěny zjednodušené formuláře na hlášení škod a telefonická hlášení přijímala také střediska likvidace. Klientům byly na požádání vypláceny zálohy. Do likvidace se zapojilo více než 60 likvidátorů, zhruba polovina z nich se pohybovala v terénu ve speciálně označených vozidlech. Významná byla i spolupráce s obchodními zástupci, kteří aktivně prověřovali pojistky a pomáhali s vyřizováním škod.
Nabízí se otázka - kdyby se podobné povodně staly dnes, bylo by něco v likvidaci škod jinak?„Samozřejmě technika pokročila, vyvíjejí se nové aplikace, takže třeba náš pomocník Allianz WeatherSafe by jistě klienty před velkou vodou dokázal varovat, ale v samotném přístupu by se toho asi moc nezměnilo. Ostatně i tehdy jsme již měli zkušenosti s velkými povodněmi na Moravě a ve východních Čechách v roce 1997, které byly pro likvidaci Allianz pojišťovny první katastrofou tak velkých rozměrů. Obě tyto živelné pohromy nám pomohly následně i při lokálních záplavách v letech 2009 a 2010. Takže si troufám říct, že dnes máme dostatek zkušeností a znalostí, jak rychle a bez problémů spustit proces likvidace i v době kalamit,“ doplňuje Petr Jandek.
Největší dopad měly povodně na klienty – nejen na jejich majetek, ale také uvažování. „Najednou si více uvědomovali potřebu pojištění, začali vnímat rozdíl mezi pojištěním domácnosti a pojištěním nemovitosti a také to, že jen nestačí mít „nějakou“ pojistku, ale dobrou pojistku. Začali věnovat pozornost výběru rizik, která nejvíce ohrožují jejich majetek a zodpovědně volili také odpovídající pojistné částky,“ říká Zdeněk Kučera, ředitel úseku pojištění majetku Allianz.
Již v roce 2002 byli někteří klienti, zejména ti z podnikatelské sféry, na povodně výborně připraveni. Například hotel, patřící do sítě světoznámé značky, již ve svých poplachových plánech počítal s možností povodní. Návod zněl jednoduše – zatopit podzemní prostory čistou vodou, čímž dojde ke zmírnění škod. „A skutečně, špinavá voda se do podzemí nedostala a škody byly podstatně menší, než v okolních budovách,“ vzpomíná P. Jandek.
Tehdy, podobně jako i dnes, spolupracují likvidátoři při vyřizování zvláštních nebo extrémních případů s kolegy z mateřské společnosti v Mnichově. V roce 2002 to bylo při řešení rozsáhlých škod ve velkých administrativních budovách z přerušení provozu a ztráty nájmu, němečtí kolegové pomáhali i při jednáních se zahraničními majiteli.
Klientem a v době povodní také partnerem Allianz, byla Dresdner Bank. Sídlo společnosti se nacházelo v těsné blízkosti Vltavy a její suterén i s bankovními trezory byl zaplaven. „Proto padlo rychlé rozhodnutí, aby po dobu, kdy v sídle firmy nelze úřadovat, pracoval tým pracovníků banky v budově Allianz pojišťovny, aby mohl vyřizovat alespoň ty nejdůležitější služby pro klienty. Po opadnutí vody a otevření trezorů bylo zřejmé, že rozsah škod je obrovský a voda neušetřila ani bankovky. A tak po celý další týden probíhalo v sídle Allianz velké „praní špinavých peněz“. Kus po kuse se bankovky omývaly a vysoušely na prádelní šňůře,“ vybavuje si na jednu z úsměvných situací Jaroslava Fašková z oddělení komunikace Allianz, která celou akci nejen pro firemní časopis, ale i budoucí generace také zdokumentovala.
Komentáře
Přidat komentář