Extrémy počasí současné zimy


			Extrémy počasí současné zimy
13.1.2014 Živly

Tato zimní sezóna přináší obyvatelům severní polokoule nemalé starosti. Zatímco severovýchodní část severoamerického kontinentu se potýkala s krutými mrazy, střední a východní Evropa zažívá velmi teplé počasí s rekordními teplotami.

Mnozí obyvatelé střední Evropy si na relativní teplo v zimním období nestěžují, ale tato situace přidává vrásky zejména provozovatelům horských lyžařských středisek.

Větší problémy se objevily v západní Evropě, kde neobvykle silné zimní větrné bouře na podzim a v zimě způsobily velké materiální škody, a to větrem, povodněmi i tzv. bouřlivým přílivem, což je „nahrnutí“ mořské vody na pobřeží silným větrem.

Co se to tedy s počasím děje?

Pro vysvětlení si musíme trochu zopakovat, jak atmosféra pracuje. Základem změn počasí je vyrovnávání tlaku vzduchu, jehož nerovnoměrnosti vznikají z rozdílů teploty mezi různými oblastmi. V zimě (příslušné polokoule) jsou obecně rozdíly teploty mezi polárními oblastmi, kde vládne polární noc, a teplejšími mírnými či subtropickými šířkami výrazně vyšší. Vzduch nad póly vlivem se chybějícího slunečního ohřívání při zemi rychle ochlazuje a tím se „směstnává“ do menšího objemu – zvyšuje svoji hustotu.

Ve větších výškách je zde proto menší tlak vzduchu než ve stejné výšce nad jižnějšími končinami, což se snaží atmosféra vyrovnávat větrem. Ten je ale vlivem působení zemské rotace odchylován na severní polokouli vpravo, čímž vytváří širokou „řeku“, vzdušný proud, který je plný vírů, které jsou někdy slabší, někdy silnější.

Čím je teplotní a tedy i tlakový rozdíl mezi polárními oblastmi a jižnějšími končinami větší, tím mohutnější bývají tyto víry, které meteorologové nazývají tlakovými nížemi. Ty mohou dosáhnout rozměrů i celých kontinentů. A pokud jsou tyto víry provázeny silným větrem působícím škody, mluvíme o tzv. větrných bouřích, popř. zimních větrných bouřích, protože se z výše uvedeného důvodu vyskytují hlavně v chladném období roku. Na níže uvedeném obrázku je vidět taková obří tlaková níže ze dne 5.ledna 2014, která se podepsala i na bouřlivém přílivu a silném vlnobití na Britských ostrovech.



Uvedené větrné bouře jsou do značné míry ovlivňovány i tzv. tryskovým prouděním, což jsou vzdušné proudy ve výškách kolem deseti kilometrů nad zemí. Ty dosahují rychlostí až stovek kilometrů za sekundu a jejich výskyt často dráhu zimních bouří ovlivňuje.

Dají se letošní výkyvy počasí tedy nějak vysvětlit?

Zatím pouze v oblasti velmi předběžných odhadů, přičemž asi nejblíže pravdě bude hledání oné příčiny v teplotě povrchových vrstev oceánů a v teplotách na pólu. Letos byl zejména severní Pacifik výrazně teplejší a teplý vzduch se snažil dostat k pólu přes oblast Aljašky, kde je zatím zima spíše mírnější, tedy vzhledem k tamním podnebným poměrům. Studený vzduch z Arktidy se naproti tomu častěji „vyléval“ spíše nad severovýchodní části Severní Ameriky, což bylo i příčinou neobvykle silných mrazů v posledních dnech. Relativně teplý byl i severní Atlantik, což v kombinaci s ochlazující se Arktidou a studeným severovýchodem Severní Ameriky přineslo lepší podmínky pro obří větrné bouře, které pak bičovaly pobřeží západní Evropy a způsobily i silné deště způsobující povodně.

Jak to souvisí s klimatickou změnou?

Pokud ano, tak velmi nepřímo a možná jinak, než si v současné době mnozí představují. Na jedno z možných vysvětlení se můžeme podívat do dávnější minulosti. Připomeňme si, že jedny z nejkatastrofálnějších větrných bouří nastaly na konci teplejšího období, tzv. Středověkého klimatického optima, kdy se začalo podnebí ochlazovat a směřovalo k tzv. Malé době ledové.

Pravděpodobně zejména vlivem ochlazování Arktidy, které mj. vyhnalo nebo zahubilo islandské osadníky v Grónsku, došlo ve 14. století k podmínkám, které zvýšily pravděpodobnost výskytu silnějších větrných bouří, a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. V roce 1362 smetly katastrofální orkány pobřežní oblasti Severního moře. Celá města, např. Rungholt, byla zničena, pobřežní linie se značně změnila. Pro ilustraci rozsahu tehdejší pohromy si připomeňme, že vlivem této katastrofy zahynulo odhadem 36 000 lidí, pročež získala nechvalné jméno „Grote Mandrenke“, což se dá přeložit jako „Velké topení (lidí)“.


Navzdory tomu, že nynější technická ochrana pobřeží a předpovědní a varovné systémy výrazně snižují materiální škody a především počet lidských obětí, musíme bedlivě sledovat, co se děje s podnebím i v tak vzdálených oblastech, jako je Arktida. Jakkoli se zdá, že oteplování bude pokračovat, nemusí to být pravda – sluneční aktivita v posledním desetiletí spíše klesá. Pokud by se Arktida znovu začala výrazněji ochlazovat, zvýšila by se i pravděpodobnost výskytu těchto ničivých větrných bouří.

 

Milan Šálek, Ph.D., vedoucí meteorolog,

společnost UBIMET GmbH, www.ubimet.com


Zdroj: UBIMET GmbH,

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články