Během 4. čtvrtletí 2020 prokázala česká ekonomika značnou odolnost vůči nepříznivé epidemické situaci. Reálný hrubý domácí produkt očištěný o sezónní a kalendářní vlivy mezičtvrtletně vzrostl o 0,6 % a jeho meziroční pokles se zmírnil z 5,1 % ve 3. čtvrtletí na 4,8 % ve 4. čtvrtletí. Za celý rok 2020 se nicméně ekonomika propadla o 5,6 %, což byl největší pokles v historii samostatné České republiky. Na straně užití k meziročnímu růstu ve 4. čtvrtletí nejvýrazněji přispěl (3,3 p. b.) výsledek zahraničního obchodu, tažený růstem produkce v exportním průmyslu, především pak v automobilovém. K rekordním přebytkům obchodní bilance napomohla i velmi slabá investiční aktivita tuzemských firem, opětovný útlum spotřeby domácností a stále ještě nízká cena ropy.
Mohlo by vás zajímat: Americké sportovní franšízy žalují své pojišťovny kvůli koronaviru
V rámci domácí poptávky se výrazně prohloubil meziroční pokles spotřeby domácností, a to na 8,1 %. Na vině bylo jak uzavření značné části obchodů a provozoven služeb, tak i přetrvávající vysoká míra úspor z důvodu zvýšené nejistoty ohledně dalšího vývoje. Spotřeba sektoru vládních institucí, zahrnující zvýšené výdaje nejen ve zdravotnictví, ale i některých vládních protikrizových programů vůči podnikatelskému sektoru, byla s nárůstem o 6,8 % jedinou rostoucí složkou domácího užití.
Investice do fixního kapitálu se propadly o 12,7 %, přičemž k poklesu došlo ve všech hlavních kategoriích. Nejvýznamnější bylo snížení investic do strojů a zařízení. Ze sektorového hlediska pád brzdily rostoucí veřejné investice. V makroekonomické predikci pracujeme se scénářem, že k významnějšímu uvolnění současných restrikcí dojde ke konci 2. čtvrtletí 2021. K udržitelnému zlepšení epidemické situace však povede pouze vakcinace obyvatel. Ekonomická aktivita by tak měla od 3. čtvrtletí výrazněji oživovat a postupně kompenzovat předchozí šok do agregátní poptávky i nabídky.
Očekávaný nárůst ekonomického výkonu o 3,1 % v letošním roce by měl být tažen tvorbou hrubého fixního kapitálu, obnovením zásob a spotřebou sektoru vládních institucí. Díky oživení v zahraničí by mělo pozitivně působit i saldo zahraničního obchodu. Naopak spotřeba domácností by měla víceméně stagnovat. Hospodářský růst by v roce 2022 mohl především díky oživení soukromé spotřeby zrychlit na 3,7 %.
Mohlo by vás zajímat: PwC: Třetina českých ředitelů vnímá pandemický rok jako nejtěžší v kariéře
Od 4. čtvrtletí 2020 meziroční růst spotřebitelských cen viditelně zpomalil a vrátil se pod horní 3% hranici tolerančního pásma inflačního cíle České národní banky. Propad spotřebitelské poptávky působí protiinflačně, frikce na nabídkové straně ekonomiky ale mají opačný efekt. V horní polovině tolerančního pásma inflačního cíle by se meziroční inflace měla pohybovat i nadále. Pro rok 2021 očekáváme průměrnou míru inflace ve výši 2,5 %, přičemž za zvýšením prognózy stojí převážně vyšší ceny ropy a potravin. V roce 2022 by při absenci podstatnějších proinflačních faktorů – s výjimkou oživení spotřeby domácností – mohla míra inflace zvolnit na 2,3 %.
Vývoj na trhu práce je do značné míry ovlivněn fiskálními stimulačními opatřeními. Nezaměstnanost se tak i přes určitý nárůst pohybuje na podstatně nižší úrovni, než by odpovídalo současné cyklické pozici české ekonomiky. Míra nezaměstnanosti podle Výběrového šetření pracovních sil by se v důsledku zpožděných efektů hospodářského propadu měla v roce 2021 zvýšit na 3,6 %. V roce 2022 by mohla nepatrně vzrůst na 3,7 %, když proti sobě bude působit ekonomické oživení a předpokládané ukončení vládních opatření udržujících vysokou zaměstnanost ke konci letošního roku.
Mohlo by vás zajímat: Pojistitelnost pandemického rizika II: Kritéria pojistitelnosti
Nepříznivá ekonomická situace vedla ke zvýšení přebytku běžného účtu platební bilance, když snížená ziskovost podniků pod zahraniční kontrolou zlepšila schodek prvotních důchodů. Obchodní bilance v 2. pololetí 2020 těžila z růstu vývozu automobilů, poklesu importu investičního zboží a z nízké ceny ropy. Většina z těchto faktorů má však dočasný charakter. Proto by se měl přebytek běžného účtu z rekordních 3,6 % HDP v roce 2020 postupně snižovat na 1,3 % HDP v roce 2021 a na 0,5 % HDP v roce 2022.
Deficitní hospodaření veřejných financí v roce 2020 ve výši 6,2 % HDP bylo velkou měrou ovlivněno epidemií koronaviru. Hluboký propad ekonomické aktivity s sebou nesl pokles příjmů při zvýšených výdajích vynaložených k potlačení šíření epidemie a zmírnění jejích sociálních a ekonomických dopadů. Pokračující epidemie se odrazí i v letošním saldu, které očekáváme meziročně hlubší o 2,6 p. b. Zadlužení veřejných financí pak pravděpodobně vzroste z 38,1 % HDP v roce 2020 na 44,8 % HDP ke konci roku 2021. Naopak v roce 2022 by se již efekty epidemie měly projevovat minimálně. Se započatou konsolidací odhadujeme v příštím roce schodek pod 6 % HDP a dluh přes 48 % HDP.
MFve své nové prognóze přiznává, že zrušení superhrubé mzdy se letos moc neprojeví
Podle analytika Lukáše Kovandy je nová prognóza ministerstva financí pro letošek i příští rok celkově pesimističtější než minulý týden zveřejněná prognóza Mezinárodního měnového fondu. MMF ve své prognóze předpokládá, že česká ekonomika letos poroste o 4,2 procenta, v roce 2022 pak o 4,3 procenta. Ministerstvo je pesimističtější i ohledně vývoje na trhu práce. Ani jedna z institucí neočekává výraznější nárůst míry nezaměstnanosti, ovšem letos by tato míra měla dle ministerstva činit 3,6 procenta, zatímco dle MMF jen 3,4 procenta. V příštím roce už MMF předvídá pokles na 3,2 procenta, kdežto ministerstvo financí další růst, na 3,7 procenta.
Mohlo by vás zajímat: SATUM pokořil miliardovou hranici
Míra nezaměstnanosti v ČR by podle obou institucí měla letos i příští rok zůstat nejnižší v EU. I pokud by se totiž vyvíjela dle předpokladu ministerstva financí, žádná z dalších zemí EU ji nebude mít nižší – pokud tedy bereme jakou „bernou minci“ zmíněnou prognózu MMF. V příštím roce by ji ovšem Česko mělo mít stejnou jako Německo, takže by se o první příčku žebříčku zemí EU s nejnižší mírou nezaměstnanosti dělily. Prognóza MMF je pro letošní rok příznivější v porovnání s očekáváním trhu. Z pravidelného šetření České národní banky podle Kovandy plyne, že trh, tedy analytici předních tuzemských i zahraničních finančních institucí, očekávají letos růst české ekonomiky čítající 3,4 procenta. Pro příští rok počítají ve střední hodnotě svých odhadů s expanzí ve výši 4,6 procenta, což je tedy optimističtější prognóza, než jakou předkládá MMF. Trh je tedy optimističtější také než ministerstvo financí. Pesimističtější než ministerstvo je ovšem Česká národní banka samotná, která ve své aktuální prognóze počítá s růstem v letošním roce čítajícím 2,2 procenta. Zato v roce příštím počítá s růstem 3,8 procenta a je tedy mírně optimističtější než ministerstvo.
Mohlo by vás zajímat: Přezkum Solvency II: Návrhy Komise se musí odchýlit od rad EIOPA
Ministerstvu financí pesimističtější výhled umožňuje snáze argumentovat ve prospěch nutnosti a opodstatněnosti hlubšího rozpočtového schodku, České národní bance zase umožňuje méně příznivý výhled snáze argumentovat ve prospěch delšího ponechání základní úrokové sazby na stávající úrovni. Trh ovšem nadále sází na to, že ČNB svoji základní sazbu zvýší v nadcházejícím půldruhém roce o celý jeden procentní bod, což by odpovídalo čtyřnásobnému zvýšení této sazby o čtvrtinu procentního bodu. Naposledy trh na tak agresivní zvyšování sazby ze strany ČNB, čtyřikrát během osmnácti měsíců, natolik pevně sázel takřka před deseti lety, v dubnu 2011, jak vyplývá z úrovně rozpětí příslušných termínových dohod o úrokové míře a tříměsíční sazby mezibankovního trhu v ČR.
Komentář ministryně financí Aleny Schillerové k fiskální predikci
„Zveřejněná makroekonomická predikceukazuje, jak by se naše veřejné finance vyvíjely v případě, kdyby nebyly přijímány a prosazovány úspory na příjmové a výdajové straně. Přála bych si, aby i tento výhled přispěl k tomu, že téma veřejných financí zůstane i nadále na vrcholu zájmu politiků i veřejnosti. Zároveň zveřejňujeme predikci vývoje, který zahrnuje chystané úspory. Tedy vývoj, který bude součástí konvergenčního programu České republiky.
Zatímco makroekonomická predikce vychází z autonomního vývoje, scénář reflektovaný v konvergenčním programu reflektuje chystané úspory. Jedná se o kombinaci úsporných opatření na příjmové i výdajové straně, díky kterým by zadlužení v roce 2024 dosáhlo hodnoty o cca 2 procentní body nižší, tedy nikoliv 54,6%, ale 52,8%. Zároveň znamená i pokračující fiskální úsilí ve výši alespoň 0,5 p. b. v dalších letech.
Mohlo by vás zajímat: Nepřehlédněte! Úřad pro ochranu osobních údajů k očkovacím pasům a GDPR
Za sebe mohu říct, že počítáme s komplexní revizí daňového mixu, včetně úprav v oblasti spotřebních daní, revize zdanění globálních společností a pokračování důsledné redukce daňových výjimek. Dále počítáme se zmrazením platů úředníků, státních zaměstnanců a ústavních činitelů, snížením provozních výdajů kapitol o 5-10% a další racionalizací agend. Důležitým faktorem jsou také evropské peníze, konkrétně 287 miliard z končícího programového období 2014-2020 a 962 miliard z nového programového období 2021-2027, kde budeme usilovat o rychlejší náběh a rovnoměrnější zapojování evropských prostředků v běžných i kapitálových projektech.
Jsem přesvědčena, že k zodpovědné fiskální politice nepotřebujeme čekat na to, až nás upozorní první značka „zpomal“ při překročení hranice 55%. Jakkoliv jsou jiné země Evropy daleko více zadluženy než české veřejné finance, jsem ráda za citlivé vnímání problematiky zdravých veřejných financí u nás. Zodpovědná cesta vede kombinací opatření na příjmové a výdajové straně a politikou, která povede k vyššímu růstu české ekonomiky a životní úrovně občanů."
Komentáře
Přidat komentář