7 fint, jak se méně stresovat, když nám všechno přerůstá přes hlavu


			7 fint, jak se méně stresovat, když nám všechno přerůstá přes hlavu
18.3.2015 Ze života

Stres patří k hlavním ničitelům zdraví. Může za úzkost, slabý spánek, poruchy imunity, problémy s váhou i srdcem, nespokojenost a těžké deprese.Přitom jsme všichni přetížení. Honí nás místa, kde musíme být, úkoly, které musíme zvládnout, lidé, kteří vyžadují naši přítomnost. Jak tedy zmírnit stres a přitom všechno perfektně dotáhnout, aniž bychom zanedbávali sebe i druhé? Když život začne pádit jako splašený, obvykle jako první vynecháváme – paradoxně – to, co nejvíce potřebujeme. Škrtáme cvičení, odpočinek, meditaci. Není čas, tvrdíme. Tak jak to udělat?

 

1. finta: Jeden okamžik, jeden úkol.

Místo přepínání sil a snahy kosit všechny problémy nejlépe naráz – změňme své myšlení. Vezměme jeden úkol, nechme ležet všechny ostatní a naplno se ponořme do toho jednoho jediného. Opustí nás nutkání, že potřebujeme honem spěchat, nějak to vyřešit, nejlépe souběžně s něčím dalším. 

Vždycky bude existovat nějaký další úkol. To je život. Seznam našich povinností nikdy neskončí. Tak své úkoly seřaďme za sebe. A řešme, jako u bankovní přepážky, jeden po druhém. Každému problému, který aktuálně řešíme, dejme 100 procent svého úsilí. Jako by to byl jediný úkol. Celý náš svět.

2. finta: Vypusťme z hlavy všechno co nemůžeme ovlivnit.

Stres způsobuje strach. Nikoli samotné pracovní povinnosti nebo rodinné problémy. Ty jsou naprosto normální součástí života. Ale stresují nás tehdy, kdy se začínáme bát možného neúspěchu, lidí, kteří nás možná nepřijmou, prognóz, že možná nebudeme dost dobří, a tak.

Všechny obavy jsou založené na možná. Na fantazii. Na naší iluzi, jak by věci asi měly být, a uvědomění, že náš život tomu možná nebude odpovídat. Vytváříme si předem obrázek o nějaké dokonalosti, ale vzápětí zjišťujeme, že tento obrázek plně nekontrolujeme.

 

Mnoho lidí pak dokonce nevěří, že je schopno ovlivnit vlastní život. Jenže všichni jsme schopni. Musíme se však smířit s nejistotou a chaosem, protože vždycky nám budou do života vstupovat okolnosti, které nedokážeme ovlivnit. To je normální.

Co v této chvíli neovlivníme, nechme být. Netrapme se tím. Pracujme s tím, co ovlivnit můžeme. Život začne fungovat. Protože věcem, které ovlivnit nemůžeme, přestaneme přikládat takový význam. Co oči nevidí a mysl nevnímá, to mizí ze života.

Nezapomeňte: Méně se bát znamená méně se stresovat.

3. finta: Jak naložit s lidmi, kteří nás ustavičně rozčilují?

Často máme sklon rozčilovat se kvůli druhým. Nesplňují naše představy, jak by měli jednat. Fajn. Tak je zkusme přijmout prostě tak, jací jsou, a zařídit se podle toho.

Někdy zapomínáme, že nikdo není dokonalý a všichni hledáme cestu, jak se co nejefektivněji protlouct životem. I oni to nepochybně dělají. Jejich cestu vezměme jako fakt. Ve většině případů člověka nejde změnit. Pamatujete ještě na 2. fintu? Jasně, nemůžeme to ovlivnit. Tak se ušetřme zbytečného stresu.

Místo snahy měnit druhé je zkusme podpořit a vést je svým vlastním příkladem. Je na nich, co si z toho vezmou. Nakonec, je to jejich život.

4. finta: Vybírejme si oddychový čas.

Kdykoli na nás začínají padat problémy, je to nejlepší chvíle na pauzu. Lidé rádi dělají opak. Pauzy v té chvíli vyřadí. To je chyba. Když se topíme, potřebujeme se nadechnout, ne potopit se ještě níž.

Už 5 – 10 minut procházky nebo nadýchání se čerstvého vzduchu vyčistí hlavu. Pohyb udělá zázrak. Přinese nám nový pohled, uvede reznoucí soukolí do běhu. Není náhodou, že kdykoli prožíváme velmi stresující momenty jako vážné nemoci, smrt milované osoby, partnerskou rozluku nebo ztrátu zaměstnání, tělo nám dává signál, že chce pauzu. V krajním případě s námi sekne o zem – jedná za nás, abychom už konečně vysadili. Oddechový čas je nejlepší způsob, jak okamžitě snížit tlak v těle.

Jsme-li v zápřahu, pauzu bychom měli dodržovat každou hodinu, maximálně každých 90 minut. Pauza neznamená, že toho ve výsledku uděláme méně. Naopak, v součtu uděláme výrazně víc. Odpočatí.

5. finta: Zaháníme nepravdivé myšlenky.

Než si osvojíme produktivní chování, musíme se naučit jedno. Jinak přemýšlet. Uvědomit si, že za každým stresem je obava, co BY se mohlo stát. A to není skutečnost. V okamžiku, kdy pochopíme, že naše myšlenky nejsou reálné, že jde pouze o katastrofické vize a domněnky, které se zatím nijak nenaplnily, sníží se naše ochromenost a zvýší akceschopnost. Pamatujme, že kdykoli změníme své myšlenky, změníme svůj život.

Doporučuji, kdykoli dojde na stres, položit si tyto otázky:

1) Je to fakt? Tato otázka může otočit naše pocity. Prostě s chladnou hlavou posuďme, zda pracujeme skutečně s realitou nebo pouhými domněnkami „co by kdyby“.

2) Jak se cítím, když mám tuto myšlenku? S touto otázkou si začneme uvědomovat jistou „vnitřní poruchu“. Protože všechno zlé je pro něco dobré. Stačí se nad tím zamyslet. Jestliže vnímáme věci negativně, znamená to, že jsme zadrhli svůj pozitivní závit. A pocity jsou ohromně mocné. Člověk s negativními pocity není schopen pozitivního konání. A bez pozitivních činů není možné dosahovat pozitivních výsledků. Co tedy cítíme? Jak nakládáme s konkrétní situací nebo osobou? Nezapomeňme, že nic není špatné ani dobré. Je to právě takové, jaké jsme se to rozhodli vidět.

3) Co bych dělal jinak, kdybych neměl zrovna tuhle myšlenku?Představme si na svém místě přítele. Hned bychom věděli, co mu poradit. Jak ho dostat do pohody. Proč to nedokážeme se sebou? Jaký by vůbec byl náš život, kdybychom neměli schopnost přemýšlet stresujícím způsobem? Jak bychom se asi cítili? A nemáme náhodou na výběr: žít se stresem, nebo bez stresu? Co se tomu všemu zasmát?

6.finta: Co dělat, když nás stresuje to, jak se jiným daří víc než nám?

Stres je vždycky plodem srovnávání. Jak už jsme si řekli, nejčastěji si za stres můžeme sami, protože my sami si vytvoříme obraz, který nás vyleká a stresuje.

Nutkavé srovnávání, z něhož vyvěrá závist a nenávist, je nesmysl, protože není možné srovnávat například 1. kapitolu verneovky se 3. kapitolou 50 odstínů šedi. Jsou to prostě jiné knihy a navíc v jiné fázi příběhu. A stejné je to s lidmi. Všichni máme SVOU VLASTNÍ cestu v různé fázi rozpracovanosti, píšeme svůj vlastní životní příběh a nikdy nemáme důvod rezignovat sami vůči sobě.

Jestliže se někdy přistihnete, že srovnáváte svůj život s cizím, uvědomte si, že existují jen dva způsoby, jak žít život:

1) Šťastně: to znamená udělat v každém okamžiku to nejlepší, co umím, a mít z toho dobrý pocit.

2) Nešťastně: srovnávat se s někým jiným.

7. finta: Sledujeme to, co jde v životě dobře a děkumeme za to

Skutečnou tragédií je přehlížet všechno, co je na životě nádherné. Nechat se uvěznit v myšlenkách, jak je svět strašný, jak není takový, jaký by měl být, jak v něm není žádná krása a prostor pro spokojenost.

Každý večer, když ulehneme do postele, si osvojme jeden návyk. Vybavme si tři maličkosti, které ten den šly v pohodě, a hlavně příčiny, proč tomu tak bylo. Upozorňuji, že to je vysoce návykový obyčej. A může nám přeházet naše hodnoty. Náhle nebudeme považovat za nejnutnější utrácet peníze za elektroniku, domy, auta a jiné statusové věci. Protože štěstí může fungovat i bezplatně.

Pak si uvědomíme, že pro spokojenost stačí v životě udělat pár takových maličkostí denně. Třeba jen cvičit. Pečovat o své tělo. Uklidňovat svou mysl.

Způsob, kterým pracujeme sami se sebou, dokáže dramaticky změnit náš postoj k životu. Někdy stačí málo, abychom se cítili lépe:

  • Vyškrtat zbytečné položky na seznamu svých dnešních úkolů.
  • Říci „ne“ všemu, co pro nás ve skutečnosti není důležité.
  • Začít pravidelně meditovat, byť 10 minut denně.
  • Pravidelně cvičit.
  • Zdravěji jíst.
  • Trávit denně kvalitní čas s blízkými lidmi.
  • Více spát.

A hlavně uvědomit si, že se většina lidí vyrovná se stresem ne zrovna efektivními způsoby (alkohol, sladkosti, dohadování se, odkládání úkolů, závidění), které paradoxně hladinu stresu zvyšují.

 

Zdroj: FirstClass.cz

Autor: Petr Casanova

 

Zdroj: FirstClass.cz

Komentáře

Přidat komentář

Nejsou žádné komentáře.

RSS

Související články