Komentář: Chvála řemesla

12.7.2013 Spektrum

V Praze je výstava Muchových plakátů. Vlastní ji a přivezl bývalý tenista Ivan Lendl, který vydělané peníze chytře využil a zájem, který v něm probudil syn Alfonze Muchy, přetavil v usilovné sbírání; Lendlova sbírka je až na tři těžko dosažitelné plakáty neuvěřitelně kompletní.

Musím říci, že mě shlédnutí výstavy doslova fascinovalo. Samozřejmě Muchovy plakáty dávno znám, ale netušil jsem, že jich je tolik. A nikdy jsem je neviděl v jejich skutečné velikosti, nikdy jsem neviděl originály na dnes už zažloutlém papíře, slepené z několika dílů, jak je tiskárna byla schopna v té době vytisknout.

Ale co mě udivilo, byla dokonalost řemesla našeho vynikajícího krajana. Alfons Mucha se nejprve důkladně vyučil v dílně malíře opon a teprve potom odešel do Mnichova a Paříže, kde dokončil svá umělecká studia. A pracoval nejprve v novinách a jako ilustrátor. Tam někde vzniklo ono dokonalé mistrovství, které snad už nikdo po něm nepřekonal.

Když se dívám na dnešní „umělce“, kteří během pár minut našmudlají na plátno několik barevných šmouh, když slyším žvanily, kteří v tom vidí „umění“, vždycky se mi vybaví trpělivost a dokonalost, s jakou Mucha tvořil každý detail svých plakátů. Ano, dělal je jako spotřební umění, ale u něj bylo slovo „umění“ odvozeno od slova „umět“. Uměl rozvrhnout plochu budoucího plakátu tak, aby připoutal pozornost lidí, jdoucích okolo plakátovací plochy. Dokázal chodce přitáhnout novým a nezvyklým – a přesto čitelným – písmem. Našel zkratku, která stačila i spěchajícímu kolemjdoucímu, aby si uvědomil: „Ano, toto je Sarah Bernardová a já se budu MUSET jít na ni podívat!“ A dovedl i pozorně se dívajícímu poskytnout přemíru vjemů, girlandy vlasů, nespočetné draperie látek, neuvěřitelně dokonale propletené a zářící drobné ozdoby, vytvářené z květů, ovoce, očí, hvězd…

Řemeslo nám dnes schází. Ve všem. A krása, kterou nám dřívější kumštýři předkládali i na ulici, ve výzdobě fasád, interiérů domů, aby potěšili náš pohled, ukojili náš odvěký smysl pro krásu.

Velké díky bezesporu patří pojišťovně Allianz, která unikátní sbírku pojistila. Je to důkazem, že pojišťovací byznys, který je ve své podstatě také “řemeslem”, naštěstí stále žije. Věřím, že smlouva mezi pojišťovnou a pořádajícím Obecním domem zajistí nejen bezpečnost nádherné sbírky, ale hlavně nezvyklý zážitek pro návštěvníky výstavy pana Lendla.

Zdroj: JJ