Co lze očekávat ve vývoji pojišťovnictví v nejbližších letech?

Životní hodnoty a pojištění

Pokud zvažujeme další možný vývoj v životním pojištění, jistě si položíme otázku, kdy a na jaké úrovni se zastaví jeho pokračující propad. V první řadě jde o budoucí vývoj úrokových sazeb. V prostředí nízkých úrokových sazeb či nabídky státních dluhopisů se záporným výnosem lze těžko očekávat zvýšený zájem o klasické kapitálové pojištění. Má-li spotřebitel chuť investovat, má na finančním trhu celou řadu možností, aniž by se musel zaměřovat na investiční životní pojištění, které je prodáváno spíše kvůli zajímavým provizím pojišťovacích zprostředkovatelů.

Co je však skutečně žádaným a žádoucím produktem, je pojištění závažných civilizačních chorob, které postihují stále rostoucí počet osob. Lze jen doufat, že i tyto pojistné produkty budou státem podpořeny třeba formou daňového zvýhodnění. Nejen životní pojištění, resp. pojištění osob, ale i systémy sociálního zabezpečení jsou ohrožovány demografickým vývojem, který v příštích dvaceti letech do těchto oblastí významně negativně zasáhne.

Zvyšovat se bude podíl osob nad 65 let tak, že jejich počet postupně přesáhne polovinu populace ve věku 15–65 let. Snížená populační reprodukce je odůvodňována různě. Jedná se o zásadní změnu priorit v životních hodnotách, kdy na prvním místě nestojí reprodukce, ale získání odpovídajícího vzdělání, zaměstnání, společenského postavení, vytvoření finančního zázemí včetně bydlení a také splnění představ, hůře realizovatelných po založení rodiny.

To je důvodem pro odklad početí potomků i pro omezení jejich počtu. Proto také ke zvýšení porodnosti nevedou takové pobídky jako zvýšení přídavků na děti, daňová zvýhodnění atp. Tomuto trendu se budou muset pojišťovny lépe přizpůsobit ve své produktové nabídce, a to nejen v rámci životního pojištění. Je třeba počítat také se snahou státu řešit demografický problém přijímáním cizinců, jejichž kulturní zvyklosti budou také vyžadovat určité změny v nabídce pojištění.

Budoucí demografický vývoj bude mít negativní dopad na příjmy systémů sociálního zabezpečení, což bude nutit ke snižování nároků z těchto systémů na úroveň standardů, aby se zajistila ufinancovatelnost státem organizovaného průběžně financovaného sociálního zabezpečení, a k většímu podílu jednotlivce na zajištění svých potřeb prostřednictvím soukromého připojištění. K větší fiskální odpovědnosti bude členské státy nutit i EU, která nehodlá tolerovat nadměrné schodky státních rozpočtů a hrozí takovým státům zastavením čerpání prostředků ze strukturálních fondů EU. To může vést i k rozhodnutí vlády transformovat zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání do systému spravovaného ČSSZ, což není nic jiného než monopolizace daného pojištění.

Vzhledem k jeho průběžnému financování je v něm dnes za více než 60 mld. Kč závazků krytých „zárukou státu“. Každopádně se v důsledku budoucího demografického vývoje bude pojišťovnám otevírat prostor pro produktovou nabídku doplňující jak důchodový systém, tak i systém veřejného zdravotního pojištění, který vyžaduje trvalý nárůst příjmů, a to jak z důvodu finančně náročnější zdravotní péče, tak i z důvodu růstu ceny vysoce kvalifikované práce zdravotního personálu. Systém veřejného zdravotního pojištění se bez stanovení standardu zdravotní péče dlouhodobě neobejde, stejně jako se bez něj neobejde státem hrazená pracovní, sociální či zdravotní rehabilitace.

Prostor v pojištění osob se rozšíří i pro pojištění zabezpečující osobu v případě výpadku příjmů v důsledku ztráty zaměstnání, nemoci, zhoršení zdravotního stavu atp., včetně zdravotního pojištění a jiných forem zabezpečení cizinců. Co lze s vysokou pravděpodobností předvídat, je ústup od strategie sjednávání dlouhodobého pojištění bez ohledu na výši s tím spojených počátečních nákladů. Jak dohledové orgány, tak i zákonodárci se nehodlají smiřovat s prodejem produktů, které jsou v důsledku vysokých získatelských nákladů předražené. Můžeme si jen přát, že v tomto směru nebude zvolena jednoduchá cesta ingerence do výše odměn za získání pojistné smlouvy, ale že vývoj půjde cestou kombinace charakteru pojištění, délky pojistné doby a přidané hodnoty ve formě služby poskytnuté ze strany distributora zájemci o pojištění či pojistníkovi po celou dobu jeho setrvání v pojištění. Zcela určitě lze na tomto poli očekávat i výraznou aktivitu Evropské komise a EIOPA.

Neživotní pojištění, rizika bez hranic

Na rozdíl od životního pojištění je neživotní pojištění na vzestupu, přičemž dominují pojištění vozidel a podnikatelská pojištění a nic nenasvědčuje tomu, že by v nejbližších letech mělo dojít k zásadnějším změnám. Postupem času narůstá i počet povinných pojištění a i když se v některých případech hledají alternativní formy záruky, zůstává povinné pojištění dominantní a často nezastupitelnou formou, ke které se zákonodárce uchyluje v případě potřeby zabezpečit osobám poškozeným určitou činností, resp. jednáním, náhradu vzniklé škody nebo nemajetkové újmy.

Aktivity zákonodárce u pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaměřené na získání doplňkových zdrojů financování zejména hasičských jednotek by se v následujících letech mohly projevit i v jiných neživotních pojištěních. Jde především o vliv změn klimatu nesoucích zvýšení nákladů na likvidaci následků živelních událostí a potřebu státu nacházet pro to odpovídající zdroje. Jedním z nich může být i povinný odvod části pojistného do fondů, jejichž prostředky mohou sloužit nejen k obnově postižených území, ale také k realizaci zábranných opatření nebo financování složek určených k záchraně životů a majetku osob. Tato tendence by se pak odrazila ve výši pojistného, ale také v neochotě sjednávat pojištění, neboť tvorba takových fondů by šla na úkor těch, kteří se dobrovolně pojistí, samozřejmě, pokud je k tomu nepřinutí zákon.

Budoucí změny, které lze očekávat v oblasti pojišťovnictví, budou doprovázeny vyššími náklady na činnost pojišťoven a zajišťoven. Je otázkou, zda růst nákladů bude provázen růstem odložené spotřeby obyvatel, na které je pojištění do značné míry závislé. S výjimkou zhruba posledních dvou let tomu tak nebylo. Každopádně zdražování pojistných produktů má svoji hranici, za kterou začne významně klesat poptávka a v případě povinných pojištění hledání cesty, jak tento náklad alespoň minimalizovat. Ekonomicky přijatelným řešením tak bude kompenzace zvyšujících se nákladů zvýšenou produktivitou práce. K tomu je však nezbytné mít odpovídající lidské zdroje. Otázkou je, zda současný vzdělávací systém je schopen zabezpečit takovou úroveň znalostí včetně finanční gramotnosti a pracovních návyků, aby tyto požadavky naplňoval.

Svoji budoucí úlohu budou muset přehodnotit i asociace pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů, kdy zejména u posledně jmenovaných je zřejmá snaha o prosazování úzce skupinových zájmů, což má za důsledek rozpad silných asociací do menších zájmových skupin. Je vcelku logické, že ekonomicky silnější členové asociací mají větší vliv na jejich řízení a prosazované priority, avšak rozpad silných a jednotných profesních skupin významně oslabuje jejich schopnost prosazovat skutečně profesní zájmy, což je často umocněno taktizováním a lobbingem.

Jenže podíl čistě národní regulace pojišťovnictví na jeho celkové regulaci se v čase významně zmenšuje a její těžiště se přenáší do Evropského parlamentu, Rady, Evropské komice a EIOPA. Mají-li se prosazovat národní zájmy, musí být prosazovány nejen jednotnými a odborně vysoce kvalifikovanými asociacemi, ale i zástupci Ministerstva financí jako regulátora finančního trhu a České národní banky jako dohledového orgánu.

Závěr

Máme-li si udělat představu o možném vývoji v horizontu nejbližších 20 let a zůstat přitom „nohama na zemi“, pak bychom měli vycházet z hodnot, na kterých vyrůstá dnešní generace žáků základních škol. Ty jsou ovlivněny dobou, která sebou nenese žádné zásadní zvraty, chudobu ani uzavřenou společnost od ostatního světa oddělenou totalitní železnou oponou. A pokud se objeví někdo, kdo by nám diktoval, jak máme myslet, čemu věřit a koho volit, má společnost vybudována dostatek nástrojů k tomu, aby takové snahy odsoudila k neúspěchu. Názorově otevřená společnost umožňující každému vést a organizovat si svůj život podle vlastních představ a potřeb vyžaduje i stejně tak otevřený přístup k trhu, který musí nabízet širokou škálu produktů od nejrůznějších soutěžitelů.

Shrneme-li na závěr výše uvedené, pak ve vztahu k pojistným produktům to znamená zejména zásadní změnu v nabídce životních pojištění. Do budoucna lze odhadovat odklon od produktů, které by suplovaly jiné investiční produkty na finančním trhu s výjimkou alokace prostředků jako doplňkový zdroj ke starobnímu důchodu ze systému sociálního zabezpečení. Demografický vývoj každopádně povede k posílení takto koncipovaných produktů. Stále více však bude stoupat zájem o krytí rizik, která souvisejí s omezením našich kapitálových možností v produktivním věku, zejména rizik spojených se závažnými onemocněními. To souvisí i se zdravotním připojištěním, kdy se veřejné zdravotní pojištění neobejde bez omezující hranice, nad kterou bude zdravotní péče poskytována se spoluúčastí pacienta.

K tomu je třeba připočítat nutnost doplňkových příjmů v důsledku snížení pracovní schopnosti nebo přímo invalidity. Hodnoty, na kterých vyrůstá mladá generace, tak budou nutit k maximálnímu zachování kvality života a s tím spojených možností jeho prožití i v těch případech, kdy dojde v důsledku pojistitelných rizik ke snížení finančních možností jedince.

Z pohledu neživotních pojištění, pomineme-li pojištění úrazu a nemoci, které je spíše sjednáváno společně s výše zmíněným životním pojištěním v rámci pojištění osob, si svoji dominanci zachová pojištění podnikatelských rizik, kde současný vývoj ekonomiky spíše nasvědčuje růstu významu velkých rizik, a to s ohledem na pokračující globalizaci, v jejímž důsledku pojistná rizika výrazně překračují nejen hranice státu, ale i EU. Nelze však pominout i nově vznikající rizika, která se týkají i běžných občanů. Rozšíření digitalizace nejen výrobních procesů, ale i našeho soukromého života s sebou přináší rizika související jak s napadením počítačových programů viry, tak i se ztrátou a zneužitím osobních dat. Zcela určitě poroste v důsledku zvýšení ochrany jedince tlak na pojištění odpovědnosti, a to jak z hlediska požadavků na odškodňování zejména škod na zdraví, usmrcením a nemajetkových škod, tak i z hlediska ochrany životního prostředí.

Co se týká nabídky pojištění, bude nezbytné vzít v úvahu, že přehlcení daty nutí náš mozek i přes jeho zatím nedostižnou kapacitu a schopnosti zpracovávat informace, tato data selektovat a zbavovat se nadbytečných informací. V základu našeho poznání však stojí emoce. Čím větší působení, tím větší vliv mají na naše rozhodování. Proto lze vcelku oprávněně odmítnout názor, že v nejbližších několika letech bude činnost obchodníků s pojištěním plně nahrazena „digitalizovanou nabídkou“. Její význam bude vzrůstat postupně, přičemž bude zesilovat tlak na profesní odbornost a serióznost jednání těchto obchodníků včetně účinných zásahů dohledu i do činnosti pojišťoven při výběru svých zástupců. To bude vytvářet i tlak na rozlišování zástupců pojišťoven a pojistníků, tj. agentů a makléřů, které má svoji hlubokou historii i svoji logiku.

Budou vzrůstat požadavky na jednání s klienty, a to s rozdílným přístupem právě podle způsobu nabídky a prodeje pojištění, včetně požadavků na dostupnost podrobnějších informací s využitím prostředků komunikace na dálku.