Jak hodnotí Zpráva o finanční stabilitě sektor pojišťovnictví?

Shrnutí vývoje finančního trhu    

Finanční sektor v ČR procházel v období od jara 2017 vysoce příznivým vývojem. Podle souhrnného hodnocení ČNB prezentovaného v makroobezřetnostním barometru si zachovává vysokou odolnost vůči možným nepříznivým šokům. K tomu přispívá zejména udržování dostatečné kapitálové vybavenosti, stabilních zdrojů financování a rozsáhlého polštáře ve formě rychle dostupné likvidity. Pokud jde o potenciální zdroje rizik pro finanční stabilitu v budoucnosti, makroobezřetnostní barometr indikuje, že ČNB v souhrnu shledává mírné zvýšení cyklických rizik a nezměněnou úroveň strukturálních rizik.   

Domácí rizika cyklického charakteru vznikají vlivem zvýšeného investičního optimizmu charakteristického pro dlouhodobější dobré časy a jejich důsledkem je zvyšování zranitelnosti bankovního sektoru. Souvisí ve významné míře s přetrváváním příznivých podmínek pro rozvoj spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení.

ČNB na nárůst cyklických rizik průběžně reaguje nastavováním příslušných makroobezřetnostních nástrojů, konkrétně proticyklické kapitálové rezervy a podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů. Ke zmírnění těchto rizik nyní přispívá také měnová politika ČNB. Významným potenciálním rizikem, jehož zdroj však leží mimo domácí ekonomiku, je náhlé a neuspořádané zvýšení rizikových prémií na globálních finančních trzích, které by mohlo vést k vysoké volatilitě na trzích aktiv s dopadem do reálné ekonomiky.   

Mohlo by vás zajímat: Nejabsurdnější výluka? Zanedbání povinnosti pojištěného

Význam nebankovních investičních produktů roste… 

V průběhu roku 2017 rostl zájem o domácí i zahraniční nebankovní finanční produkty. V důsledku toho se zvýšil význam nebankovních segmentů domácího finančního sektoru. Celková hodnota podílů domácností v investičních fondech přesáhla 400 mld. Kč. Podíly v investičních fondech se tak staly po bankovních vkladech a přímo držených finančních nástrojích třetí nejvýznamnější kategorií finančních aktiv v bilancích českých domácností.

Nárůst významu podílů investičních fondů v bilancích českých domácností se zvyšuje od roku 2012. To částečně odráží nárůst bohatství domácností, od roku 2014 pak pokles hodnoty pojistných produktů držených domácnostmi. Dochází tak k postupnému nahrazování investiční složky pojistných produktů produkty kolektivního investování. V roce 2017 také pokračoval stabilní růst objemu prostředků uložených v penzijních fondech.

… což může vést ke vzniku nových kanálů šíření systémového rizika 

Zvýšený zájem o investiční produkty převážně bez garantovaného zhodnocení s sebou přináší přesun investičního rizika z finančních institucí na domácnosti. Domácnosti mohou na případnou korekci na finančních trzích a nárůst rizikové averze zareagovat výstupem z investičních a penzijních fondů, výpovědí pojistných produktů s investiční složkou či výprodejem přímých investic.

V případě nárůstu počtu výpovědí nemusí být fondy a pojišťovny schopny uspokojit pohledávky klientů z existujících likviditních rezerv (oběživo a vklady u bank) a mohou být proto nuceny přistoupit k výprodeji investičních aktiv. To by v závislosti na likviditě trhů dále prohloubilo původní pokles cen aktiv a vedlo ke vzniku spirály výpovědí a poklesů cen aktiv s potenciálně systémovým rozměrem. K akumulaci obdobných rizik dochází v řadě zemí EU. Proto se ESRB intenzivně zabývá makroobezřetnostními nástroji v této oblasti.

Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Kdyby se takhle chovaly pojišťovny…

Zájem o neinvestiční pojistné produkty dále roste 

V roce 2017 pokračoval růst objemu hrubého předepsaného pojistného produktů neživotního pojištění, meziročně o 5,4 mld. Kč na 95,3 mld. Kč. V případě životního pojištění naopak hrubé předepsané pojistné dále pokleslo (o 2,2 mld. Kč na 56,1 mld. Kč). To bylo odrazem přetrvávající nízké atraktivity životního pojištění s investiční složkou (s garantovaným výnosem i je-li nositelem investičního rizika pojistník) pro klienty i pojišťovny. Zájem o rizikovou složku životního pojištění nicméně v roce 2017 mírně vzrostl.

Na systémové riziko výprodejů aktiv pojišťoven působí protichůdné faktory 

Z pohledu systémového rizika se mohou i pojišťovny podílet na šíření a prohlubování výprodejů finančních aktiv (tzv. „fire sales“) v případě nárůstu nejistoty na finančních trzích. V případě domácího finančního sektoru je toto riziko spojeno zejména s českými státními dluhopisy. Jejich objem se však v bilancích pojišťoven[1] snížil (v roce 2017 meziročně o 12 mld. Kč na 151,7 mld. Kč). Systémové riziko spojené s jejich případným výprodejem tak pokleslo. V roce 2017 naopak pokračoval trend růstu objemu držených korporátních dluhopisů (meziročně o 20,4 mld. Kč na 147,1 mld. Kč). Dopad případného nárůstu výnosů korporátních dluhopisů na pojišťovny by však prozatím nebyl zásadní vzhledem k jejich relativně nízké průměrné době splatnosti.

Schopnost domácího pojišťovacího sektoru poskytovat klíčové pojistné produkty není ohrožena 

Systémové riziko pojišťovacího sektoru je také spojeno s klíčovými pojistnými funkcemi. Domácí pojišťovací sektor nadále zůstává schopný naplňovat klíčové pojistné funkce a je dostatečně odolný vůči případným nepříznivým vlivům. V roce 2017 udržel dobrou ziskovost.

Nepříznivý trend výsledku technického účtu neživotního pojištění je ovlivněn konkurencí v pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel, která s sebou přináší riziko nedostatečnosti pojistného. Toto riziko nicméně v současnosti nemá systémový rozměr. Pojišťovací sektor jako celek zůstal v roce 2017 dostatečně kapitálově vybaven, většina subjektů udržovala použitelný kapitál dostatečně vysoko nad solventnostním kapitálovým požadavkem.

Odolnost domácího pojišťovacího sektoru potvrdily i zátěžové testy 

V roce 2017 proběhl společný zátěžový test ČNB a pojišťoven v ČR.[2] Výsledky prokázaly, že domácí pojišťovací sektor by zůstal dostatečně kapitálově vybaven i po dopadu relativně významných šoků. Společný zátěžový test bude proveden i v roce 2018. Jeho výsledky ČNB zveřejní ve druhé polovině letošního roku prostřednictvím samostatné zprávy. Některé domácí pojišťovny se prostřednictvím svých finančních skupin zároveň v roce 2018 zúčastní i zátěžového testu organizovaného Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní připojištění (EIOPA).[3]    

Mohlo by vás zajímat: Slovensko: Allianz prevzala poisťovacie aktivity D.A.S.

Diskuze o systémovém riziku v pojišťovnictví nabývá na úrovni EU na intenzitě 

Společně s nárůstem významu nebankovních segmentů finančního sektoru se začínají makroobezřetnostní a dohledové organy zaměřovat take na systémové riziko mimo bankovnictví.[4] Evropsky organ pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištěni (EIOPA) publikoval v prvním čtvrtletí roku 2018 dva dokumenty zabývající se systémovým rizikem v pojišťovnictví. První dokument představuje zdroje a kanály šíření systémového rizika v pojišťovnictví a roli makroobezřetnostní politiky.[5] Druhy dokument shrnuje existující nástroje v regulaci Solventnost II, které mají makroobezřetnostní rozměr.[6] V průběhu roku 2018 bude dokončen i třetí dokument, který bude představovat potenciálně vhodné nove makroobezřetnostní nástroje.

Z mírně odlišné perspektivy se na systémové riziko v pojišťovnictví diva ESRB. Ta v připravovaném dokumentu vychází ze systémového významu pojišťoven v rámci finančního sektoru i reálné ekonomiky. Z toho dále odvozuje hlavni typy systémových rizik a představuje existující i potenciálně nove makroobezřetnostní nástroje vhodné pro omezení těchto rizik.

Mohlo by vás zajímat: Žijeme na skvělém místě, nevěříte?

Systémové riziko v pojišťovnictví má oproti bankovnictví částečně odlišné zdroje 

EIOPA identifikovala v pojišťovnictví tři hlavni zdroje, resp. transmisní kanály a mechanismy působeni systémového rizika. První je kanál hromadných výprodejů (fire sales), který působí skrze pokles tržních cen investičních aktiv. Přecenění produktů pojišťoven s investiční složkou dopadá na jejich klienty, pokud jsou nositeli investičního rizika. Klienti v reakci na pokles hodnoty podílových jednotek investičního životního pojištěni mohou pojišťovnám vypovídat smlouvy. Za účelem vyplaceni odkupného pak pojišťovny mohou byt nuceny k výprodeji investičních aktiv. Tim se původní pokles cen aktiv může prohloubit a nabývat systémového rozměru. Druhy kanál systémového rizika může vzniknout v případě, že pojišťovací sektor jako celek čelí jemu nepříznivým podmínkám (např. prostředí nízkých výnosů) či zvýšeným konkurenčním tlakům.

To může mít za následek snížení ziskovosti některých pojistných produktů a snížení disponibilního kapitálu. Důsledkem může byt ukončení poskytování ekonomicky klíčových pojistných produktů či selhaní jedné či vice pojišťoven s potenciálně systémovými dopady. Propojenost pojišťoven se zbytkem finančního sektoru představuje třetí kanál systémového rizika. Pojišťovny mohou skrze přímé bilanční propojeni, postaveni ve finanční skupině, poskytovaní služeb a produktů nad rámec tradičního pojišťovnictví či skrze společné expozice rozšířit původní lokální šok napřič celým finančním sektorem.

Mohlo by vás zajímat: Erste Group a VIG prodlužují smlouvu o spolupráci

Současná legislativa pojišťovnictví již nástroje s makroobezřetnostními prvky nabízí… 

Současna legislativa Solventnost II nabízí některé nástroje s makroobezřetnostními prvky. Mezi hlavni patři tzv. koeficient volatility. Jedna se o původně makroobezřetnostní nastroj, jehož cílem je snížit kolísavost hospodářského výsledku pojišťoven v návaznosti na příliš vysoké změny cen dluhopisů. Obdobně tzv. symetrická úprava zavadí proticyklicky kapitálový požadavek ve vztahu k akciovým expozicím.

Oba tyto nástroje by měly vest ke snížení procykličnosti v investičním rozhodovaní pojišťoven, a tim tlumit transmisi a dopady rizik spojených s hromadnými výprodeji. Současna legislativa pojišťovnictví take posiluje význam kvalitativních nástrojů (např. v podobě ORSA[7]) a dává organu dohledu pravomoc omezit určité finanční aktivity či poskytovaní investičních produktů pojišťoven. Tyto typy nástrojů mohou mít potenciálně i makroobezřetnostní využiti.

… na úrovni EU se vede diskuze ohledně případných nových makroobezřetnostních nástrojů 

V návaznosti na již existující možnosti v současné regulaci byly na evropské půdě představeny nástroje, které by mohly omezit dopad doposud neřešených systémových rizik v pojišťovnictví. Jejich konkrétní podoba, efektivnost a operacionalizace je teprve na počátku diskuze. Současné návrhy na zavadění a kalibraci nástrojů zdůrazňuji potřebu zachovat významnou roli národních makroobezřetnostních autorit. Mezi nejdůležitější uvažované nástroje patři dodatečné makroobezřetnostní kapitálové požadavky, které by obdobně jako v případě bankovnictví působily ve vztahu k riziku procykličnosti a zohledňovaly rizika spojena s existenci systémově významných pojišťoven.

Dále jsou uvažovaný nástroje ve vztahu k riziku likvidity. Nástroje, které by umožnily pojišťovnám zpomalit či odložit vyplaceni odchodného v případě zvýšeného nárůstu vypovědí u investičních produktů, mají za cil zabránit šíření hromadných výprodejů aktiv. Limity nadměrné koncentrace jsou zaměřeny na riziko koncentrace ve vztahu k jednotlivým protistranám či sektorům (zejm. statni a podnikové dluhopisy, nemovitostní expozice, poskytnuté úvěry či expozice ve vztahu k jednotlivým bankám). Návrhy uvažuji take vytvořeni rámce pro řešení krize pojišťoven.         

Více informací ZDE

[1] Hodnoty investičních portfolií pojišťoven jsou vztaženy pouze k domácím subjektům, tj. nezahrnují pobočky zahraničních pojišťoven.
[2] Detailní výsledky jsou publikovány na webových stránkách ČNB: http://www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zatezove_testy/
[3] Průběh a výsledky zátěžového testu EIOPA budou publikovány na webových stránkách EIOPA: https://eiopa.europa.eu/Pages/Financial-stability-and-crisis-prevention/Stress-test-2018.aspx
[4] Evropská rada pro systémová rizika (ESRB) publikovala v roce 2016 strategicky dokument, který vymezuje systémové riziko a makroobezřetnostní politiku mimo bankovnictví (Macroprudential policy beyond banking, an ESRB strategy paper. ESRB, July 2016). Závěrem dokumentu je, že určitá systémová rizika z nebankovního sektoru vyplývají. Jejich význam je však nižší a jejich podstata, vznik a působeni je odlišné než v případě bankovnictví. Úvod do problematiky systémového rizika pro česky pojišťovací sektor představuje Dvořák, M., Gronychová, M. Hausenblas, V., Komárkova, Z. (2016): Může být český pojišťovací sektor zdrojem systémového rizika?, tematický článek, ZFS 2015/2016.
[5] Systemic risk and macroprudential policy in insurance. EIOPA, 2018.
[6] Solvency II tools with macroprudential impact. EIOPA, 2018.
[7] Úprava ORSA (Own Risk and Solvency Assessment, vlastní posouzení rizik a solventnosti) v legislativě Solventnost II ukládá pojišťovnám povinnost vytvořit vnitřní procesní rámec, na jehož základě budou pravidelně posuzovat své solventnostní potřeby, rizikový profil, skladbu kapitálu, metodologii výpočtu technický rezerv apod. Hodnocení by mělo být v souladu se střednědobým až dlouhodobým strategickým plánováním pojišťovny. Součástí rámce by mělo být i vlastní zátěžové testování a citlivostní analýzy. Výsledné zprávy o výsledcích provedených ORSA pojišťovny zasílají orgánu dohledu.