Jak se u nich tato choroba projevuje? Nejviditelnějším symptomem obvykle bývá to, že jakmile se přiblíží termín spuštění příslušné regulace, začne se nejdříve potichu, potom hlasitěji, a nakonec už úplně nahlas hovořit o tom, že se nedá implementace stihnout, případně že je zapotřebí se ještě nad některými věcmi zamyslet a spuštění se odloží.
U Solvency II dokonce došlo k zajímavému časovému paradoxu. Zatímco se totiž s běžícím časem doba zbývající do spuštění čehokoliv obvykle zkracuje, u Solvency II se prodlužovala. Což je ostatně jedním z typických projevů postponeditidy. Teď to vypadá, že stejná choroba postihla i směrnici IDD.
Mohlo by vás zajímat: Insurance Europe a BIPAR pro posun účinnosti IDD!
U ní by mohl mít člověk pocit, že je ještě docela mladá, a tedy by mohla být vůči různým nemocem odolnější. Nemluví se o ní totiž zase až tak dlouho, jen něco přes dva roky. Je to však obdobný klam, jako když se nějaká známá žena provdá a začne užívat příjmení svého chotě. Taky už může být na světě nějaký ten pátek (respektive tisíce pátků), a přesto to u nezasvěcených budí dojem, že se v „záři reflektorů“ objevil někdo úplně nový. To samé se stalo i s IDD. Té se „za svobodna“ říkalo „zprostředkovatelská“, ale když vstoupila do svazku s distribucí, převzala po ní i označení a začala se nazývat „distribuční“.
Jako „zprostředkovatelská“ se objevila koncem roku 2010 a byla známá pod zkratkou IMD2. Tenkrát se předpokládalo, že vstoupí v platnost počátkem roku 2015. Což se zjevně nestalo. Pak jsme zažili několik různých odkladů, přičemž ještě někdy v roce 2014 se předpokládalo její spuštění počátkem roku 2017. I tento termín se však později ukázal jako příliš optimistický. Poté došlo k již zmiňovanému „sňatku“, přejmenování na IDD a k posunu termínu na únor 2018. Zdá se však, že ani ten nebude nakonec definitivní.
Mohlo by vás zajímat: Petr Jedlička: Výše škody na zdraví v POV stále roste
Poté, co se začaly objevovat první úvahy o možném dalším posunu, zasadily totiž tomuto termínu „ránu z milosti“ rukou společnou a nerozdílnou Výbor pro hospodářství a měnu Evropského parlamentu, Insurance Europe a Evropská federace finančních zprostředkovatelů. Nyní se hovoří o spuštění v říjnu 2018. Tedy za necelý rok. Důvodem posunu je údajně snaha získat dostatek času na implementaci. Tím se postponeditida IDD liší od postponeditidy Solvency II. Tam se totiž dokola pořád něco přepočítávalo a kalibrovalo. U IDD se „jenom“ nestíhá.
I když ono nám to může být vlastně jedno. Vzhledem k rozložení sil po nedávných volbách a úplně odlišným aktuálním starostem politiků není příliš pravděpodobné, že by přišlo schvalování IDD v dohledné době na pořad dne. Že se nestihne únorový termín, je jasné už více jak půl roku, a vypadá to, že budou mít naši politici co dělat i s tím říjnovým. A tak se bude nejspíš opakovat situace kolem Solvency II, které frčela už v celé EU, zatímco u nás jsme si dali tři čtvrtě roku odklad. Ale na druhou stranu, ono se to taky nezbláznilo. Jen ti, kteří podle pokynů poctivě implementovali, museli mít pocit, že si z nich politici střílí. I když… oni si z nich opravdu stříleli.
Mohlo by vás zajímat: Jen víra nestačí. Církevní subjekty potřebují pojistit
Nabízí se logická otázka – dá se postponeditida nějak léčit? Určitě ano. Jako každá choroba má totiž svoji příčinu. Regulace obecně, a ta evropská obzvláště, je v poslední době zasažena snahou montovat se úplně do všeho. Primárním důsledkem je přeregulovanost, sekundárním pak stále komplikovanější, a tedy i delší proces přípravy jakýchkoliv nových pravidel a s tím související posuny termínů jejich spuštění. Takže cestou je zjednodušování a omezování regulace. Otázkou je, jestli o to někdo na evropské úrovni stojí. Odpověď se dá tušit…
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář