Využití této možnosti se jeví jako velmi široké. „Bezpapírové“ procesy se stávají postupně standardem a možnost uzavřít smlouvu takto elegantně se tedy přímo nabízí. Na první pohled to vypadá naprosto jasně, kdyby ovšem neexistovalo jisté „ale“. A ne jedno…
Při sjednání pojistné smlouvy se totiž „nepodepisuje“ jen samotný smluvní formulář, ale i další „nesmluvní“ dokumenty. Například „souhlas se zpracováním osobních údajů“ (tedy „101“), nebo například dokumenty dokládající, že zprostředkovatel splnil informační povinnosti, či provedl analýzu potřeb. Je možné i tyto dokumenty potvrdit zaplacením pojistného? Toť otázka.
Velmi jednoduchá je situace, když si pojištění sjednává sám pojistník prostřednictvím nějaké webové aplikace. Patřičné souhlasy osobně „odkliká“ a je to. Co ale v případě sjednání smlouvy za fyzické přítomnosti zprostředkovatele? Tam už se to komplikuje a odpověď na otázku, zda lze zaplacením odsouhlasit i „nesmluvní“ dokumenty, není vůbec jednoznačná.
Nabízí se jednoduché řešení, jak tuto nejistotu ošetřit. Prostě „nesmluvní“ dokumenty vytisknout a nechat podepsat. To ale není „bezpapírové“ sjednání. A co třeba požádat pojistníka, aby on sám osobně odsouhlasil tyto dokumenty „odklikáním“ na nějakém on-line formuláři. Nehledě na bizarnost tohoto postupu (samotná představa, jak k němu zprostředkovatel otáčí notebook a on tam něco „odklikne“, je jak z románu „U nás v Kocourkově“), je tu také problém s prokázáním, že opravdu klikal pojistník. Takže slepá ulička…
Vypadá to jako neřešitelný problém. U „souhlasu 101“ totiž není téměř cesta, jak zjistit, že ho pojistník zaplacením udělil. Aby mohla totiž pojišťovna identifikovat, že je pojistné opravdu zaplaceno, musí si data o smlouvě obvykle nahrát do svého systému. No když už, tak pěkně komplet, tedy včetně osobních údajů. To znamená, že data zpracovává. No ale k tomu ještě nemá souhlas, protože ten dostane až platbou pojistného. Jinak řečeno – aby mohla pojišťovna zjistit, zda smí data zpracovávat, musí je nejdříve zpracovat. Tomu se říká začarovaný kruh připomínající Hlavu XXII…
To je ale jen ta jednodušší část problému. Co třeba s dokumenty, které dokládají, že zprostředkovatel potažmo pojišťovna splnili všechny povinnosti dané „osmatřicítkou“. Může být zaplacení pojistného potvrzením, že byly všechny tyto povinnosti dodrženy? Možná někoho napadne, že je to stejně v drtivé většině formalita, tak jaké s tím štráchy. No nevím. Ono by se nemělo nic přehánět a docela bych se obávala, že s tímto přístupem ČNB jen těžko ztotožní. Takže je to takové dráždění hada bosou nohou…
Jak z toho ven? V poslední době se s tímto problémem dost často osobně potýkám a diskutovala jsem o tom s celou řadou odborníků. Většinou jsme společně došli k tomu, že smysluplné a zároveň „bezpečné“ řešení není. A legislativa? Ta nenabízí už vůbec nic. Na trhu tak neexistuje žádný jednotný postup řešení a každý se pouští svojí vlastní více či méně „rizikovou“ cestou. Prostě „čím víc hlav, tím víc čepic…“
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář