Pojišťovnictví není výjimkou. A tak konstruujeme pojistné podmínky, které jsou občas tak složité, že jejich obsahu rozumí jen jejich autor a s ním vybraná skupina vyvolených. Nejsme v tom však zdaleka výjimkou, protože do formulačně-definičního šílenství se ponořil celý svět. Jen je otázkou, jestli v pojišťovnictví definujeme všechno tak složitě a nesrozumitelně proto, že jsme „oběti“ systému (a tak nám nic jiného nezbývá), nebo „spolupachateli“ (a tedy pomáháme tento systém vytvářet).
Dříve tomu tak nebylo. Pravidla a zákony byly vytvářeny s důrazem na „přirozený běh věcí“. Mnohem více se tak uplatňovaly neformální normy vycházející z obecné a křesťanské morálky, z Desatera Božích přikázání (což je vlastně podmnožina předchozího), nebo třeba z cechovní, či šlechtické cti.
Pojďme tedy proti proudu času a představme si, že jsme v dobách Karla IV., kdy ctihodný obchodník Jan Kolúch poskytuje pojištění všeobecné odpovědnosti. Jak by asi tenkrát vypadaly jeho pojistné podmínky? Popustila jsem uzdu své fantazii a pokusila jsem se takový hypotetický dokument vytvořit. Pro zjednodušení jsem použila dnešní diakritiku a tvarosloví, ovšem pokusila jsem se zachovat středověký styl a terminologii.
My, ctěný a slovutný Jan Kolúch, obchodník s chráněním před nebezpečenstvím rozličným jsme s Boží pomocí ujednání s člověkem obecným, který budiž zvaný chráněncem naším, učinili toto:
- Místo chráněnce, ktož se proviní bez zlého úmyslu tím, že zboží, život, neb zdraví jiného nešťastníka zkrátí on, neb kdokoliv z lidí a zvířat jeho domu, zaplatíme tomu nešťastníku tolik, aby chráněnec neměl vůči nešťastníkovi kvůli tomu dluhu. Nejvíce ale tolik, kolik bylo ujednáno v čase, když jsme toto smluvili. Budeme za něho platit takto:
- Když dojde ke zkrácení zboží, dostane nešťastník od nás peníze, aby mohl svůj statek či dům opraviti, jiné věci koupiti, stejně jako zvíře, když uhynulo, neb zrno koupiti, aby pole zasel.
- Když dojde k smrti nešťastníka, dostane jeho vdova od nás peníze, aby mohla žít ona a jeho rodina, jako by ten nešťastník živ byl.
- Když nešťastník zdraví ztratí, dostane jeho žena od nás peníze, aby mohla žít ona a jeho rodina, jako by on byl zdráv a o jeho zdraví mohla pečovati ke spokojenosti jeho. To bude dostávat od nás, dokud nešťastníku tomu se zdraví nenavrátí.
- Za toto chráněnec, když bude chtít od nás toto, budiž povinen nám platiti ze zboží svého tolik, kolik budiž ujednáno a tak, jak budiž ujednáno.
- Peníze neuhradíme však místo něho:
- Pakli chráněnec a nešťastník se smluvili spolu a konají nepoctivě.
- Když ukáže se, že nešťastník koná nepoctivě sám ke škodě naší i chráněnce našeho.
- Pakli nešťastník, neb jeho vdova nedá chráněnci a chráněnec nám nedá listinu, kde budiž psáno, jaké zboží a o kolik peněz bylo mu zkráceno, neb jak jest zdraví jeho zmordované a kolik peněz má proto dostávat, neb kolik peněz dostávat má jeho vdova o kteréž jeho smrtí přišla. Tuto listinu nechť stvrdí tři svědkové ctihodní.
- Pakli chráněnec zkrátil statek, život, neb zdraví jiného s úmyslem zlým jemu neštěstí přivodit, neb sebe neprávem cizím zbožím obohatit.
- Pakli chráněnec zkrátí zboží, život, neb zdraví někoho, když předem množství piva neb vina vypil, že mu mysl zkalilo.
- Když jest válka.
- Když ukáže se, že jsme my zaplatili, aniž jsme platit museli, jest povinován chráněnec, neb nešťastník vrátit peníze, co nedostal právem.
- Když chráněnec nezaplati to, čeho je povinován nám podle smlouvy této, a ani když bude o to k smíru žádán, smlouva končí. Pakli bychom byli povinováni za chráněnce nešťastníku peníze zaplatit, budeme platit méně o to, co nám chráněnec nezaplatil.
- Pakli bude sváru mezi námi a chráněncem, budiž rozhodnut s Boží pomocí podle práva soudem spravedlivým.
- Smlouva tato skončí, když my, neb chráněnec odejde na pravdu Boži, neb my a chráněnec stvrdíme, že už skončila, neb když chráněnec koná nepoctivě.
Tak asi tak…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
Komentáře
Přidat komentář