O vlku, koze a hadovi

Není to nic překvapivého. Něčeho podobného jsme byli svědky pokaždé, když docházelo k nějakým legislativním změnám. Ať už to byl například „gender“ v roce 2012, nebo daňové změny v roce minulém. Návrhy padaly roztodivné, často poněkud bizardní. A tak snad jen v roce 2013, kdy jsme se všichni připravovali na nový Občanský zákoník, jsme se s ničím podobným téměř nesetkali. Bylo to způsobeno nejspíš tím, že nás v té době trápila nouze o interpretaci jednotlivých ustanovení a tak se fantazie soustředila spíše na hledání odpovědí na otázku „co tím chtěl básník říci“.

Nelze si nevšimnout jednoho obecně platného pravidla. Jakmile se totiž stát rozhodne nějakou oblast (nemusí jít jen o pojišťovnictví) regulovat, obvykle neustane, dokud nedosáhne svého. Jinak řečeno, pokud navrhovaná opatření nefungují, nebo se výrazně negativně dotknou těch, které mají chránit, regulaci upraví, lépe řečeno zpřísní. Příkladem je vývoj v kauze tzv. „šmejdů“, kdy je však snaha státu zatím nepříliš úspěšná. I přes řadu přijatých opatření, které měly aktivitám „šmejdů“ zabránit, jsou totiž senioři na „předváděcích akcích“ nadále bez skrupulí okrádáni. Běžné jsou přitom takové praktiky jako psychický nátlak, vyhrožování a občas dojde i na horší záležitosti. Buďme rádi, že v porovnání se „šmejdy“  jsou i ti největší manipulátoři z řad „takyzprostředkovatelů“ hotovými andílky.

Připravme se tedy na to, že pokud přijatá opatření v regulaci distribučních nákladů nezafungují, nebo budou mít „nepříznivý dopad“ na klienty, stát nejspíš opět zasáhne. Pokud se tedy chceme vyhnout nekonečnému kolotoči zpřísňování pravidel, měli bychom nastavit takové principy odměňování, které nebudou v rozporu s cílem regulace. To znamená, že by neměly napomáhat stávající praxi manipulace klientů a přepojišťování. Neřku-li k takovému jednání nesmí dokonce ani přímo či nepřímo motivovat. Tedy žádná řešení typu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“.

Nelze ignorovat ani atmosféru očekávání, která se kolem této regulace vytvořila. U laické veřejnosti panuje přesvědčení, že nová pravidla budou pro klienty výhodná, protože budou dostávat v případě předčasného ukončení pojištění v prvních dvou letech platnosti smlouvy alespoň nějaké odkupné. Už se ale neříká, že jeho výše pro ně může být velkým zklamáním a také to, že v pátém (a možná už i ve čtvrtém) roce pojištění na tom budou s odkupným nejspíš hůře, než na tom jsou dnes. A to nemluvě o pravděpodobném zvýšení pojistného. Jak moc povyroste a jak hluboké bude zklamání z odkupného, záleží především na tom, jaký bude další vývoj v otázce výše provizí. To, že budou nadále růst, se zdá být neoddiskutovatelným faktem. Otázkou je, jak moc se zvýší. Objevily se už hodnoty jako 400 % ročního pojistného. Nejspíš to bude méně, nicméně je zapotřebí počítat s tím, že neúměrný a prudký růst provizí může být vnímán právě jako jedna z cest, jak na úkor klienta dosáhnout „nasycení vlka při zachování tělesné integrity kozy“.

Pokračování tohoto článku naleznete ve VIP sekci, po přihlášení.

Kateřina Lhotská
expert pro pojišťovací sektor, člen Finanční akademie Zlaté koruny