V případě obchodních společností je toto zodpovědné chování přisuzováno představenstvu, které by se slovy zákonodárců mělo chovat jako řádný hospodář.
„Kdo pro společnost působí v nějakém jejím orgánu, musí svou funkci vykonávat osobně, s odbornou péčí a v jejím zájmu. Nejedná se tedy jen o profesionalitu při výkonu funkce (vybavenost člověka určitými odbornými schopnostmi a dovednostmi), ale stejný důraz se klade i na pečlivost, s níž je nutné vyvarovat se zbytečného nebo neodpovědného riskování, ale i přehnané úzkostnosti, a konečně také loajalita, tedy stálý zřetel a důraz na zájmy společnosti a umění držet jazyk za zuby tam, kde se to patří. To vše zákonodárce shrnuje pod označení péče řádného hospodáře.“[1]
Mohlo by vás zajímat: Dobrá zpráva z ČAP: Trh roste o 3,8 %. NŽ zrychluje
Zodpovědné nastavení řízení rizik ve společnosti a na základě stanovení rizik a způsobů jejich eliminace i sjednání pojištění patří k základním předpokladům naplnění institutu péče řádného hospodáře. Bohužel jsme však nejednou byli svědky postavení odpovědnosti představenstva na hlavu postupem samotného státu.
Jak jinak nazvat situaci, kdy v případě velkých katastrofálních škod, ať záplavami nebo suchem, odškodňuje stát postižené v závislosti na tom, zda byli, či nebyli pojištěni? Jsi zodpovědný, máš pojištění – dostaneš od státu méně; není to snad absurdní výklad zodpovědnosti?
Stát nařizuje prostřednictvím občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích orgánům společností chovat se s péčí řádného hospodáře. Je chování s péčí řádného hospodáře pojistit se a dostat menší odškodnění od státu, nebo se nepojistit, ušetřit pojistné a dostat od státu větší odškodnění? Které jednání v intencích zákona lze charakterizovat jako jednání v obhajitelném zájmu společnosti? Těžko říci.
Mohlo by vás zajímat: Potvrzeno: Poisťovňa Slovenskej sporiteľne součástí Kooperativy
Slovenští zákonodárci jsou v obracení normálního principu pojištění ještě dál než ti naši. Slováci kromě zdanění příjmu z podnikání, což je i podnikání v pojištění, zdanili zprostředkované pojistné. A aby toho nebylo málo, zdanili 8% daní i zprostředkované pojistné z povinně smluvního pojištění vozidel a neživotního pojištění.
Nově chtějí ponechat jen zdanění povinně smluvního pojištění vozidel, které lze z pohledu uživatele pojištění nazvat nehorázností. Každý, kdo vlastní auto, má ze zákona povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu, tudíž se „druhému“ zdanění nevyhne, ledaže by celé Slovensko začalo raději chodit pěšky.
Ano, novou daň zaplatí pojišťovna, ale ta si přece daň nestrhne ze svých zisků, ta ji k pojistnému za vozidla pěkně připočte, aby zůstala na svém. Je to logické. Pokud budu muset platit daň, i já zdražím své služby. Každý se zachová stejně, i pojišťovna. A ty chudáku plať, protože nemáš jinou možnost.
A jak se k tomu postaví představenstva společností na Slovensku jakožto řádní hospodáři? Nejspíš sníží počet aut. Slovenský zákonodárce neříká, kde má podnikatel sehnat peníze na vyšší pojistné. Slovenský zákonodárce nepřichází zároveň se zdaněním s možností nových obchodních příležitostí. Jak se tedy má správný hospodář zachovat?
Mohlo by vás zajímat: Sloupek Kateřiny Lhotské: Klienti mstitelé…
Kdyby se nadále zdaňovalo neživotní pojištění, pravděpodobně by si každá společnost rozmyslela, zda pojištění uzavře, nebo ne, ale tady se jedná o pojištění, které společnost uzavřít musí. Společnost, která má ve svém rozpočtu vyhrazeno na pojištění vozidel 1000 eur, stěží příští rok uhradí 1080 eur, aniž by těch 80 eur vydělala.
K čemu to povede? Opět k omezení investic do podnikání, ke zpomalení růstu, a tím i k snížení propojištěnosti. V období ekonomického růstu by obyčejný občan, tedy i ten slovenský, od státu očekával nové možnosti, nové pobídky a podporu podnikání, ne nové daně. A tak se nabízí rčení „s čím kdo zachází, tím také schází“.
Bez ohledu na to, že schválením nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích se institut péče řádného hospodáře rozrostl o další povinnosti orgánů společností, vnímám za dobu, co jsem v pojišťovnictví, posun v zodpovědnosti a řešení rizik pomocí pojištění napříč našimi klienty. A tak doufám, že náš nový zákonodárný sbor bude hledat rezervy jinde a promyšleně, ne zkratkovitými opatřeními, jako je zdanění přijatého pojistného.
[1] V textu použito: BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Komentář k zákonu o obchodních korporacích. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-451-0
Specialista na vzdělávání v oblasti korporátního pojištění
Zakladatelka E.G.I. Education Grow Insurance
Komentáře
Přidat komentář